„Ahojky Rivi!" zavolala Rossie, když viděla svou kamarádku na obrazovce jejího počítače. Domluvili se, že si na sebe udělají čas alespoň takhle přes počítač a nemuseli si pořád jenom psát.
„Chybíš mi," odpověděla první věc Rivi, která se absolutně nemohla dočkat, až bude mít možnost si popovídat se svou dlouholetou kamarádkou, skoro i sestrou.
„Ty mně taky, co je nového, když jsme se, tak dlouho neviděli!"
„No," zasmála se lehce nervózně Riva „potkala jsem tady někoho." Víc říct nedokázala a pouze se usmála.
~
„Co jsi vůbec potřebovala v tom Právním domě?" zeptala se světlovlasá žena, která seděla naproti své kamarádce, která se celý ten den až nezvykle za poslední dobu usmívala a sršela dobou náladou.
Rossie spolkla sousto, které měla v puse a napila se. „Potřebovala jsem jenom dořešit nějaké papíry, které se týkali nájemní smlouvy." Riva přikývla a věnovala se dál svému jídlu. Nepoznala, jestli jí Rossie lže nebo ne.
Celý ten den byl až divně dokonalý a v porovnání s dny minulými až neuvěřitelný, že se Riva ze začátku stala vůči všemu velmi podezíravá, teď večer se ale uvolnila a konečně si připadala opravdu šťastná, že její kamarádka je usměvavá a taková, jako byla vždycky předtím.
„Máš vůbec nějaké fotky z Anglie, nebo s Georgem?" zeptala se Rossie po chvíli, když dojedla svojí porci a podívala se na Rivi. Ta se usmála a přikývla. Hned vyndala svůj mobilní telefon a začala procházet svá alba v telefonu, aby mohla Rossie ukázat krásy Anglie, které mohla vidět buď sama, nebo s Georgem.
.
„Je to opravdu krásný," řekla světlovlasá žena, která druhý den ráno stála u obrazu na stojanu a popíjela si své kafe.
„Děkuju," odpověděla autorka obrazu. „Už to skoro mám hotový, jen mi chybí jenom nějaké drobnosti."
Riva se znovu podívala na obraz, který se jí zdál hotový už dávno, a nehledala by tam nikde žádné drobnosti, které by dokončovala. Nechala to být a posadila se vedle Rossie ke stolu.
„Něco pro tebe mám," oznámila Rossie nadšeně a otočila se ke své kabelce, kterou měla položenou na vedlejší židli a ze které vyndala světlou látkovou stahovací taštičku. „Co to je?" zeptala se zvědavá Rivi a opatrně si vzala do rukou nabízený sáček.
Rossie se pouze usmála a kývla hlavou směrem k dívčiným rukám. To Riva brala jako znamení toho si dárek rozbalit. Opatrně taštičku otevřela a vykoukl na ní stříbrný řetízek. Podívala se nechápavě na Rossie a řetízek vyndala.
„Rossie, ten je moc hezký!" vydechla překvapeně na tmavovlásku. Byl to minimalistický řetízek, na kterém se uprostřed spojovali dohromady dva kroužky.
„Ještě by tam měl být prstýnek," upozornila Rossie, kterou neopouštěl úsměv. Riva vzala opět do rukou látkový sáček a vyndala z něj jednoduchý prstýnek, na kterém si při bližším zkoumáni, všimla vevnitř vybroušeného velkého ‚R'.
„Rossie moc ti děkuju, ale proč mi to dáváš?" zeptala se vážně Riva, která nepochopila, proč dostala teď takový dárek.
„Protože si ho zasloužíš. Byla jsi jediná, kdo se rozhodl pro víc než jenom pro hloupou zprávu a přijel dokonce i z jiné země!" jakmile to tmavovláska dořekla, Rivě dojetím začali slzet oči, okamžitě se zvedla od stolu a sevřela Rossie v pevném objetím.
ČTEŠ
Pampelišky
Romance"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
