Láska bez konce

43. Kouzlo lásky

Ráno si Sid užívala jak jí Adam rozromile překáží při přípravě snídaně. Strávili spolu nádherný den, ale dneska byl čas na návrat do reality. On se nakonec rozhodl to opravdu zatím říct jen dědovi a ona to dneska řekne tátovi. Domluvila se s ním, že se za ní staví v práci a dají si kávu. Taky Adamovi včera řekla celou pravdu o tom jak to měla s Viky nejen ona, ale i Markéta. Zatím po ní pořád nebylo ani vidu ani sluchu a všem to vyhovovalo. Podle Markéty se jen Danuše snažila zjišťovat kde je kvůli miminku. No časem se možná ukáže, ale teď byla ona sama ráda, že jí nemusí vůbec řešit. Sedli si teď s Adamem ke snídani a ona si pořád uvědomovala jak moc je šťastná. "Táta přijede asi kolem desáté, protože má ráno nějakou pracovní schůzku a pak má čas." "Já to dědovi řeknu asi hned ráno, ale ještě uvidím podle práce. Upřímně jsem hlavně rád, že máme ještě chvíli klid od Alberta." "Jo to mě taky moc těší, ale i tak si musíme dávat pozor. Jsem si jistá, že po těch letácích sice na chvíli přestal, ale ne na dlouho a až zjistí..." Sid se odmlčela a podívala se na Adama. "Lásko neboj se, možná nám zkusí ublížit, ale nepodaří se mu to. Nedovolím, aby ti někdo ublížil." Sid se usmála a nechala si dát pusu.

Adam se díval jak si Anna dělá starosti kvůli Bertovi a rozhodl se, že poprosí svoje bývalé kolegy z armády o pomoc. Musí nějak vymyslet jak definitivně Berta odstavit ze zoo a nejlíp tak, aby už se nemohl nikdy vrátit. Ještě taky začal uvažovat jak to s Annou udělají ohledně toho, že u něj se teď zrovna moc nedalo být. "Anni víš napadlo mě, že bych byl rád abychom mohli být i u mě, ale musím to tam nejdřív upravit. Chci o pomoc poprosit Alenu a možná i Štefana, ale..." Adam si všiml jak se Anička usmála. "Adame můžeme tam být i teď. Já chápu jak to myslíš, ale nemusíš se do toho nutit. Tvoje postel není možná velká, ale určitě se tam zvládneme vyspat oba." "To možná ano, ale zrovna pohodlné to není." "Tak dobře nechám to na tobě, protože mě se u tebe líbí i teď. Než to upravíš tak může být tady a já budu moc ráda. Nikdo z práce poblíž nebydlí a tak nás zatím neuvidí." Adam si přitáhl Annu na klín. "Miluju tě a to opravdu hodně jsi prostě úžasná." "To sice nejsem, ale taky tě moc miluju a kouzlo lásky nám vždycky pomůže všechno překonat." "No rád bych tu takhle byl klidně ještě hodně dlouho, ale budeme muset jít do práce." Adam dal ještě Aničce pusu a pak se domluvili, že on půjde do práce první a ona půjde až později. Dal jí pak ještě pořádnou pusu v předsíni a odešel.

Sid se po Adamově odchodu rozhodla ještě poklidit a pak se taky pomalu vydala směrem do práce. Chápala jak to Adam s jeho bytem myslel, ale jí se tam prostě vážně líbilo. Navíc nebylo nutné něco měnit nějak razantně, prostě větší postel bude bohatě stačit. Její byt je dostatečně velký, aby tam mohli ve dvou pohodlně být. V tom si taky uvědomila, že i do budoucna by tam mohli společně bydlet a bylo by jim tam dobře. Na tohle asi bylo možná ještě hodně brzo, ale jednou by to mohlo být jejich společné útočiště. Došla k budově vedení a všimla si Markéty jak sedí na lavičce. Vypadala ztracená ve svém světě a vůbec si jí nevšimla než si k ní sedla. "Vypadáš úplně ztraceně a něco mi říká, že to má souvislost s Břéťou." Markéta se na Annu podívala a byla ráda, že se má komu svěřit, protože byla v šoku už od včerejška. "Já víš, my jsme se vcera líbali. Vůbec nevím co si o tom mám myslet a jsem tak strašně zmatená." Sid se usmála a bylo jí jasné proč to tak cítí. "Otázka je jen jestli se ti to líbilo a nebo ne. Pokud ano tak je všechno v pořádku. Dej tomu čas, protože někdy jsou věci na první pohled komplikované, ale na ten druhý mají jednoduché řešení." "Moc se mi to líbilo. Já to asi všechno moc řeším no."

Sid se usmála a objala jí. "Nechte to plynout, respektive vy oba, protože jsem si jistá, že pro něj to musí být stejné jako pro tebe." "Máš pravdu a on se mi i omlouval. Ančo já se bojím." "Bylo by divné kdyby ne a není na tom nic špatného. Teď pusť z hlavy všechno z minulosti a soustřed se na současnost." "Tak dobře a moc děkuju. No a jak to máš ty a Adam?" Sid se usmála. "Uvidíme, prostě někdy je nelepší lék čas." Sid se nakonec zvedla a zamířila k sobě, ale ještě zavolala Břéťovi. "Ahoj Anno, promiň já teď nějak nemám zrovna moc náladu, nebo je to pracovní?" "Hele ty nálado, ona je zmatená a bojí se a nějak tuším, že to máš stejně. Teď jsem s ní mluvila v práci." Sid čekala, protože na druhé straně bylo chvíli ticho. "Ančo, já to neplánoval a prostě se to stalo. Nevím jak dál a možná je to celý hloupost." "Není to hloupost a jak jsem řekla Markétě tak to prostě nechte plynout. Tohle se musí týkat jen vás dvou a ne lidí kolem. Neohlížej se na Petra nebo někoho dalšího." "Máš pravdu a děkuju moc, prostě jsem to nečekal." "Život je někdy plný překvapení." Sid ukončila hovor a byla ráda, že si ti dva k sobě hledají cestu. Minulost je hodně tíží, ale třeba to má světlou budoucnost a ona v to vážně doufala. Teď byla ovšem hlavně šťastná, že jsou s Adamem spolu.