Láska bez konce

50. Síla lásky

Sid stála po odchodu rodiny v předsíni a chvilku z ní pozorovala Adama jak si povídá s dědou, který tu ještě zůstal. Dopadlo to lépe než čekala a hlavně babička se vážně snažila. Možná si časem ještě s mámou promluví víc v klidu a vysvětlí jí svoje důvody, proč jí tohle všechno neřekla hned. Byla teď moc spokojená a začala přemýšlet o tom, že by možná nebylo od věci popřemýšlet nad tím jak to budou s Adamem mít dál. Jakmile to totiž zítra večer řeknou tak už nebude důvod to tajit ani klasicky v práci. Strašně se těšila na tohle období, ale trochu si dělala starost o Adama, protože pro něj to bude úplně něco nového a jiného. Byl sám tak strašně dlouho, že prostě asi potřebovala znát jeho názor. Teď si všimla, že už se Adam s dědou zvedají a míří k ní. "No tak je čas, abych taky šel a vy jste si mohli nerušeně užít zbytek večera." "Klidně jste ještě mohl zůstat." "Aničko já jsem teď moc spokojený a byl to moc fajn večer, ale vím kdy je čas odejít." Sid se ještě dostalo objetí a pak už zůstali s Adamem jen sami dva. "Vážně nemusel odcházet on to narozdíl od našich má kousek." "Myslím si, že už je zaprvé unavený a zadruhé nám chtěl dát dost času si ještě užít večer." "Jo užít večer a jak přesně?" Sid se ani nestihla zasmát a už jí Adam chytil do náručí a začal ji líbat.

Během chvilky co držel Annu v náručí si jí Adam zvedl do náručí a pokračoval v něžnostech. Nakonec i s Annou v náručí odešel do ložnice, kde jí položil na postel. Sid se nechala Adamem líbat a během chvilky už skončilo jejich oblečení různě po pokoji a oni dali průchod svojí vášni. Po úžasném milování mu odpočívala v náručí a užívala si tuhle blízkost. Adam jí jemně hladil prsty po stehně a pak je přetočil na bok, aby na sebe viděli. "Moc tě miluju a jsem moc rád, že večer dopadl takhle. Víš vážně jsem se bál." "Adame já tě strašně moc miluju a vím, že jsi si dělal starosti a chápala jsem to. Teď už je všechno tak jak má být a síla lásky nám v tom pomohla. Prostě teď půjdeme krůček po krůčku a to souvisí s mojí otázkou. Já nevím jak to budeš vlastně cítit, ale co v práci? Chci říct jak chceš náš vztah prezentovat v práci, nechci totiž, aby jsi se nutil ohledně toho, že nás budou všichni vídat se líbat nebo i jen objímat." Adam poslouchal Annu a miloval jí každou chvíli víc a víc. Pochopila, že jí sice rád a hodně projevuje náklonnost v soukromí, ale mohl by mít problém to dělat i v práci mezi tolika lidmi. Prostě byl moc dlouho sám a ona to chápala, prostě věděla jak se cítí. Vlastně to tak bylo vždycky a jen on to nechtěl vidět.

Během chvilky Sid uvažovala, že se možná neměla ptát, ale pak jí Adam objal a dal jí pusu. "Jsi úžasná a jedinečná. Já na to asi teď neznám odpověď, ale prostě jsi to vycítila a já ti za to jsem moc vděčný. Možná to zjistíme zítra večer, protože já vážně nevím." "Nic se neděje prostě na to přijdeme. Byla bych s tebou nejraději pořád když bychom mohli, ale nechci, aby jsi si připadal špatně nebo tě to trápilo. Taky chci, aby jsi mi něco slíbil, když tě bude třeba Štefan, Alena nebo ostatní zvát ven tak půjdeš. Já nesmím být tvoje výmluva na to být doma, ty si zasloužíš normálně žít a být šťastný. " Sid se dívala jak se Adam usmál a pak si jí přitáhl ještě blíž do náručí. Adam si uvědomil, že sice mu tohle všechno říká děda roky, ale teď konečně je ochotný to opravdu změnit, protože k tomu má ten správný důvod. "Budu se snažit, ale zase tak často jako chodí oni fakt ven chodit nechci. Najdu si nějakou rovnováhu a taky je tu pořád moje malárie. Nikdy nevím kdy se může vrátit a trápí mě to kvůli tobě." "Pokud se vrátí tak budu s tebou a pomůže mi jak tvůj děda tak určitě i Anežka." Adam věděl, že v tom má pravdu a snad teď bude na nějakou dobu klid.

Později v noci ležel Adam v posteli a objímal spící Aničku. Nakonec ještě večer došli poklidit do kuchyně a dali si malou večerní svačinku než šli do sprchy. Pořád měl takovéhle věci rád a zároveň byli pořád tak nové. Bylo to hodně let od doby co měl poslední vztah a tak si některými věcmi nebyl moc jistý. Jenže Anna měla úžasnou vlastnost se radovat z maličkostí a hlavně z jeho přítomnosti. Tohle prostě chtěla celou dobu, ne nějaká velká gesta, ale obyčejnou náklonnost a lásku. Teď jí tohle všechno dával a ona byla tak šťastná. Uvažoval, že až se nějak zbaví Alberta a uklidní se všechno kolem uzavření smrti jeho rodičů tak by mohli na pár dní někam jet. Úplně nevěděl kam, ale možná by mu mohl poradit Štefan. Chtěl prostě pro Annu něco hezkého, protože by jí tím zároveň zkusil vynahradit ty měsíce, kdy se choval jako pitomec. Tolik si toho od něj musela vyslechnout a snést a stejně ho pořád milovala a bojovala. Málem jí ztratil při únosu a pak musel čekat jestli mu dá ještě tuhle jednu poslední šanci. Nikdy jí nesmí zklamat a musí jí chránit. Teď to bude před Albertem a věděl, že to jednoduché rozhodně nebude. On se totiž hned tak nesmíří s prohrou a navíc s tím, že prohrál právě s ním. Anna se mu jemně pohnula v náručí a tak jí dal pusu do vlasů a pak se taky rozhodl, že všechno začne řešit až další dny. Teď byl čas jen na lásku a společné štěstí.