Láska bez konce

70. Jsem tu s tebou

Sid se ráno probudila a zjistila, že jí Adam pozoruje. Dostala hned pusu a pak si všimla, že je trochu nesvůj. Dělal si o ní starosti a ona byla ráda, že je tu s ní. "Lásko nedělej si starosti jsem v pořádku, no vážně." "Anni já se o tebe jen bojím, promiň." "Nemusíš se omlouvat, protože nemáš za co. Já jsem ráda, že jsi tu se mnou a proto jsem v pořádku. Rozhodně mi to ublížilo, neříkám, že ne. Jenže zároveň jsem si uvědomila, že Albert je opravdu schopný všeho. Naštěstí jsi tady ty a naši přátelé a tak bude všechno v pořádku." "Jen mi vadí, že se o něco takového pokusil a já ho musím nechat být. Tak rád bych si to s ním vyřídil. Taky mi před chvilkou psala tvoje babička, jen chtěla vědět, že jsi v pořádku." "To ovšem nejsi sám každý by si do něj rád praštil. Ona má jen strach, prostě víš je tu něco co jsem ti neřekla." Sid si sedla, aby na Adama lépe viděla a řekla mu o obavách babičky kvůli tomu papouškovi. Vysvětlila mu jak si vyčítala, že je její vina, že jí unesli. "Tak jak to pořád říkám tobě jsem to tehdy řekla i jí. Tohle nebyla chyba nikoho z vás, ale Jardy, Heleny a té jejich bandy. Takže si nikdo z vás nesmí dělat výčitky." Sid si všimla jak to Adama překvapilo.

Nakonec v tom měla vlastně Anička pravdu a Adam si uvědomil, že nejen on si její únos vyčítá. "Já vím co se snažíš říct, jen je to pro mě pořád ještě občas těžké." Sid se na Adam usmála a bylo jí jasné, že u něj to bude ještě trvat. On si zatím úplně nedokázal odpustit i když teď byli spolu. Prostě to bylo součástí jeho povahy a tak teď zvolila lest na odpoutání jeho myšlenek. Přitáhla si ho k polibku a byla ráda, že spolupracuje. Adam si užíval držet Annu v náručí a líbat jí. Nakonec si dopřáli společnou sprchu a vydali se do práce. Dneska se rozhodli zajít na snídani do kantýny. Už tu našli i Anežku a výjimečně tu byl Lubor a tak si k nim sedli. "Jsem ráda, že jste tu oba teď jsme zrovna s Luborem řešili, že přišlo potvrzení z Pobřeží slonoviny." Adam se usmál, protože definitivní konec Alberta se blížil. "Skvělé tak já se pro to pak stavím, abych mohl všechno doplnit, než se to odešle." "Já ti to během dopoledne zanesu, protože si nemyslím, že by jsi teď chtěl být s Albertem v jedné místnosti." "Nemíním ho mlátit." "To chápu, ale on je doslova před výbuchem, nevím sice přesně co se stalo, ale zuří. Jakmile přišel ráno do práce tak měl mizernou náladu a několikrát se marně snažil dovolat matce." Adam se podíval na Annu a oběma bylo jasné, že včerejší akce její babičky nese první ovoce.

Lubor přemýšlel co ty dva mohlo pobavit, protože vypadali fakt spokojeně. On tedy zrovna spokojený nebyl, protože trpěl v Albertově přítomnosti a čím dál častěji prosil Marii, když nebyla v práci, aby mohl být v její kanceláři. Teď jen vážně doufal, že měl Josef pravdu a brzo se toho zmetka zbaví. "No řekněme, že měl asi Albert včera dost důležitý rozhovor právě s matkou a asi se mu výsledek nelíbil. Taky je tady možnost, že udělala něco o čem mu ani neřekla." "Zcela upřímně nikdy jsem nepochopil co na Polákovi vidí. Věčně jí podvádí a to vážně není žádné tajemství." "No to co včera provedl teď pro něj bude mít následky." Lubor se usmál a byl si jistý, že ti dva přesně vědí co se děje. Nakonec zase osaměl s Anežkou. "Já se v tom ztrácím, ale asi mi stačí vědomí, že to Albertovi neprojde." "No já bych k tomu řekla, že Sidonii Novotou nechce naštvat nikdo." Aha tak od tud vítr fouká. Lubor si uvědomil, že teď už to dávalo celé smysl. Rozhodla se vytáhnout do boje a chránit vnučku. Pořád se tu identita Anny neroznesla, ale dost lidí to už stejně vědělo. Pokud Albert zaplatí za ten včerejšek tak jedině dobře. On sám se rozhodl, že si pokusí napravit karmu a už nějakou dobu se snažil sekat latinu. Možná nikdy není pozdě na to se změnit. Jak přicházel do kanceláře tak si všiml u Adélky v kanceláři Marie a Josefa, kteří mu jen naznačili, aby byl zticha.

Josef se doslova bavil rozhovorem, který poslouchali. Adélka je zavolala hned jakmile starý Polák dorazil. Teď přišel i Lubor a tak bylo v malé kanceláři trošku plno, ale za tu zábavu troška nepohodlí stála. Teď zrovna došlo na něco co ho doslova pobavilo. "Můžeš mi laskavě říct co přesně se tvojí matce stalo, že tohle udělala?" "Jak to mám sakra vědět, protože mě zablokovala účty taky." "Čert vem účty, ale ona vyměnila zámky na domě a já se teď ráno ani nedostal dovnitř. Takže se tě ptám co přesně se stalo." "Opakuju, že nemám tušení, ale přeci jste manželé nemůže tě vyhodit." "Berte zapomínáš, že dům a i peníze jsou tvojí matky? Sakra Alberte jestli je tohle tvoje chyba tak tě to bude mrzet." Marie se podívala po ostatních a opatrně přivřela dveře na chodbu a opravdu právě včas, protože Polák senior právě vyrazil ze synovi kanceláře a třísknul při odchodu dveřmi. Přešla do šepotu, ale tak aby jí ostatní slyšeli. "No tak to bychom měli a upřímně tedy mě překvapila." "Myslím si, že se to v ní hromadilo dlouho a potřebovala jen poslední impuls. Snažila se Alberta chránit roky a pořád si namlouvala, že není jako jeho otec." Marie se na Lubora usmála a bylo jí jasné, že má úplnou pravdu. Snad tahle noční kůra brzo skončí a oni se Alberta definitivně zbaví.