„Co to máš?" zeptal se muž své přítelkyně, která si zrovna v chodbě sundávala své boty a v ruce držela kytici rudých růží. Dívka na něj zvedla hlavu a usmála se. „Růže!" řekla radostně.
„To vidím, ale od koho?" zeptal se podezíravě, sám totiž vyloučil možnost, že by pro někoho byli. „Ty jsou ale pro tebe!" usmála se žena ještě víc. To Lukase zarazilo, nečekal takovou odpověď. „Snad víš, že máš dneska narozeniny, ne?" přešla k němu blíž a dala mu puget do ruky.
„Vím, ale nečekal jsem, že mi přineseš růže," usmál se do růží a potom na tmavovlásku, velmi ho to gesto od ní potěšilo. „Mělo by jich být 24, jako je dnes tobě!" Řekla stále nadšená Rossie. Lukas se na ni jenom díval, než ji pevně objal.
Nebylo to zase tak dávno, co spolu jednou zabrousili k tématu, proč kytky dostávají jenom ženy, a ne muži, i přesto, že taková obyčejná věc, jako je darování květin, může udělat stejnou radost mužům, jako může udělat ženám.
„Děkuji," zašeptal dívce do tmavých sepnutých vlasů.
~
„Navrhuji, nechat si poslat jídlo," řekla světlovlasá dívka, která po příchodu odmítala vytvářet nějaký větší pokrm, něž je ulomení si bagety! Rossie na tento návrh jenom přikývla. „Máš nějakou představu, co bys chtěla, já to vidím asi na pizzu," vnesla svůj návrh Riva a doufala, že nezůstane jenom návrhem.
„Dobře, chci sýrovou," a začala se prohrabovat nějakými papíry, mezi kterými našla jeden s vytištěným seznamem pizz a telefonním číslem. „Super, tak já to jdu objednat!" Popadla papír Riva.
Tmavovláska mezi tím přešla ke svému rozpracovanému obrazu, který v sobě obsahoval širokou škálu podzimních barev. Uprostřed se nacházela prozatím pouze bílá, ze které vycházeli dvé hnědé čáry, které se postupně snižovali a oddalovali se od sebe. Přesně jako koleje.
Nejednou své barvy z plátna seškrábla a nanesla jinou. Děkovala svému minulému já, že zvolilo olejové barvy, které schly běžně i několik týdnů. Sundala i většinu barev, se kterými začínala, když si chtěla vyčistit hlavu.
Najela na internet, kde si začala hledat předlohu, podle které chtěla malovat první obrysy vlaku, který měl být ve středu obrazu.
„A je to, měli by to dovézt do třičtvrtě hodiny," oznámila Riva. „Hmm" broukla dívka jako odpověď a dál se věnovala obrázkům vlaků. Žádný jí nepřipadal ideální, až si nakonec rozmyslela výběr na lokomotivu, která tmavovlásce přišla o dost hezčí.
„Hodně jsi ten obraz změnila, oproti tomu, co byl na začátku," konstatovala dívka, která se ocitla vedle autorky nedodělaného obrazu. „Co myslíš, bude se tam tato lokomotiva hodit?" zeptala se Rossie a ukázala na obrazovku telefonu, bez toho, aniž by nějak reagovala na větu předtím.
„Myslím že jo," odpověděla dívka, poté, co se zaměřila na černobílý obrázek lokomotivy.
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
