Recept na lásku

Kapitola 41.

Charles

Arthur byl po celou dobu úplně zticha a upřeně zíral do svého teď už prázdného talíře. Co se sakra honí v té jeho hlavě? Když se mamka s Annou zvedly, aby uklidily nádobí ze stolu, řekl jsem jim, ať zůstanou sedět a ostře vyzval Arthura, aby mi s nádobím pomohl on. Posbírali jsme ze stolu, co šlo a odešli do kuchyně, kde jsem za námi nohou zabouchl dveře. Beze slova jsme všechno naskládali do myčky a Arthur rychle vyrazil ke dveřím, jenže já mu s rukama překříženýma na hrudi zahradil cestu vlastním tělem. "Co je?" zeptal se nechápavě.
"To bych se měl ptát spíš já tebe," zabručel jsem a zamračil se.
"Nevím, o čem to mluvíš," zamumlal a uhnul pohledem.
"Co je s tebou?" zakroutil jsem hlavou. "A co máš proti Anně?"
Poprvé za celý večer se mi podíval přímo do očí. "Několik měsíců jsi se mnou nemluvil o ničem jiném než o závodech, pokud vůbec. Jako bys skoro zapomněl, že máš bráchu. Zazdil jsi kvůli ní víkend v Miami..." povzdychl si. "A teď se divíš, že k ní nechovám největší sympatie? Co když tě jenom využívá? Copak jsi zapomněl, jak to dopadlo s Biancou?"

Abych řekl pravdu, ano zapomněl. Na svoje ex jsem si vzpomněl málokdy a zrovna tuhle konkrétní jsem vytěsnil skoro úplně. Byla krásná, jako všechny Instagramové modelky. Akorát, že se ukázalo, že měla radši moji kreditku než mě, a zatímco chodila se mnou a užívala si moje peníze, dělala to samé ještě s dalšími dvěma chlapi. Nebylo divu, že nikdy neměla čas účastnit se závodních víkendů.

"Mrzí mě, že jsem tě zanedbával. A fakt mě štve, že jsem to v Miami tak podělal, ale věř mi, že nebýt Anny, bylo by takhle zpackaných víkendů nejspíš mnohem víc," vrátil jsem se do reality.
"Jak to myslíš?" zamračil se tentokrát můj bratr a já si povzdychl. Arthur o ničem z toho, co se odehrávalo v mé hlavě nevěděl. Byl jsem si tím jistý, protože Joris ani Lorenzo ho tím nechtěli zatěžovat stejně jako já. Ale nejspíš si zasloužil znát pravdu.
"Posledních pár měsíců nebylo zrovna ideálních. Nebyl jsem na tom psychicky úplně nejlíp a myslel jsem si, že to zvládnu sám, a tak jsem většinu z vás odříznul. Ale nefungovalo to. Vlastně to bylo ještě horší. V Miami jsem nezávodil, protože jsem se v pátek tak opil, že jsem nebyl schopný druhý den vstát z postele..." Ztěžka jsem polknul. "Nebylo to ani zdaleka poprvé, kdy jsem tak řešil svoje problémy, ale vážně se snažím, aby to bylo naposledy. A ano, možná to bylo kvůli tomu, že Anna skončila v nemocnici, ale rozhodně to nebyla její vina. Jenom moje."
Arthur na mě koukal s vyvalenýma očima, neschopen slova.
"Pomáhá mi to zvládnout. Ví o mých problémech a já o jejích. Věř mi, že tohle je něco úplně jiného než moje předchozí vztahy," vysvětlil jsem mu.
"Proč jsi něco neřekl? Mohli jsme ti pomoct," řekl Arthur, ale já zakroutil hlavou.
"Začal jsem zase chodit na terapie. Dohlíží na mě Anna a většinou i Joris. Bude to dobrý," lehce jsem se na něj usmál a on přešel ke mně. Chvíli pečlivě studoval můj obličej a pak mě pevně objal.

Když jsme se vrátili k ostatním, vyrušili jsme je ze zapálené diskuze o tom, jak se správně dělá crème brûlée. Anna zvedla hlavu a její oči našly ty moje. Konejšivě jsem se na ni usmál, posadil se vedle ní a položil svoji dlaň na její stehno. Ona moji ruku lehce stiskla a dál vysvětlovala mé mamce, že nejlepší je smetanu do žloutků s cukrem vlévat velmi tenkým pramínkem. Ať už to znamená cokoliv.

O chvíli později jsme se rozloučili. Arthur tentokrát Annu sevřel v opatrném objetí a ona vykulila oči údivem. "Děkuji," špitla později po cestě domů a dala mi pusu na tvář.
"Za co?" usmál jsem se.
"Už dlouho jsem se necítila tak přijatá, a tak doma jako s tvojí rodinou," přiznala tiše a mě zaplavil hřejivý pocit.
"Mluvil jsem s Arthurem. Myslím, že pochopil, že nejsi problém, ale součást řešení," uchechtl jsem se, protože to znělo vážně hloupě, i když to byla naprostá pravda. "Myslíš, že dojdeš nahoru sama? Potřeboval bych si ještě někam odskočit," napadlo mě najednou, když jsme stáli před vchodem do domu, ve kterém byl můj byt. Anna přikývla, já jí podal klíče a rychle jsem ji políbil a pak vyrazil o pár ulic dál, kde bydlel můj nejlepší kamarád, který si taky zasloužil omluvu. Když už jsem zvládl rozhovor s Arthurem, zvládnu ještě jeden.