„Nech tu dýni na pokoji!" zavolal Lukas na dívku, která si zrovna vybírala dýni, mezi všema ostatníma a chtěla zrovna popadnout jednu co se jí líbila nejvíce.
„Proč?" zeptala se a nechápavě se na něj podívala. Původně si myslela, že si z ní dělá srandu, ale on to řekl celkem vážně. „Protože jsi nemehlo, a ještě bys sis ublížila," řekl s naprostou vážností v hlase.
„Kterou jsi chtěla?" řekl už trochu mileji mu a podíval se na to množství dýní, které všechny vypadali naprosto stejně. Dívka mu nechtěla odpovědět, protože i když věděla že je naprostý nemehlo, bylo jí nepříjemné, když to Luke takto řekl.
„Vážně se bojíš, že mi ublíží nějaká debilní dýně?" Zeptala se Rossie tak nějak neutrálně, pořád nechápala, co si o tom má myslet. „Ne Rossie, to si nemyslím!" odpověděl okamžitě „Jenom nechci, aby ti se ti cokoli stalo, a já si pak vyčítal, že jsem tomu nezabránil," řekl co nejjemněji dokázal. „Dobře," odpověděla už s trochu lepší náladou Rossie.
„Takže, která dýně ti přijde ta nejlepší na tvoje tvoření?" Zeptal se po chvíli znovu. „Tato se mi líbí nejvíce, je taková nejroztomilejší a nejideálnější pro vyřezávání."
„Co může být na dýni roztomilé, vždyť jsou snad všechny stejné?" nechápal muž. „Podívej se třeba na ten stonek, je úplně krásný a roztomilý, nebo celkově ten tvar," snažila se dívka vysvětlit svému příteli, ten to však pořád moc nepobíral.
~
„Budu spát na gauči," řekla Rivi své kamarádce „A nevadí ti to?" „Ne Rossie, nevadí mi to. Já jsem ráda, že si nemusím někde shánět hotel."
„Dobře, tak dobrou noc," řekla a odkráčela do ložnice. I přes to všechno, co se stalo obě dívky věděly, že jen tak neusnou, teda alespoň jedna to věděla na sto procent, druhá byla vyčerpaná z letu a dlouhé cesty.
Blond žena se probudila uprostřed noci, všude byla tma. Dívala se do neznáma a vnímala zvuky kolem sebe, a i přes hluk aut, které projížděli v nočních ulicích, zaslechla pláč. Bylo jí jasné, komu pláč patřil.
Zvedla se, a i s dekou kolem ramen se přesunula ke dveřím ložnice. Zaklepala, ale nečekala na vyzvání vstoupit dovnitř a prostě vstoupila. „Rossie, zlato, já vím, že jsi vzhůru," oznámila do tmy, která v pokoji panovala. „Hmm," ozvalo se tiše. Byl slyšet nějaký pohyb, než tmavovlasá dívka rozsvítila světýlko na nočním stolku.
Obě dívky zamrkali, aby si zvykli na světlo. Tmavovlasá žena seděla na kraji postele přikrytá dekou přes ramena a stehna. Se sklopenou hlavou se dívala na své prsty.
„Promiň, že jsem ti sem takhle vtrhla, ale slyšela jsem, že nespíš," Řekla, přešla k Rossie a sedla si vedle ní. „No, prostě jsem tě slyšela brečet..." Nechala doznít bez pokračovaní.
Všimla si jejího zápěstí, které neměla dostatečně zakryté rukou a vyčuhovali rudé rýhy.
„Ne," zašeptala. Bylo to první, co k tomu dokázala říci. „neříkej mi, že jsi do toho zase sklouzla," pokračovala a očí se jí zalili slzami, dala si ruku přes pusu, aby ztlumila svůj vzlyk. Rossie pochopila, co Riva myslela a okamžitě svou ruku schovala pod deku.
Chvíli bylo ticho, než ho nakonec Riva prolomila. „Musím ti to alespoň zavázat, abys neměla všechno od krve," pokusila se o milý a silný neroztřesený tón, který se jí moc nepovedl, utřela si své slzy a vydala se pro obvaz.
Když našla lékárničku, popadla rovnou i peroxid vodíku, nechtěla, aby její kamarádka měla infekci. Vrátila se a všimla si, že dívka sedí pořád stejně. Až teč si všimla, že vypadala otupěle, jako by si dala nějakou drogu, ale dívka doufala a předpokládala, že pořád zpracovává všechno, co se stalo.
Všimla si, že dívka měla už i vyndanou ruku, aby jí ji mohla dívka rovnou obvázat. Rivi se chtělo brečet ještě více. Její zápěstí bylo celé rudé od krve, byli to čerstvé rány, které se už snažili zacelovat.
„Teď to asi trochu štípne." Dívka nereagovala a dál se dívala do prázdna. Rivi popadla peroxid a stříkla ho dívce do ran, to Rossie probudilo a cukla sebou. Nic však neřekla. Peroxid začal pěnit a ve výrazu tmavovlásky Riva viděla, jak zatíná zuby.
Utřela peroxid a obvázala zápěstí obvazem. Za celou dobu Rossie nic neřekla, a to Rivu ještě více děsilo. Nechtěla, aby se vrátilo to období, kdy dívka sklouzla k sebepoškozování poprvé. Vinila se za to, že dívku nenalezla dřív, aby zabránila tomuto.
S novými slzami v očích sedící dívku pevně objala.
___2k___
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
