Láska bez konce

29. Co se škádlívá

Ve středu dopoledne měla Sid dobrou náladu a dokonce se rozhodla se jít najíst s ostatními. Adam jí dával potřebný prostor a zatím jí to vyhovovalo. Včera ho viděla jak přechází před jejím pavilonem, ale pak si to očividně rozmyslel a zase zmizel. Trochu jí to mrzelo, ale věděla, že možná to je dobře. Pořád si totiž nebyla úplně jistá jak to mezi sebou mají. Opravdu k ní něco cítil a chtěl s ní být, nebo to bylo jinak? Hodně otázek a málo odpovědí. Zahlédla Markétu jak jde do budovy vedení. Tak na ní počkala, aby jí mohla říct ahoj. "Ahoj, vypadáš trošku já nevím rozhozeně." "Ahoj Ančo, vlastně jsem a upřímně nevím jak s tím teď naložit. Ovšem předpokládám, že ty víš, že je Viky těhotná." Sid se smutně usmála a přikývla, informace o tom, že byla Viky Lady X už Markétka věděla, ale tohle zatím ne. "Myslela jsem si to, viděla jsem jí včera ve městě a už to je na ní hodně vidět. Nemusím být génius aby mi došlo, že je dítě Petra." "Je jeho, ale jak to spolu ti dva mají naprosto netuším a hlavně nechápu proč jí Petrova máma nedonutila mu to říct." "No to nevím, ale zkusím se zeptat Břéťi, víš já..." "Já vím, že jdete na večeři a myslím si, že je to fajn nápad. Podívej tobě prospěje chodit ven a proč ne s ním." Sid si všimla jak nejistě se Markétka tváří.

Markéta nevěděla co má Anně odpovědět, ale byla zmatená a to hodně z toho co se teď dělo. "Víš on mě tak dlouho nesnášel a já jeho vlastně taky. Byl vždycky na Petrově straně, pak na straně Viky a já..." "No už jste spolu přeci od té doby několikrát mluvili a oba si uvědomujete, že spousta věcí byla jinak než jste si mysleli. Já sama bych použila to klasické co se škádlívá rádo se mívá. Ne nechci tě naštvat, ale můžete prostě začít znovu jako přátelé. Vyjasnit si věci a pak uvidíš co z toho bude." Sid viděla jak se Markétka usmála a pak se zadívala směrem za ní. Otočila se a viděla Adama jak někam míří s Anežkou. Všiml si jich a usmál se na ně. "Aha už chápu jak jsi tu prupovídku myslela." Markétka nebyla slepá a ani hluchá a už zaznamenala, že se o těch dvou tady mluví i když jen velice opatrně. Ovšem Anna byla teď asi ve fázi, že si ho drží od těla. "Je to moc složité a hodně komplikované. Sama nevím jestli je to teď správně tak jak to máme, ale on si musí uvědomit čím jsem si měsíce procházela." "Teď už chápu proč jsi tak rychle pochopila to moje trápení s Petrem. S Břéťou máš asi pravdu dáme si večeři a uvidíme." Sid se usmála a nechala Markétu pospíchat do práce. Možná se dají s Břéťou dohromady, protože rozhodně mají velkou šanci.

Adam spěchal s Anežkou k výběhu zeber a zahlédl Annu s jejich novou právničkou. Bylo vidět, že něco řeší a potěšilo ho, že se Anna otočila a pořád se usmívala. Teď pomohl Anežce naložit s Tauchenem zraněnou zebru a ti pak spolu s Petrou odjeli. On zůstal stát jen s Anežkou a ta se na něj zkoumavě dívala. "Takže jak to teď spolu máte?" "No asi jako pokrok beru, že se mi úplně cíleně nevyhýbá a ani neutíká, když mě potká. Nechci na ní tlačit a snad se mi podaří s ní zase mluvit. Mám z toho strach, protože by se mohla rozhodnout, že jsem prostě někdo s kým být nechce." "Adame hlavně jí dej čas, pokud to dokážeš máte šanci." Adam přikývl a sledoval jak Anežka odešla. Květinu od něj měla Anna pořád v zázemí a jak dneska ráno zjistil tak Berta to šíleně vytáčelo. Slyšel totiž náhodou jeho hovor s otcem. Stěžoval si, že má možná konkurenci a musí rychle zjistit koho. Pobavilo ho, že on byl z této možnosti vyřazen kvůli tomu jak se mu Anna vyhabala. Dost se o tom mluvilo, ale všichni si mysleli, že se mu vyhýbá jen jako ostatním. Bert si byl sice jistý, že se mezi nimi něco dělo, ale nabyl milné představy, že je mezi nimi úplný konec. On jen doufal, že to tak nebude a naopak začnou znova. Došel k sobě do zázemí a stuhnul, protože tam měl nezvaného hosta.

Sid si koupila k obědu od Radka salát a pak se vypravila zpátky k sobě. Neměla chuť si tam po příchodu ani sednout, protože tam byl jak Franta tak Bob. Nakonec se rozhodla, že by možná mohla za Adamem zajít a zjistit co a jak. Svede to na to, že se chce zeptat na mláďata zmijí na která teď všichni čekali. Už byla skoro u pavilonu, když si všimla jak tam z druhé strany akorát přišel Adam. Nevšiml si jí a normálně vešel. Následovala ho, ale jakmile vešla do chodby k zázemí uslyšela hádku, která se v zázemí odehrávala. Děsilo jí, že hlas který tam byl s Adamem znala. Byla to ta ženská z ministerstva, kvůli které málem přišli o krokodýla a ona do dneška nechápala co se mezi těma dvěma vlastně stalo. Následující hadka jí, ale dala dost slušnou představu. "Jestli si myslíte, že vám ty papíry podepíšu tak se strašně pletete a teď od tud vypadněte, než vás vyhodím ručně." "Pokud to nepodepíše tak se rozlučce s dalšími zvířaty, které by jste mohli z Afriky dovést, všechno vám to překazím." Sid uvažovala jestli má zasáhnout, ale teď by to nebylo dobře a tak jen dál stála na chodbě a poslouchala. Další Adamova slova jí doslova šokovala. "Kvůli vaším chybám jsem nemohl rodiče nechat převézt zpátky a taky není jejich smrt pořád uzavřená. Teď se bojíte, že na to někdo přijde a kopete kolem sebe." Sid si uvědomila, že tohle všechno souvisí se smrtí Adamových rodičů. Tak tohle nebylo dobré z žádné strany a Adam podle hlasu začal ztrácet trpělivost.