Láska bez konce

92. Společné štěstí

Později večer ležela Sid pohodlně na pohovce a užívala si báječný večer s Adamem. Nemohla uvěřit, že tohle opravdu udělal a byla za to tak moc vděčná. Celé odpoledne přemýšlela jak to s ním probrat, ale on to prostě zařídil sám a bylo to úžasné. "Vážně ještě jednou moc děkuju Adame a opravdu toho na tebe není moc?" "Miláčku opravdu není, protože je to tak akorát. Tvoje máma byla úžasná jak se taky pořád ptala co už by na mě bylo moc. Anni já chci, abychom si našli svoje vlastní tradice a hlavně je čas nechat zase další kousek minulosti být." "Tak dobře, ale vážně je to úžasné a ty jsi skvělý chlap." "Miluju tě a tak chci, aby jsi byla šťastná. Mimochodem mluvil jsem s ředitelkou a vánoční večírek bude nakonec v hotelu v zoo." "To bude moc fajn a já se na něj těším ten loňský byl docela fajn, ale nějak to nebylo ono." "Užijeme si to a taky jsem se domluvil s Alenou a uděláme ještě do vánoc sraz s jednotkou, pokud budeš chtít jít tak můžeš." "Jen si to užijte sami, můžu vytáhnout Elišku, nebo Markétu. Což mi připomíná, že včera konečně mluvila s Danuší. Hodně si toho řekli a tak nějak si myslím, že ona si teprve teď uvědomila jak selhala jako babička v době kdy Petrovi zemřela žena." "Lepší pozdě než nikdy hlavní je, že si promluvily a teď si myslím, že je čas jít do postele." Sid se nechala v náručí odnést do ložnice a byla tak moc šťastná.

Adam ležel později s Annou v náručí a uvažoval, že nastal čas na něco k čemu se rozhodl už dávno. V pondělí si promluví s Alenou a poprosí jí o pomoc výběrem prstýnku. Byl si teď tímhle krokem úplně jistý zároveň věděl i kdy bude ta správná doba. Nechtěl to udělat teď o vánocích, ale chvíli po nich. V lednu to bude rok od jejich prvního polibku a to byl den, kdy jí chtěl požádat o ruku. Měl jasno v tom, že to udělat chce a ještě se o vánocích zeptá Eduarda na svolení. Věděl, že ho úplně nepotřebuje jenže to udělat chtěl. Nakonec se taky uložil ke spánku s Aničkou v náručí. Sid se ráno vzbudila brzy a nechala Adam ještě spát. Došla potichu do obýváku a rozsvítila si stromeček. Bylo to tady tak hezké a bohatě to stačilo. Prostě takový ten hezký kousek vánoc. Zatím se bavila tím, že chtěla Adamovi koupit něco k vánocům a nevěděla co. On jí taky včera přiznal, že neví co by jí udělalo největší radost a tak se domluvili na kompromisu. Koupí si zájezd na jaro do Amsterdamu a užijí si tam pár dní. Bylo to místo kam se oba chtěli podívat a tak to bylo ideální. Nakonec připravila snídani a šla Adama vzbudit což mělo za následek odložení snídaně, ale ani jednomu to nevadilo.

V pondělí měla Alena dost napilno, ale nakonec se dostala za Adamem, který s ní chtěl mluvit. Zvládla taky díky Láďovi už zařídit sraz jednotky, aby se sešli před vánoci v baru. Ona sama teď byla víc než spokojená na postu šéfky ostrahy a prostě tak nějak život zase začal dávat smysl. Zatím jen Anna věděla, že někoho potkala a začíná to vypadat vážně. Seznámily se s Hankou tady a už se pár týdnů vídaly, takže snad opravdu tentokrát bude mít štěstí. Adama našla v zázemí u želv. "Čau Hrušáku, jen informace sraz je zařízený a co jsi potřeboval?" "Chci tě poprosit o radu jaký prstýnek mám Aničce koupit." Alena byla ráda, že si sedla na ledničku u stěny, protože jí šokoval. Tedy ne, že by to nečekala, ale myslela si, že to nebude ještě teď. "Dobře a požádat jí chceš na vánoce?" "Ne až na výročí kdy jsme se tady poprvé políbili a s tím bych pak taky potřeboval trochu pomoct." "Předem splněno a navíc do ledna času dost. Jinak myslím si, že by se jí líbilo něco tradičního, ale né okázalého. Byla jsem poblíž, když viděla snubák Jitky a pak mi říkala, že pro ní by to nebylo." "Jasně takže tradiční, ale žádné velké kameny píšu si." "Ve vašem případě bych možná zvolila tři kameny, protože symbolizují minulost, přítomnost a budoucnost páru. Je to podle mě pro vás dva hezká připomínka toho čím jste si prošli."

Adam se na Alenu usmál jo tohle bude přesně to pravé. "To bude skvělé a děkuju za pomoc." "Nemáš vůbec zač a pak pomůžu s čím budeš potřebovat a mám z tebe obrovskou radost." Alena ho objala a pak šla zase pracovat. Adam si byl jistý, že nápad Aleny bude skvělý a nechá prstýnek zhotovit na zakázku, aby byl tím správným kouskem. Později odpoledne se domluvil s dědou a zajel do města do zlatnictví. Znal majitele, protože kdysi u něj v obchodě chytal několik hadů, které mu tam nastražili lidi od starosty, aby ho donutili obchod prodat. Teď měl za sebou hodinovou schůzku a byl si jistý, že vybral dobře. Prstýnek bude z bílého zlata a bude mít tři kameny. Dva menší diamty po stranách a centrální kámen, kterým byl krásný modrý safír. Byl to kámen, který byl spojený se znamením ve kterém se Anička narodila a navíc měla modrou barvu ráda. Byl s výběrem moc spokojený a navíc do vnitřní strany prstýnku nechal vyrýt datum. Vlastně ta data byla dvě, protože první bylo dnem jejich prvního polibku a druhé dnem kdy si vyznali lásku a utvořili pár. Pro něj obě ta data, tedy hlavně to druhé strašně moc znamenalo. Život díky Aničce začal dávat smysl a on dokázal díky ní a jejich lásce znovu žít. Užijí si úžasné vánoce a pak přijde ještě lepší čas plný lásky a snad časem rozšíří rodinu i o miminko. Kdysi ho to děsilo, ale teď věděl, že s Aničkou si děti přeje, protože budou dalším pokračováním jejich lásky.