Pár, který se chystal na divadelní představení hry od Moliéra Lakomce, lehce nestíhali, nebylo to však nic strašného, zvláště, když se dokázali dostat do budovy divadla během pár minut klidnou chůzí.
„Wow, sluší ti to," ozval se muž za svou přítelkyní, která si v červených šatech a černém sáčku, obouvala své boty na nízkém podpatku. Žena se narovnala a usmála se na něj. „Děkuji, taky nejsi úplně k zahození," řekla a políbila ho na tvář, a to ještě předtím, než se stihl zamračit, nad její odpovědí.
„Můžeme jít?" zeptala se tmavovláska a dala si neposedný pramen vlasů za ucho a podívala se na Lukase. Ten se podíval na hodinky.
„Myslím, že bychom měli spíše běžet," oznámil a podíval se na dívčiny boty. „Opravuju se, jít rychleji."
~
„Jak se má Anna?" Zeptala se Rivi se zájmem Tylera, který přišel zpátky do obývacího pokoje z kuchyně.
„Není jí moc od včerejška dobře, takže si šla lehnout," řekl stejným tónem, kterým ani jedna z dívek nerozuměla. „Aha," hesla světlovlasá dívka.
Tyler před obě ženy položil sklenici s pitím, a z šuplíku, který se nacházel pod televizí vyndal žlutou papírovou taštičku.
„Včera, když jsem od vás odešel, tak jsem šel ještě na policii, kde jsem si měl vyzvednout Lukasovi věci. Chtěl jsem pak jít ještě zpátky za vámi, ale nedokázal jsem to." Ke konci už šeptal.
Podal Rossie taštičku, která měla odlepené otevírání. Podívala se na Tylera a pomalu ji otevřela. Pohlédla opatrně dovnitř a každou věc pomalu vyndala na stůl. Nejdříve peněženku, telefon, klíče.
Zarazila se a ruka, kterou taštičku držela se jí rozklepala. Opatrně vyndala malou černou sametovou krabičku, která byla na dně taštičky. Položila žlutou taštičku vedle sebe a rozklepanýma rukama krabičku otevřela.
Rivi si dala ruku přes pusu a pozorovala zlomenou dívku, která svírala už otevřenou krabičku s jednoduchým stříbrným zásnubním prstenem, který byl v jedné linii posázen diamanty. Podívala se na Tylera, který se už srovnaně díval na holku, která změnila život jeho bratrovi a která se za tu dobu stala jeho kamarádku a skoro i vlastní sestrou.
Rossiino tělo se zatřáslo vzlyky. Dívka nedokázala svůj pohled odtrhnout od prstýnku, který měl být pro ni, ale nestihla ho ani dostat od muže, který jej vybral a chtěl jí ho dát.
Její Lukas si ji chtěl vzít, chtěl udělat ten veliký krok, na který mnoho žen i mužů čeká dlouhé roky, ale jediný okamžik to všechno zničil. Zničil tmavovlásce život, který mohla mít. Zničil jí štěstí, které do té doby měla.
Riva se přistihla, jak její nenávist k opilému řidiči vystoupla do výšek, které ani sama neznala a myslela si, že takto nikoho nenávidět, ani nedokázala.
Sedla si blíže k Rossie a opatrně si vzala z jejích rukou krabičku a položila jí na stolek. Objala pevně dívku, která ji to opětovala.
Tyler radši opustil místnost, nedokázal pozorovat to zoufalství, a to nekonečné množství smutku, který šel z dívky, která mu tolika přirostla k srdci.
ČTEŠ
Pampelišky
Romantizm"Tmavovlasá dívka s rozmazanou černou řasenkou od slz se vynořila z vody ve vaně. Stále se jí chtělo brečet. ‚Proč lidé, který opravdu potřebujeme a milujeme je odcházejí.' Kladla si otázku pořád dokola." ~ Rossie se změní život, není to nic hezkého...
