Láska bez konce

36. Co přinese noc

Sid byla odpoledne u sebe v zázemí a pořád si přehrávala v hlavě ranní rozhovor s Adamem. Posunuli se víc než v předchozích měsících a ona za to byla ráda, protože konečně v její hlavě padla ta překážka kterou si vybudovala při svém únosu. Postavila si tam pomyslnou zeď, aby si zabránila cítit co cítí. Postupně padala od doby kdy Adama zase uviděla, ale pořád tam byla i když poničená. Teď se konečně dokázala soustředit na to co chce a musela si přiznat, že prostě s Adamem být chce. Možná to nebude úplně snadné i kvůli tomu jak dlouho byl Adam vlastně sám, ale věděla, že ho miluje a chce to zkusit. Teď jí z myšlenek vytrhl Eliška s Anežkou, které se vrátily od výběhu. "Tak jsi měla pravdu a opravdu Cleo kulhá. Máma se na ní podívala a měla vraženou větvičku blízko kopyta." "Je fajn, že jsi si toho všimla, protože jí to vážně bolelo. Vyndala jsem to, vyčistila a má to obvázané kvůli možné infekci." "Tak to jsem ráda, že je to vyřešené. No a dáte si obě kávu?" Eliška se podívala na mámu a obě myslely na to samé. Anna byla od rána taková zvláštní. Skoro pořád ponořená do svého světa a moc nemluvila. Něco jí možná trápilo, ale ani jedna nevěděla co. "Hele a už nám konečně řekneš co se děje?" Anežka si všimla jak se Anna zarazila, ale ke stolku s kávou si k nim sedla.

Sid se rozhodla zatím holkám neříkat jak to s Adamem mají, ale spíš kvůli němu než jí. Úplně si totiž představila jak mu Anežka půjde dávat rady. "Jen jsem ráda, že je Bert v čudu, protože už je vážně otravný." "Tak proč ho nepošleš hned do háje, holka já ti fakt nerozumím." "Eli a nenapadlo vás dvě takhle náhodou, že pokud ho odpálkuju tak se naštve a zaměří se na svoje obvyklé věci?" "Jako jaké? Vždyť on má jen ty svoje kšefty a pak se jen snaží ..." Anežka stuha, protože jí to konečně došlo. "No hurá, prostě dokud se zaměří na mě nebude vymýšlet další způsob jak se zbavit Adama a potažmo jeho dědy, protože všechny víme, že zkoušel už i to." "Sakra Ančo to mi vůbec nedošlo tak jako mámě, taky jsem to pochopila až teď. Doktora se snaží zbavit pořád, protože mu vadí, že mluví do věcí ohledně chodu zoo. Mimochodem, jak to s Adamem vlastne máte pokud takhle přemýšlíš?" Sid se usmála, ale pořád jim nehodlala říct všechno. "Mluvíme spolu, ale tím to končí a prosím nechte to být a tím vážně myslím jako úplně." "Ančo a je to dobře, vždyť..." "Anežko prosím řekla jsem, že to máte nechat být." Sid si byla jistá, že by obě zasahovaly a oni teď s Adamem potřebovali prostor a hlavně klid si to vyřešit sami. Věděla, že to dopadne dobře, ale bude to podle ní a ne jak si to holky představují.

Adam měl dneska skvělý den a zároveň si užíval to, že s Annou ráno hodně věcí probrali. Pořád se strašně styděl za to, že jí neposlouchal. Tolik mu to co mu řekla otevřelo oči a konečně i víc pochopil to co se mu pokoušel říct Štefan. S ním a ostatními měli domluvený sraz a Alena se na něj strašně těšila. Nakonec se teď začal těšit i on, protože asi bude trošku rozptýlení potřebovat. Musí dát Anně potřebný čas a nechat další krok na ní. Teď zrovna přišel děda, aby se zeptal na zmije. "Adame tak jak to vypadá?" "Budu tu zůstávat přes noc, protože už se přesunula do zadní části terária a od včerejška nežere." "Mám tady zůstat s tebou? Možná by se ti hodila společnost." Adam potlačil nutkání mu říct, že jediná společnost po které by toužil je Anna. Jenže měl pocit, že ona zatím vůbec nechce někomu říct jak to teď spolu mají. Bylo mu to jasné už ráno a taky mu řekla, že o tom jak to mají nemluví ani s Eliškou a Anežkou. Docela chápal i proč a on taky Aleně dneska neřekl, že spolu ráno mluvili. "Jen jeď domů, protože se zaprvé nemusí ještě nic stát a zadruhé to vážně zvládnu sám." Josef se na vnuka díval a měl pocit, že zase není ve své kůži. "Jsi paličák, ale myslel jsem si, že by chom si mohli promluvit my dva. Jak to teď máš s Annou." "Jsi otravnější než Alena a to už je co říct. Nechci o tom mluvit a byl bych rád, aby jste to oba akceptovali."

Josef už jen sledoval jak Adam vyšel ze zázemí a jeho tam nechal. No sice spolu ti dva už asi nějak mluvili, ale pořád se nikam neposunuli. Anežka mu říkala, že sice se mu Anna už nevyhýbá, ale ani s ním nijak přehnaně nemluví. Možná by za ní mohl zajít, ale nevěděl jestli by to bylo k něčemu. Nakonec se rozhodl to dneska ještě nechat být. Adam došel do expozice a na chvíli se opřel u akvária. Musí se uklidnit a nějak si říkal, že možná by mohl zkusit třeba zítra za Annou zajít ráno do zázemí. Nakonec se šel podívat na zmiji a bylo jasné, že porod už se blíží. Těšil se na to, protože tento druh je živorodý a mláďata se líhnou rovnou. Snad budou mít alespoň čtyři, ale bude vděčný za každé zdravé mládě. K večeru už tu zůstal sám a přemýšlel co přinese noc. Měl v teráriu kameru a tak mohl na tabletu sledovat co se děje. Taky uvažoval, že by si mohl alespoň dát něco k jídlu jestli tu zůstane celou noc, vždycky tu měl alespoň něco instantního co se dalo snadno uvařit. Než to ovšem stihl tak se objevila Anna. "Napadlo mě, že jsi určitě nejedl a tak jsem vzala z baru večeři." "Chtěl jsem si udělat nudle no." Adam si nebyl jistý tím co to pro něj a pro ně bude znamenat, ale šel si s Annou sednout k večeři. Mohl by to být u nich další posun? Vůbec nevěděl co čekat, ale hodlal si její přítomnost užít.