Láska bez konce

40. Nikdo nic netuší

Adam si užíval snídani co jim Anna přinesla a uvědomil si, že tohle opravdu mohl mít už dlouho. Nesměl na to teď, ale myslet, protože Anna měla pravdu v tom, že je potřeba to nechat být a jít dál. Teď se podíval na hodinky a smutně si uvědomil, že za chvilku bude hrozit příchod někoho dalšího. "No tak, máme na sebe pořád ještě trochu času. Což mě přivádí k tomu jestli nechceš přijít večer na večeři a myslím tím, že budeme jíst i jídlo." Sid si užívala jak roztomile se Adam zatvářil, protože byla přesvědčená, že ví přesně jak večer dopadne. "Měl bych tě spíš někam pozvat, nebo alespoň jídlo objednat." "Já uvařím ráda, baví mě to." "Tak dobře, přijdu moc rád. Pořád platí, že máš zítra volno?" "Ano mám už to tak bylo v plánu a nemíním to měnit. Ty budeš muset do práce?" Adam se usmál, protože už dřív mu děda nabízel, že by nějaký den po narození mláďat za něj vzal, ale on to původně odmítl. "Nebudu muset, protože si to zařídím." Sid se usmála a pak se nechala zase chvilku líbat. "Ráda bych tu zůstala, ale budu muset jít k sobě. Máš na večer chuť na něco konkrétního?" Adam se usmál a jemně přejel Anně rukou po stehně až k boku a viděl jak to na ní zapůsobilo. "Nechám to na tobě, Anni miluju tě." "Já tebe taky a jsem moc šťastná." Adam jí dal ještě pusu a už se jen díval jak zmizela ze zázemí.

Sid došla rychle k sobě a převlékla se, protože Eliška tu bude za chvilku. Taky si přečetla zprávu od mámy jestli zítra přijede na oběd. Rozhodla se jí tedy zavolat. "Sid holčičko všichni tě pozdravují, protože ještě snídáme doma. Přijedeš zítra?" "Mami promiň, ale já si budu chtít zítra odpočinout, bylo to teď pár náročných dní. Musela jsem toho dost vyřešit a to se mi povedlo, ale vážně chci být zítra u sebe doma." Sid uvažovala jak se vymluvit, ale naštěstí táta se ukázal jako úžasný spojenec a možná mu to už i došlo. "Sid to je v pořádku, až budeš mít v týdnu čas tak se domluvíme na večeři." "Jo to bude fajn, mějte se." Během hovoru si taky Sid všimla, že už přišla nejen Eliška, ale i Stáňa s Anežkou. "Mě by teda zajímalo co jsi tak složitého řešila." "Víš Eli máma by zase měla pořád stejné řeči a já chci mít prostě jeden den klid." "Tak to teda já úplně chápu a mimochodem máme už mláďata zmijí a je jich hned šest." Sid se na Anežku usmála. "Tak to má Adam určitě radost." "Tak se tam dojdi podívat a možná si promluvte." Sid se donutila nesmát a přiměla se na Anežku zatvářit naštvaně. "Myslím si, že jsem vás všechny o něco prosila." Anežka už jen sledovala jak odešla. "Říkala jsem, že to máte nechat být." "No tak Stáňo, přeci si musí promluvit tohle je na palici." Stáňa pokročila rameny a celkem chápala Annu, že už jí to vyměšování štve.

Adam si užíval příjemné ráno a teď zrovna asistoval Robertovi u fotografování mláďat. Byl to obrovský úspěch a on by rád, že to takhle dopadlo. Neměl dneska chuť řešit Boba, aby si nezkazil náladu tak ho nechal uklízet zázemí vodních světů. Sám pak došel do zázemí a narazil tam na dědu. "Mohl jsi mi dát vědět hned ráno, byl jsem brzo vzhůru a byl bych tu za chvilku. Takhle jsem se to dozvěděl až jsem přišel." Adama napadlo, že to určitě, protože by mu býval překazil ráno s Annou. "Nebylo nutné, aby jsi tu byl. Všechno proběhlo hladce a mláďata se mají čile k světu. Jen jsem toho moc nenaspal." "Chceš si vzít konečně zítra volno? Upřímně by ti to sakra prospělo." "Tím chceš říct jako co?" "Chováš se divně a já se jen děsím návratu malárie, ten poslední atak byl hodně velký." "Jsem v pohodě tak si nedělej starosti. Prostě budu rád, když to tady zítra pohlídáš a já si jeden den odpočinu." Josef se na vnuka díval a uvažoval co se mu asi honí hlavou. Anežka slíbila, že zkusí přemluvit Annu, aby se na mláďata přišla podívat. Bohužel se zdálo, že nechce a to ho hodně mrzelo. "Takže dohodnuto a se zítřkem si nedělej starosti." "Díky dědo." Adam se usmál, když děda odešel.

Později odpoledne uvažoval, že by měl na večer ještě koupit Anně květiny. Staví se doma, dá si sprchu a pak půjde rovnou k ní. Moc se těšil na večer s ní a hlavně na to, že budou spolu sami bez toho, že by je mohl někdo vyrušit . Teď přemýšlel, že si půjde pro kávu, ale objevila se Alena. "Čau a jen informace sraz bude ve čtvrtek v baru." "Beru na vědomí a bude fajn se zase vidět." Alena si ho prohlížela a uvažovala co tím jako myslel. "Jsi nějak moc v pohodě s tím, že se uvidíme. Normálně máš milion keců." "Moc vtipné, prostě mám tentokrát náladu. Mimochodem v týdnu od tebe budu pak ještě s něčím potřebovat pomoct, ale zatím to nespěchá." "Jediné co by mě zajímalo by bylo jak ti pomoct dát tě s Annou dohromady." "Víš co, vy dva s dědou si podejte ruce a jděte světem." Adam vstal a odešel ze zázemí a měl sakra co dělat, aby se nezačal smát. Pokud by Alena jen tušila co se v zázemí včera a dneska ráno dělo asi by to s ní praštil hned na místě. Došel až k budově vedení a jakmile se ocitl u voliéry ptáků tak si všiml Anny. Stála s Anežkou na cestě a rozhodně vypadala, že s něčím nesouhlasí. Pak Anežka odešla a ona se podívala jeho směrem. Rozhlédla se a nakonec se na něj zářivě usmála a poslala mu vzdušný polibek. Moc se na dnešní večer těšil a vědomí, že zatím nikdo nic netuší bylo úžasné.