Recept na lásku

Kapitola 46.

Charles

"Víme, kdo je tajemná dívka po boku Charlese Leclerca!" hlásal hrdě titulek na bulvárním webu. Za normálních okolností bych na takovou blbost nikdy nekliknul, ale Joris mě pořád dokola urgoval, ať se s Annou připravíme na smršť, která bude nejspíš brzy následovat, až se tahle informace rozkřikne. Nemůže to přece být tak zlé ne? Jak by mohli vyšťourat, kdo Anna doopravdy je?

Anna Linwood, talentovaná kuchařka z Londýna, kterou po většinu její kariéry provázely nejrůznější kontroverze. Vyhazov z práce kvůli nevhodnému chování, ale není zdaleka tou největší bombou, kterou dnes odpálíme.

Dvaadvacetiletá Angličanka se nejspíš k Leclercovi nedostala jen tak náhodou. Anna má totiž Formuli 1 zakódovanou hluboko ve své DNA. Teď se podržte, jejím otcem totiž není nikdo jiný než Sir Lewis Hamilton!

"Kurva!" procedil jsem skrz zuby a zadíval se na Annu, která klidně podřimovala vedle mě na posteli.

Tuto informaci nám po mnoha spekulacích potvrdil zdroj blízký Anně a my budeme netrpělivě čekat na její i Lewisovo vyjádření.

"Proč se tak mračíš?" zeptala se rozespale Anna a natáhla ke mně ruku, kterou mě jemně pohladila po tváři. Otočil jsem se k ní a do dlaně jí vtiskl polibek. "Trápí tě něco?"
"Ne, o nic nejde," usmál jsem se na ni konejšivě a pokusil se ji rozptýlit tím, že jsem se otočil na bok a začal ji rukou hladit po odhaleném stehně. "Poznám na tobě, když se něco děje," nevzdávala se Anna. Povzdychl jsem si a pomyslel si, že na to stejně dřív nebo později přijde a dovedl jsem si představit, jak by byla naštvaná, kdyby věděla, že jsem jí to tajil. Odemkl jsem svůj mobil, najel na stránku, kterou jsem před chvílí zavřel a pak obrátil displej na Annu. Zamžourala v ostrém světle a já pozoroval, jak se její výraz pomalu měnil.

"Kdo jim to mohl říct?" zeptala se poměrně klidně a vrátila mi telefon.
"Kdo všechno to věděl?"
"Jen ty, Joris, Daisy, strejda Will a Ada a..." zarazila se.
"A?"
"Můj bývalý šéf James," zavrčela.
"Myslíš, že jim to řekl on? Jaký by pro to měl důvod?"
"Co já vím? Třeba mu za to nabídli spoustu peněz," zašklebila se a frustrovaně si prohrábla rukou vlasy.
"Jsi v pořádku?" chtěl jsem vědět. "Nejspíš se teď na tebe novináři slétnou jako supi."
"Stejně by to dřív nebo později prasklo. Když jsme teď vyřešili všechny předchozí problémy, bylo by divný, kdyby nastalo období klidu," ušklíbla se.
"Nejspíš tě podceňuju. Čekal jsem, že z toho budeš rozrušenější," zasmál jsem se.
"To je velká chyba, Charlesi. Nikdy mě nepodceňuj," zazubila se a důrazně nadzvedla obočí. "Když někoho podceňuješ, většinou tě nemile překvapí," dodala, než zmizela pod peřinou a rázně zatahala za lem mého spodního prádla.

"Vždycky jsem nesnášel mluvit s novináři o osobních věcech, ale jsi moje jediná dcera a zasloužíš si, abych se konečně choval jako otec. Takže pokud nemáš nic proti, postavím se k tomu čelem a všechno uvedu na pravou míru," rozhodl Lewis, když jsme se později toho dne sešli na společný oběd, abychom vyřešili tuto krizovou situaci.
"Nemusíš uvádět na pravou míru úplně všechno," podotkla Anna a já přikývl. O některých věcech veřejnost vědět nemusí, jmenovitě třeba o jejich pošramoceném vztahu v předchozích letech.
"Máte pravdu," přiznal Lewis. Ujistil nás, že všechno zkonzultuje se svým PR týmem a prohlášení nám pošle, než ho budou publikovat. A nám nezbylo nic jiného, než se sbalit před přesunem do Barcelony.