Láska bez konce

89. Podzimní kouzlo

Josef se procházel zahradou a uvažoval jak se během pár měsíců mohlo tolik věcí změnit. Na jaře byl přesvědčený, že se snad nikdy nedočká, aby si Adam někoho našel. Po tom co se on a Anička poprvé políbili měl naději, ale ta hasla každým dalším jeho odmítnutím její lásky. Muselo se toho hodně stát, aby byli ti dva spolu, ale teď byli tak šťastní. Ona se musela vyrovnat s únosem a on s uzavřením smrti rodičů. Všechno do sebe zapadlo a teď už bydleli společně a otevřeně mluvili o společné budoucnosti. To všechno ho strašně moc těšilo a zároveň si uvědomoval jaké má štěstí, že to s nimi může prožívat. Všechno tohle byl jeden velký zázrak a začal u Aničky, když se rozhodla dát Adamovi poslední šanci. Nikdy se nedozvěděl jak moc sil jí to stálo, ale měl dost slušnou představu. Zároveň si uvědomil, že i on se poslední dobou cítí lépe než poslední roky. Začal pravidelně jezdit k Raulovi a hrál s ním šachy nebo karty. Občas taky přijel k němu domů a mluvili hodně i svojí minulosti. Raul neměl úplně lehký život, když se rozhodl zanevřít na sklo. Naštěstí to už byla minulost a se Sidonií vycházeli teď přímo skvěle. Došel až k výběhu lemurů a na chvilku si tam sedl. Podzim jim teď přinášel ještě i pár takových příjemných dnů jako dneska, kdy bylo opravdu teplo.

Zahlédl na cestě Eduarda jak míří od budovy vedení a počkal než k němu přijde a sedne se. "Netušil jsem, že tu máš dneska jednání." "Vůbec ne, ale došli některé druhy figurek tak jsem je sem zavezl. Navíc jsem chtěl vidět Sid a zeptat se jak to vypadá v rodině soudce." Josef pokýval hlavou, protože tohle bylo i tady téma číslo jedna. Zároveň to byl i důvod proč si teď o Aničku dělal trochu starosti, koneckonců Viky jí hodně ublížil. "Podle toho co říkal Adam tak už si malého přivezli domů a snad bude všechno dobré, ale divný pocit z toho mám do teď." "To my taky, ale Sid je naštěstí v pořádku. Bál jsem se od doby co se ty věci kolem Viky začali řešit. Víš do teď si vzpomínám na dobu kdy mi Sid řekla všechno co se dělo kolem ní i kolem..." Eduard se díval na Josefa a nevěděl jestli má pokračovat. Sid ani Adam mu tak jako zbytku rodiny nikdy neřekli úplně celou opravdu. "Já asi mám představu co se mezi nimi muselo stát, když se po únosu rozhodla jak se rozhodla. Je mi jasné, že ty to celé víš a upřímně obdivuju to, že i přes to všechno nemáš námitky k jejich vztahu..." Josef věděl, že nechce dál pokračovat a naštěstí mu Eduard položil ruku na rameno a usmál se. "Takhle je to lepší, láska vyhrála a to je nejpodstatnější." "To máš pravdu a těším se na víkend."

Sid dokončila přípravu krmení a vydala se pro kávu. Teď se tu stavil táta a tak probrali i věci kolem Viky. Jinak musela uznat, že se těšila na zítřejší večer kdy odjedou do vily a užijí si tam pohodový víkend. Máma pozvala i Adamova dědu a ten přijede až v sobotu se strejdou. Vzala si teď od Lady kávu pro sebe i Adama a vydala se k němu do pavilonu. Jak vešla tak si všimla naštvaného Franty a došlo jí, že asi hledal Boba a neuspěl. Adama našla v zázemí jak chystá doklady pro patent na líheň vajíček želvy obrovské. Úspěch při jejich líhnutí byla úžasná věc, prozatím bylo potřeba postup ještě potvrdil, ale už teď si mohl líheň pro jistotu nechat patentovat. Došla k němu a položila kávu na stůl než mu dala pusu. "Takové vyrušení si nechám líbit chyběla jsi mi." "Taky jsi mi chyběl a všimla jsem si Franty." "Hledal Boba, ale ten se mu vyhýbá, protože se pohádali a než se zeptáš je mi jedno proč." Sid se začala smát a sedla si na desku stolu. "Byl tu táta a mám tě pozdravovat. Jinak koukám, že už to máš skoro hotové." "Už jen pár posledních podkladů a je to, jsem moc rád, že mi s tím Markéta pomáhá." "Jí to teď dost pomáhalo nemyslet na věci kolem Danuše. Není ještě připravená s ní mluvit."

Adam se na Aničku díval a musel souhlasit, protože o tom mluvil i s Břéťou. "Vím to, protože Břéťa taky říkal, že je ještě moc brzo." "Musí tomu dát čas a myslím si, že pak to bude dobré. Ptala jsem se mámy jestli máme na víkend něco přivézt, nebo s něčím pomoct." Adam se začal smát a stáhl si Aničku na klín. "Je mi to jasné a ještě se rozčilovala, že si myslíš, že to nezvládne sama." "Naprosto přesně, tak jsem to pak vzdala." Sid dala Adamovi pusu a potěšilo jí, že se rozhodně nebránil a dokonce jí zajel rukou pod tričko. Užili si chvilku vášnivého líbání a trochu něžností, než Adam přestal. "Slibuju, že ti to večer vynahradím, ale teď mám prostě moc práce." "To já taky, ale prostě jsem tě chtěla vidět, miluju tě." "Taky tě moc miluju Anni." Adam jí dal ještě pusu a pak se díval jak s kávou odchází k sobě. Vzal si kávu co přinesla jemu a na chvilku se zamyslel. Měl už pár dní v hlavě plán a uvažoval jestli je to správné. Zatím na to byl ještě čas, ale rozhodl se, že po vánocích chce něco udělat a byl čas to začít zařizovat. Jen teď uvažoval koho poprosit o pomoc a nakonec se rozhodl, že potom požádá o pomoc Alenu. Sid šla k sobě a byla tak moc spokojená. Stromy už se krásně bavily a podzimní kouzlo bylo všude kolem. Prostě úžasný spokojený čas, který tráví s lidmi které má ráda a hlavně s Adamem.