Recept na lásku

Kapitola 30.

Anna

Poslala jsem tátovi rychlou SMS, abych mu dala vědět, že dnes přespím u Charlese, na což mi odepsal jen "ok". Ale tušila jsem, že by mi toho chtěl napsat mnohem víc, jen si pořád nebyl jistý, jak na jeho otcovské rady budu reagovat.

Když jsem vyšla ze sprchy, Charles měl už nachystaný polštář a peřinu i na druhé straně své postele, na jejímž okraji seděl a tupě zíral do telefonu. Zaregistroval, že jsem vešla do ložnice a podíval se na mě. Nemohla jsem si nevšimnout, jak svýma očima přejel celé mé tělo a pak se na mě usmál. "Moc ti to sluší," zamumlal a jeho tváře se lehce zabarvily do červena. Stála jsem před ním v jeho tričku, které nejspíš bylo velké i jemu, v pánských beztvarých kraťasech, vysokých bílých ponožkách, s dva dny neumytými vlasy zasukovanými v drdolu a na obličeji jsem neměla jedinou kapičku make-upu. A on mi řekne, že mi to moc sluší! Budu mu muset říct, aby si nechal vyšetřit oči.

"Jsem rád, že jsi tu zůstala," zašeptal Charles, když jsme oba zalezli pod peřinu a několik minut leželi vedle sebe na zádech a koukali do tmy. "Já taky," odpověděla jsem a překonala ostych, abych se mohla posunout k němu a natisknout se k jeho boku. Cítila jsem, jak ztuhnul, ale vyzařovalo z něj příjemné teplo a moc hezky voněl a po chvíli se zase uvolnil a otočil hlavu, aby mi viděl do obličeje. V jeho očích se odráželo teplé světlo pouliční lampy a já přemýšlela nad tím, jak ohromující množství pozitivních emocí v tuhle chvíli cítím.

Probudilo mě vibrování telefonu na nočním stolku, což znamenalo jedinou věc. Je čas vstávat. Takhle dobře a dlouho jsem nespala už notnou dobu. Nevím, jestli to bylo Charlesovou určitě neskutečně kvalitní matrací nebo jeho pouhou přítomností vedle mě, ale opravdu to byla jedna z nejlepších nocí v mém životě. Po chvilce jsem otevřela oči a zjistila, že druhá polovina postele je prázdná. Prudce jsem se posadila a zaposlouchala se, jestli odněkud neuslyším hluk, ale v celém bytě bylo naprosté ticho. Pomalu jsem vstala a zamířila do kuchyně, kde jsem si na stole všimla lístečku se vzkazem, na kterém stálo: "Za chvíli budu zpátky. CL." Zasmála jsem se nad tím, že ke vzkazu připojil i svoje iniciály jako by tu ten lísteček snad mohl nechat někdo jiný.

Než jsem se stihla v koupelně dát trochu dohromady, což bylo bez mé kosmetické taštičky dost složité, zaslechla jsem klapnutí hlavních dveří a vyrazila jsem z koupelny zrovna ve chvíli, kdy kolem procházel Charles, takže jsem narazila přímo do jeho hrudníku. Okamžitě mě pevně objal a zabránil tak tomu, abych se poníženě svalila na zem. "Dobré ráno," zašvitořil. "Jak ses vyspala?"
"Ušlo to," pokrčila jsem rameny, ale hned jsem se začala usmívat. "Měla jsem dobrou společnost," dodala jsem a Charlesův úsměv se rozšířil.
"Donesl jsem snídani," poznamenal a zamával mi před obličejem papírovým sáčkem, z kterého se linula nezaměnitelná vůně čerstvého pečiva.

Seděli jsme naproti sobě u stolu, okusovali sladké rohlíky, zapíjeli je kávou a diskutovali o všem možném. Najednou Charles zvážněl a položil napůl snězený rohlík na talířek. "Zítra večer odlétám do Miami," začal a já cítila, jak mi ztěžklo srdce. Okamžitě jsem si uvědomila, že následující dny budu nejen bez něj, ale i bez táty a vůbec to nebyl příjemný pocit. "Tak jsem si říkal, jestli bys tu nechtěla přespat i dneska, abychom spolu ještě mohli strávit pár hodin navíc. A říkala jsi, že se ti spalo celkem dobře..."
"Ano, prosím! Jasně, že tady chci přespat i dneska," zazubila jsem se na něj. On spokojeně přikývl a natáhl se, aby můj hřbet ruky mohl překrýt svou dlaní.
"Doufám, že mě Lewis nezačne nenávidět za to, že se mnou trávíš veškerý volný čas," poznamenal.
"Jak by tě někdy někdo mohl nenávidět?" zasmála jsem se, aby to vyznělo spíš jako vtip, ale vlastně jsem to jako vtip nemyslela. Vážně, jak by ho někdy někdo mohl nenávidět?