Recept na lásku

Kapitola 11.

Moc děkuji za všechny hlasy a komentáře. Jsem ráda, že se vám příběh líbí :)
-B. 

Anna

Celý den se toho dělo tolik, že jsem vlastně vůbec nebyla schopná uvědomit si, co přesně. Moje oči neustále hledaly překladatele, o kterém jsem nyní už věděla, že se jmenuje Charles. Už dlouho na mě žádný chlap takhle nezapůsobil. Nemohla jsem si pomoct, ale hledala jsem za tím jeho hezkým obličejem něco víc. Mnohem víc. I když se na všechny kolem usmíval, jeho úsměv se nikdy nedostal až k jeho očím a já dumala nad tím, čím to jen může být.

"Budu tu muset ještě chvíli zůstat. Támhle vzadu je catering. Klidně si můžeš něco dát," řekl mi Lewis a ukázal do prázdné chodby. Přikývla jsem, ujistila ho, že jsem naprosto v pohodě a poradím si a on opět zmizel. Jelikož jsem tu byla už několik hodin a můj žaludek vydával zvuky jako ztracená velryba hledající své hejno, vyrazila jsem směrem, kde jsem tušila jídlo. Prošla jsem opuštěnou tmavou chodbou a otevřela dveře, na kterých byla cedulka s nápisem "catering". Uvnitř byly dva dlouhé stoly obložené spoustou talířů s nejrůznějšími jednohubkami, saláty, mini hamburgery a dalšími dobrotami, na které se mi sbíhaly sliny. Vzala jsem si prázdný talíř a začala si nabírat od každého trochu, pak jsem se usadila do rohu na zem a pustila se do jídla.

Byla jsem zrovna zakousnutá v jednom ze tří mini hamburgerů, když se rozletěly dveře a dovnitř vpadla vysoká štíhlá postava. Zabouchla za sebou a s hlubokým výdechem se o dveře opřela zády. V místnosti bylo přítmí a já seděla v podstatě schovaná pod stolem, takže si mě ona osoba zpočátku nevšimla, dokud mi z talíře nesklouzla vidlička a při dopadu na dlaždičky na podlaze udělala takový hluk, že by to slyšel i hluchý. Na pár vteřin jsem zavřela oči a doufala, že osoba nějakým zázrakem bude zvuk považovat za halucinaci a v nejlepším případě opustí místnost, ale to se nestalo. Když jsem oči otevřela, spatřila jsem před sebou pár nohou v světle modrých džínách a bílých teniskách. Zatímco jsem se snažila dožvýkat sousto v puse, zvedla jsem oči pomalu nahoru, odkud na mě shlížel moc hezký obličej samotného Charlese Leclerca. Samozřejmě, že ze všech lidí, kteří mohli vejít ve chvíli, kdy do sebe cpu jídlo jako divoké zvíře, sem musel vejít zrovna on.

"Myslím, že už jsme se potkali," poznamenal a natáhl ke mně ruku. Předpokládala jsem, že mi chce pomoct na nohy, a tak jsem ho za ni vzala a očekávala, že zůstane stát, ale místo toho se se zděšeným výkřikem poroučel k zemi a spadl přímo do mého klína a na můj talíř s nedojedeným jídlem. "Sakra!" zařvala jsem a snažila se pohnout na stranu, abych ze sebe setřásla jeho tělo, ale výsledek se nedostavil. Když jsem se konečně přestala hýbat, došlo mi, že se hihňá jako malá holka. Pak se ze mě konečně odkulil, opřel se o stěnu vedle mě a dlaní se marně pokoušel vyčistit mastný flek na jeho bílém tričku. "Jsem Charles, mimochodem," natáhl ke mně znovu pravačku, teď zapatlanou od jídla, ale já ji bez mrknutí oka přijala. "Já vím. Já jsem Anna," odpověděla jsem a trochu se usmála. V tu chvíli jsem jen doufala, že nemám něco mezi zuby a kečup na bradě. "Já vím," ušklíbl se.

"Co vlastně dělá kuchařka na představovačce Ferrari?" zeptal se Charles, když si taky nabral jídlo a vrátil se na svoje místo na podlaze. "Užívá si občerstvení zdarma," zašklebila jsem se, ale věděla jsem, jak to myslí. "Jsem tu s Lewisem," odpověděla jsem popravdě, když ho moje předchozí odpověď neuspokojila. "Aha, nevěděl jsem, že někoho má," řekl s neutrálním výrazem. "Ne!" vyjekla jsem. "Jsem jeho...neteř," dodala jsem rychle a on trochu pootevřel pusu jako ryba na suchu, ale nic z něj nevypadlo.

"Ta nová...formulka, je moc hezká," zamumlala jsem po chvíli trapného ticha. Charles se na mě podíval, jako by na chvilku uvažoval, jestli nejsem magor a pak pokrčil rameny. "Když myslíš. Ono na vzhledu stejně moc nezáleží."
"No, nejsem zrovna fanoušek, takže jediné, co dokážu ocenit je vzhled."
"A jídlo zdarma," usmál se Charles. "Jak můžeš nebýt fanoušek, když je tvůj strejda Lewis Hamilton?"
"To je složitý," chtěla jsem říct, ale místo toho jsem jen pokrčila rameny jako před chvílí on a řekla: "Prostě nejsem."