Láska bez konce

8. Co budeme dělat?

Adam se svezl v zázemí na židli a počkal než si k němu Alena taky sedne. "Proboha Álo oni jí unesli. Dva lidi se kterými tu pracujeme se na tom podíleli a já nic netušil." "To nikdo z nás a všichni jsou v šoku tak jako my. Adame tohle nikdo nemohl předpokládat. Jediné co jsme si všichni mysleli je, že Anča je nemocná a na nic víc jsme nemysleli. Břéťa říkal, že tu ruku od pout má rozedřenou několikrát do krve. Naštěstí si pamatovala jeho číslo, protože volala z telefonu toho chlapa co ho praštila." "Volala jemu, proč volala jemu? Mohla přeci zavolat někomu z nás, nebo svojí rodině." "Potřebovala pomoct, byla vyděšená a zraněná, takže je logické, že hledala ochranu. U rodiny by vyvolala jen šok a pomoc mohla přijít pozdě. Nerada to říkám, ale myslím si, že až moc dobře víš proč nezavolala tobě." Adam se na ni podíval a věděl, že má pravdu. Ona se mohla bát, že by s ní nechtěl mluvit, nebo hůř nevěřil by jí. Sakra tak moc to celé pokazil. Nakonec Aleně přiznal rozhovor, kterého byl svědkem. "Štefan tohle všechno musel vědět, nebo minimálně část a neřekl mi to." "Chránil její tajemství, protože pochopil narozdíl od nás proč svoji identitu tají." "Álo co budeme dělat?" "Čekat, protože nic jiného nám nezbývá." Alena vstala a objala ho, protože teď víc dělat nemohla. Museli opravdu jen čekat na další zprávy.

Adam se po jejím odchodu opřel v křesle a uvědomil si, že tahle bolest hned tak nezmizí. Jak jen se tohle mohlo stát, proč nikdo z nich nic netušil. Ona s ním o tom chtěla mluvit, ale on byl příliš naštvaný, že zranila jeho pitomé ego a neposlouchal jí. Snažila se mu říct, že něco dalšího objevila, ale on ji jen odbyl, protože si myslel, že se jen snaží najít způsob být v jeho blízkosti. Myslel si, že toho jen využívá k možnosti mu to celé zase vysvětlit což on nechtěl a tak ji odehnal. Odháněl jí hodně dlouho a ona to vždycky přešla a pořád tu pro něj byla. Jako když ho zachránila s těmi letáky co na něj Albert nastražil. Taky mu došlo, že ten večer co za ní nakonec šel po jejích narozeninách měla doma rodinu. Sakra musí se jí omluvit a musí to všechno napravit. Mohl by za ní zajít domů a pokusit se s ní mluvit. V nemocnici asi moc dlouho nezůstane a pak bude asi u Viky, nebo možná a to by znamenalo víc čekání, by mohla být u rodičů. Hlavní teď bylo, že byla živá a na tom záleželo nejvíc. Kdyby jen poslouchal Alenu a dal jim dvěma šanci už dávno nic z toho by se nestalo. Hlavně jí měl poslouchat a ne se chovat jako blbec, bude to všechno muset napravit.

Anežka si sedla u Elišky v zázemí a Stáňa která s nimi přišla nevypadala o moc líp než on sama. "Radek říkal, že napíše Eduardovi, pořád nemůžu uvěřit, že je to Anny táta. Nechce to dělat hned, aby měli možnost mluvit nejdřív s ní a pak snad něco zjistíme." "Chtěla bych jí vidět a ověřit si, že je v pořádku. Mami co je budeme dělat a hlavně kdy se vrátí." "Eli já nevím a bojím se, že to hned tak nebude. Navíc musíme řešit nedostatek lidí a já vážně doufám, že Lubor s Josefem někoho najdou." "Já furt nemůžu uvěřit, že v tom jela Helena, sakra jak je to možný? Jarda byl vždycky divný pavouk, ale ona?" "Anča jí nikdy moc nemusela a očividně se v ní nemýlila. Hlavně asi její informace jim pomohli maskovat ten únos a mě je z toho vážně špatně." Ještě chvilku si povídaly a Stáňa pak musela běžet. Anežka se dívala na dceru a viděla jak zničená z toho všeho je. "Určitě se nám ozve hned jak to půjde a řekne nám jestli pro ní můžeme něco udělat." "Snad ano a mami všimla jsi si Adama?" "Byl v hrozném šoku a možná si konečně uvědomil co k ní opravdu cítí. Bohužel to jeho odmítání v posledních dnech taky asi má svoje následky. Kdyby jí vyslech a věřil jí tak se možná, ale jen možná nedostala do takové situace." Eliška si otřela slzy a mámu objala, měla strach, že v tom má pravdu.

Josef byl s Marií v kanceláři a řešili personální věci. "Takže jedna chovatelka nastoupí v pondělí a pak Lubor sehnal dva brigádníky. Taky jsme mluvili s Tauchenem a Frantou a oba přiloží ruku k dílu. Zatím jsme si nechali pro sebe identitu Anny, není nutné to nějak řešit. S jejím únosem to stejně nesouvisí, což nám i kapitán Kabát potvrdil." "Zatím jsem nechtěla volat nikomu z rodiny, ale ráda bych věděla jak na tom je. Nejde mi ani tak o to kdy se vrátí do práce, ale opravdu si o ní dělám starosti." "Zkusil bych to později k večeru. To už budou něco vědět a taky hlavně snad budou víc v klidu." "Tak dobře a snad to bude dobré a ona se z toho brzo dostane." Marie pak v kanceláři osaměla a uvažovala jestli napsat alespoň zprávu rodičům Anny. Nejraději by napsla přímo Sidonii, ale tam se bála reakce. Jenže nakonec se odvážila a napsala jí zprávu a vyjádřila přání ať je hlavně Sid v pořádku. Nepoužívala tu přezdívku pro Annu často, ale snad to Sidonii obměkčí a skutečně za pár minut přišel hovor. "Paní Novotná, omlouvám se, jen jsem chtěla vědět jak na tom je, protože všichni si děláme starosti." "V pořádku a chápu to, jsem vlastně ráda, že jste psala mě. Eduard a Alice na tom nejsou dobře. Zatím je v péči lékařů a zítra bych se ozvala s tím jak dlouho bude doma." "Děkuji a pozdravujte jí." Po konci hovoru se Marie konečně trochu uklidnila. Snad bude Anna brzo v pořádku.