Recept na lásku

Kapitola 45.

Tak jo, zase vás budu chvilku otravovat předmluvou :D
Blížíme se pomalu ke konci a protože mě čeká docela nabité léto, dám si pak se psaním pauzu. Respektive, chtěla bych začít psát hned dál, ale ráda bych si napřed příběh co nejvíc předpřipravila a teprve potom ho zveřejňovala :) Takže pokud všechno dobře půjde, někdy na podzim se nejspíš dočkáte zbrusu nového příběhu, tentokrát snad dost propracovaného na to, abych s ním byla na 100% spokojená :)

Ještě vám chci slavnostně oznámit, že vaše oblíbená spisovatelka (tedy já :D) jede na VELKOU CENU MAĎARSKA! Pořád si to úplně neuvědomuju, ale je to tak! No a v srpnu mě čeká 14-denní pouť do Santiaga de Compostela. To jen abyste pochopili, proč si musím dát se psaním pauzu :)

Doufám, že si užíváte léto a užijte si i novou kapitolu <3
-B. 

Anna

"Proč kvůli tomu tak vyšiluješ? Chováš se, jako by ti řekl, že už má někde 3 děti a manželku k tomu. Vždyť ti jen vyznal lásku," nechápala Daisy. "Co jsi mu na to řekla ty?"
"Poděkovala jsem mu a řekla, že se půjdu projít," přiznala jsem a cítila, jak se mi studem zbarvily tváře do ruda.
"Pane bože," vydechla Daisy a pak se začala chechtat. "Proč?"
"Já nevím, zpanikařila jsem," zaúpěla jsem.
"Copak ti to nikdo předtím neřekl?"
"Ne," zašeptala jsem.
"Ale miluješ ho taky, ne?"
"Jasně, že jo. Nikdy jsem do nikoho nebyla víc zamilovaná. Nechápu, proč se tak chovám. Co když pro něj nejsem dost dobrá? Co když si to uvědomí a opustí mě? Co pak...?"
"Anno! Sakra!" zařvala Daisy do telefonu. "Co kdybys zase jednou věřila svým instinktům, poslouchala svoje srdce a nechala Charlese se rozhodnout, jestli pro něj jsi dost dobrá nebo ne? Hm?"
Do zad se mi opřel teplý větřík a já sledovala slunce, které zapadalo za obzor a barvilo Monte Carlo i moře do oranžových a růžových odstínů.
"Měla bych se vrátit za ním," poznamenala jsem po chvíli. Daisy mi popřála hodně štěstí, rozloučila se a zavěsila. A mě čekala potupná cesta zpátky do Charlesova bytu s prosíkem, aby se na mě nezlobil za to, jaký jsem srab.

Vrátila jsem se zrovna ve chvíli, kdy vylezl z koupelny jen s ručníkem omotaným kolem pasu a celá dlouhá řeč, kterou jsem si po cestě nacvičovala se mi rázem vykouřila z hlavy. "M-můžeš si na chvilku sednout?" požádala jsem ho a ukázala na gauč. Podíval se na mě přimhouřenýma očima plnýma zvědavosti, ale nakonec se bez jediného slova posadil a čekal, co se bude dít. "Omlouvám se, že jsem utekla," začala jsem.
"Nemusíš se omlouvat. Asi na to nebyla vhodná chvíle," pokrčil rameny.
"Ne, kterákoliv chvíle by byla vhodná. Věř mi," povzdychla jsem si zoufale, protože jsem nemohla přijít na ta správná slova. "Pravda je, že tě taky miluju. Vlastně...nedovedu si představit, že bych někdy někoho mohla milovat víc než tebe. Jen je pro mě těžké přijmout, že bys to mohl myslet vážně s tím vším, co se kolem nás děje."
"Možná je to právě kvůli tomu, nemyslíš? Neodešla jsi ode mě, i když víš o všech mých chybách."
"A ty jsi neodešel, i když víš o všech mých," usmála jsem se zlehka a Charles přikývl.
"Nejsem řádný expert, ale o tomhle láska je, ne? Stojíš při tom druhém, i když víš o všech jeho nedostatcích a pomáháš mu je překonat."
"Vážně tě miluju," zašeptala jsem s úsměvem, který se ještě víc rozšířil, když Charles moje slova zopakoval a pak mě vášnivě políbil.

Probudila jsem se v prázdné posteli a bytem se nesla vůně slaniny a míchaných vajec. Hodila jsem na sebe Charlesovo tričko a vystřelila do kuchyně, kde jsem ho našla ve velmi dobré náladě. "Dobré ráno," zacvrlikal a položil na stůl dva plné talíře. "Dobré ráno," ušklíbla jsem se a rozhodla se nekomentovat to, že si oblékl spodní prádlo naruby. "Volala mi italská policie a mám dobré zprávy," prohodil Charles jakoby nic a zakousl se do bagety. Nadzvedla jsem obočí a napjatě čekala, jak bude pokračovat.
"Tvůj bývalý napadl v baru nějakého kluka," řekl a mně zaskočilo sousto v krku.
"Říkal jsi, že máš dobré zprávy," zamračila jsem se na něj.
"Však jsem ještě neskončil," ušklíbl se. "Tohle napadení v kombinaci s tvým případem bude podle nich stačit na zahájení trestního řízení a mohl by dokonce dostat víc než jen podmínku."
"Podmínku?"
"Kdyby u něj našli drogy, šel by sedět hned," zabručel Charles. "Ale i tak je to pozitivní zpráva, ne?"
Usmála jsem se na něj a přikývla. Asi lepší než drátem do oka.