Recept na lásku

Kapitola 42.

Charles

Po cestě k Jorisovi jsem se zastavil v pizzerii, kde jsem vyzvedl pizzu Margheritu a láhev perlivé vody. O pár minut později už jsem stál před vchodovými dveřmi, jako už tolikrát předtím a váhavě prstem zmáčkl čudlík vedle jeho jména. "Kdo je tam?" ozvalo se z interkomu. "Tady Charles. Pustíš mě nahoru?" zeptal jsem se nejistě.
"Proč bych měl?"
"Nesu pizzu," zkusil jsem ho nalákat, což zafungovalo a o vteřinu později se rozezněl bzučák.

"Nech tu pizzu za dveřmi a odejdi," zamumlal mrzutě Joris škvírou ve dveřích.
"Dám ti ji, jen pokud mě pustíš dovnitř. Moje pizza, moje podmínky," ušklíbl jsem se. Slyšel jsem, jak si povzdychl a pak otevřel dveře dokořán. Byl už v pyžamu, na čemž nebylo nic zvláštního vzhledem k tomu, kolik bylo hodin. Prošel jsem kolem něj dovnitř, položil pizzu i vodu na konferenční stolek a posadil se na gauč v jeho prťavém obýváku.

"Chci ti říct, jak moc si vážím toho, cos pro mě v Miami udělal. A strašně mě sere, jak moc jsem to podělal. Začal jsem znovu chodit na terapie, řekl jsem o všem Anně a dneska i Arthurovi a teď už vím, že sám to nezvládnu. Jsi můj nejlepší kamarád a strašně jsi mi chyběl. Už ti nebudu nadávat, že se o mě staráš, protože vím, že to neděláš kvůli tomu, abys mě buzeroval, ale kvůli tomu, že ti na mně záleží. Fakt se omlouvám, Jo. Byl jsem kretén," vychrlil jsem ze sebe. Joris nadzvedl jedno obočí a řekl: "Vždycky budeš kretén. Ale pokud odteď budeš aspoň o trochu menší kretén, určitě to bude pro všechny lepší." Ušklíbl se a já se lehce usmál.

Když jsem se vrátil k sobě domů, Anna ležela na gauči zachumlaná pod dekou a podřimovala u romantické komedie, která běžela v televizi. Nedivím se, že usnula, protože film byl francouzsky a její francouzština...no, řekněme, že na jejích jazykových dovednostech budeme muset zapracovat. Opatrně jsem si k ní přisedl a pohladil ji po vlasech. Pomalu otevřela oči, podívala se na mě, usmála se a pak si položila hlavu do mého klína. "Byl jsem za Jorisem," zašeptal jsem.
"A jak to šlo?" zeptala se rozespale a roztomile si zívla.
"Dobře. Myslím, že ho teď budeme zase vídat častěji."
"To jsem ráda. Docela mi chyběl," zazubila se a posadila se, aby se mohla přitulit k mému boku.
"Víš vůbec, o čem ten film je?" zeptal jsem se po chvíli ticha, kdy jsme oba konsternovaně zírali na televizi.
"Nemám nejmenší tušení," pokrčila Anna rameny.
"Fajn, takže ti nebude vadit, když to teď vypnu, odnesu tě do postele a názorně ti předvedu, jak by ten film pokračoval po závěrečných titulcích?"
Anna rázně zakroutila hlavou. Postavil jsem se, vzal Annu do náruče a udělal přesně to, co jsem řekl. Nebylo kam spěchat, takže jsem z ní pomalinku svlékl všechno oblečení a dával si na čas i při objevování každého jednoho citlivého místa na jejím těle.

Ve středu ráno jsem se probudil v prázdné posteli. Zmateně jsem se posadil, koukl na hodinky, které ukazovaly půl deváté, hodil na sebe kraťasy a tričko a vydal se do kuchyně, odkud se ozývaly občasné hlasité rány a tlumený zpěv. Když jsem spatřil scénu, která se přede mnou odehrávala, zůstal jsem stát a opřel se o rám dveří. Na sporáku stála pánev a hrnec a z obojího se linula omamná vůně, co mě ale zaujalo mnohem víc byla Anna. Ta měla sluchátka na uších, vařečku používala místo mikrofonu a ladnými kroky tančila kolem kuchyňského ostrůvku, oblečená pouze do mého trička, což mi potvrzovala pokaždé, když zvedla ruce nad hlavu. Kousl jsem se do rtu a odolal pokušení její představení přerušit, což nakonec po pár minutách udělala sama, když se otočila a všimla si, jak ji pobaveně pozoruju. "Jak dlouho tam stojíš?" zeptala se zadýchaně s ruměncem ve tvářích, když si konečně sundala sluchátka z uší. "Dost dlouho na to, abych začal přemýšlet nad tím, že tě odnesu zpátky do postele a zopakujeme si to co včera," přiznal jsem. "Může být. Ale napřed se pojď nasnídat," culila se Anna a táhla mě za ruku ke stolu.