„Copak to vaříš dobrého?" zeptal se Lukas, který zrovna vešel do kuchyně. „Něco, co jsem ještě nikdy nevařila, takže takový experiment," otočila se i s lžíci, na který měla červenou omáčku.
„Dáš mi taky ochutnat?" zeptal se jako dítě, které to nejdříve zkouší po dobrém a zapojuje svou roztomilost. „Ne, a běž si zase hrát!" Vyháněla Luka se smíchem. Ten se nedal a přešel blíže k dívce, která si zrovna chtěla dát svou lžíci do pusy, aby ochutnala tu omáčku.
Nepovedlo se jí, Lukas byl rychlejší a lžíci jí sebral. Sice půlku z lžíce vylil na zem, ale jinak vyhrál hlavní cenu. „Mňam, to je dobré, co to bude?" řekl a podíval se na dívku, která zrovna popadla kuchyňskou utěrku, aby mohla utřít ty kapky na zemi. Ne moc zrovna nadšeně se na něj podívala.
„To ti neřeknu, protože to bude přikvapení. A už jdi, děláš tu akorát bordel," řekla s úsměvem nakonec, bylo to přece jenom takové trdlo, které chtělo něco, co mu bylo odmítnuto dát. Jak malý. Usmála se ještě víc nad tou myšlenkou.
„Proč se tak usmíváš najedou." „Ale nic, jenom jsem se zamyslela." „Snad ne nad mojí vraždou, to by bylo nepříjemné," řekl s hranou vážností v hlase. Na to se dívka jenom usmála, ale nic neodpovídala.
„Kdy se ke mně vůbec chceš přestěhovat? Stejně jsi tady pořád, a odcházíš většinou hlavně na noc," zeptal se jí na otázku, kterou poslední dobou opakoval celkem často. Dívka se neotáčela a pokračovala podle receptu který, měla otevřený na mobilním telefonu.
„Teď ještě ne, chci nejdřív odmaturovat a dostat se na vysokou."
~
Blond žena se probudila v ložnici vedle své kamarádky. Pozorovala tu bytost, která vypadala klidně jako už dlouho nebyla. Věděla, že to s ní bude špatné ještě, než sem doletěla, ale doufala, že to nebude až takhle moc špatné. Vždyť si sakra rozřezala zápěstí a možná by i pokračovala dál kdyby nepřišla.
Opatrně, aby neprobudila Rossie, se zvedla z postele a přesunula se do obýváku, kde nechala naposledy svůj telefon, potřebovala se ozvat příteli, že je naživu a v naprostém pořádku.
Připravila snídani jak pro sebe, tak pro svou kamarádku a doufala, že alespoň dneska něco sní. Rozhodla se, že jí to jídlo donese rovnou do postele.
Dívka pořád spala, tak jí talíř s toustem jenom opatrně a co nejtišeji položila na noční stolek.
Pod lampičkou si všimla vyčuhujícího stříbrného růžku čehosi, proto jí zvedla a srdce se jí skoro zastavilo.
Žiletku hodila rovnou do koše v kuchyni, nechtěla riskovat, že se bude noční scénář znovu opakovat.
ČTEŠ
Pampelišky
Romantik"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
