Recept na lásku

Kapitola 18.

Anna

Dotkla jsem se konečky prstů svých rtů, na kterých jako bych pořád cítila ty jeho. Ve zpětném zrcátku jsem viděla jeho vysokou postavu, která zůstala stát na místě jako přikovaná. Sama jsem nedokázala říct, co mě vyděsilo víc. To, co mi řekl Lewis? To, že jsem věděla, že je Charles hodný kluk a já nikdy s žádným takovým nepřišla do kontaktu? Anebo to, jak moc se mi ta pusa líbila?

Dorazila jsem domů těsně před půlnocí jako Popelka a měla jsem pravdu. Lewis podřimoval na gauči a jen, co se za mnou zavřely vchodové dveře, jeho hlava vyletěla, jako by dostal elektrický šok. "Čau," houkla jsem na něj a pokusila se projít do svého pokoje, aniž by mě zastavil, ale nepodařilo se. "Anno? Je všechno v pořádku?" zeptal se a zněl tak starostlivě, že jsem se zarazila ve dveřích a obrátila se k němu. "Jo, všechno je v pohodě," pokrčila jsem rameny.
"Tak proč se tváříš, jak kdybys přejela kotě?"
"Dal mi pusu," přiznala jsem a Lewis přimhouřil oči.
"A ty jsi nechtěla?" zeptal se a zněl dost rozčíleně, jako by Charlese podezíral ze sexuálního obtěžování.
"Chtěla. Vlastně jsem ji asi dala spíš já jemu." Vydechla jsem a sedla si na gauč vedle něj. "Jenže pak jsem si vzpomněla na to, cos mi říkal a nejsem si jistá, jestli si chci něčím takovým procházet."
"Nechtěl jsem ti zkazit milostnou aférku," uchechtl se, nesjpíš aby trochu uvolnil atmosféru.
"Možná bych si měla promluvit spíš s Daisy," zamrčela jsem a Lewis se ušklíbl, ale pak mě lehce pohladil po rameni a jeho výraz opět zvážněl.
"Možná tomu prostě dej volný průběh? Jen si pro jistotu nech otevřená zadní vrátka."
"Co tím jako chceš říct? Že se mám líbat s Charlesem, ale pro jistotu si udělat profil na Tinderu?" zasmála jsem se a nadzvedla obočí. Lewis se při té představě otřásl znechucením a zakroutil hlavou.
"Radši si opravdu promluv s Daisy. Na tohle nemám kapacitu," zabručel, vypnul televizi a vstal z gauče, čímž mi dal jasně najevo, že se chystá jít spát. "Ale ta nabídka na rozbití jeho chladiče pořád platí," dodal. Usmála jsem se, rychle ho objala a vzájemně jsme si popřáli dobrou noc.

Neděli jsem chtěla strávit svojí oblíbenou činností. Tedy neděláním ničeho. Ale už před obědem mí zapípala SMSka od Charlese, ve které stálo: "Nechceš se mnou a s Jorisem na výlet?" Následujících několik desítek minut jsem mu neodpověděla, protože jsem nutně potřebovala konzultaci s Daisy.

Řekla jsem jí všechno. Řekla jsem jí o tom, jakého brouka mi nasadil do hlavy Lewis i o tom, jak bych mohla potenciálně přijít o jediného člověka, se kterým jsem se v Itálii sblížila. "Podle mě má tvůj táta pravdu. Prostě tomu nech volný průběh. Poprvé o tebe jeví zájem kluk, který by podle toho co říkáš, nemusel být úplný psychopat. I když já si pořád myslím, že je to trochu stalker. Tak to prostě nech plynout a uvidíš. Vždyť o nic nejde. Vždycky máš jistotu, že ti jedna kamarádka zůstane," řekla Daisy a já si mohla živě představovat úšklebek, který se usídlil na jejích rtech.
"Takže mi chceš říct, že s nimi mám jet?"
"Máš snad nějaký lepší program?"
"Ne," zamručela jsem nešťastně.

"Anno! Ahoj!" volal na mě Joris, hned jak jsem zaparkovala auto u Charlesova bytu a vystoupila z něj. Byl hezký den a sluníčko, se pokoušelo ohřát chladný únorový vzduch. Přiřítil se ke mně a zmáčkl mě v těsném objetí. "Ahoj," zasmála jsem se a moje oči na chvilinku zabloudily k Charlesovi, který stál opodál s rukama v kapsách a snažil se dívat kamkoliv, jen ne na mě.