Láska bez konce

79. Konec hry

Eliška byla v zázemí a tak nějak si za poslední hodinu už docela zvykla na přítomnost Štefana. Anna jí už včera varovala, že tady dneska nebudou samy, ale přítomnost někoho kdo jí sakra připomínal Adama ji prostě znervózňovala. Byl vysoký a rozhodně ve skvělé fyzické kondici, koneckonců byl to taky bývalý voják. Jí na tom všem nejvíc nervózňovala skutečnost, že si Adam myslí, že bude Anna ochranu potřebovat. Teď šla zrovna do zázemí a tam se šlo jen od tud tak zůstal Štefan dál sedět u stolu. "Nechci, aby jsi se kvůli mojí přítomnosti cítila nesvá." "Mě spíš děsí to, že si Adam myslí, že tu máš být." "Je to jen pro jistotu a klidně tu mohla být Alena, ale ta je užitečnější v práci. Neboj se, nic se nestane, protože Albert bude jen zuřit, ale v konečném důsledku nic neudělá." Než stihla Eliška ještě něco říct vrátila se Anna. "Pořád si říkám, že dneska zanedbáváš kvůli mě práci." Sid se dívala jak se Štefan zasmál. "Nemám do konce týdne nic na práci, nebo to můžu odložit jak potřebuju, což je tak nějak jediná výhoda toho co dělám a kdo jsem." "No když to řekneš takhle tak to asi beru. Mimochodem už se Adam rozhodl kde nakonec chce udělat tu konfrontaci s Bertem?" "Teď by mělo padnou konečné rozhodnutí a pak už bude konec hry."

Sid se usmála a byla ráda, že to celé snad už brzo skončí. Břéťa by měl nejpozději do hodiny přijet a mít v ruce expertýzu dokumentů co Albert zfalšoval. Taky jí teď zazvonil telefon a byl to táta, který měl na dnešek jeden jediný úkol. "Sid jen rychlá informace, všechno je vyřízené a Adam už to taky ví. Teď už si všechno zaříďte jak uznáte za vhodné." "Díky tati za všechno, prostě to byla nejlepší pomoc." "V pořádku a navíc tvoje matka je nadšená, že jsem jí vzal do Prahy. Zatím nemusí vědět, proč jsem na ministerstvo musel, ale řeknu jí to až bude čas. Jinak se opatrujte." "Budeme a užijte si Prahu." Sid si všimla, že Eliška vypadá zmateně. "Táta jel do Prahy osobně odevzdat ty správné dokumenty. Zároveň vytáhl mámu sebou a dají si tam dobrý oběd v její oblíbené restauraci." "Jo takhle a já si i s mámou říkala jak to nakonec s těmi dokumenty bude." "Výhoda byla, že Albert si myslí, že termín byl včera, ale on je dneska. No kontakty Annina táty se teď dost hodily." Eliška se usmála jak na Annu tak na Štefana. Tohle bylo opravdu všechno naplánované do posledního malého detailu a ona za to byla vážně ráda. Chtěla se tak jako všichni zbavit Alberta, ale hlavně chtěla, aby byla Anča v bezpečí.

Adam byl v zázemí a telefonát od Eduarda ho uklidnil, že jde všechno podle plánu. Dokumenty už byly tam kde mají být a hlavně to byly ty správné dokumenty. Všechno bylo zkontrolováno a Eduard už u sebe měl i potvrzení, že krokodýl může okamžitě vyrazit na cestu. Bylo to zatím vážně skvělé a jediné co teď musel udělat bylo vymyslet jak a kde dojde ke konečnému střetu a odhalení Alberta. Břéťa dorazí tak za hodinu a do té doby musí mít jasno. Nejraději by to udělal v infocentru, ale nechtěl do toho tahat návštěvníky. Možná nějaká fingovaná havárie by mohla pomoct. No musí si to rozmyslet. Než stihl jít do expozice objevil je děda a zavřel za sebou dveře. "Posílá mě Marie a má takový nápad. Mohli bychom klidně na hodinu zavřít infocentrum, už se to párkrát stalo. Vždycky se najde důvod jako prasklá voda, nebo něco takového a možná by to bylo nejlepší místo." "Vlastně se to skvěle hodí, protože mě to už taky napadlo. Řekněme, že havárie vody by mohla být dobrý důvod. Snad s námi Tauchen protáhne za jeden provaz." "Tomu bude stačit, že je to potřeba kvůli pomstě Albertovi a bude se moct přetrhnout." Adam se usmál, protože to vlastně byla pravda. Ti dva spolu teď doslova válčili kvůli cedulím pro návštěvníky a pravdu měl samozřejmě Tauchen. "Tak prosím paní ředitelce vyřiď, že to bude tak nejlepší a já to řeknu ostatním. Tauchena nech na mě já to s ním domluvím." Adam ještě řekl dědovi jak je to s dokumenty a pak ho nechal odejít.

Zamířil k žirafám, aby dal vědět Aničce co se děje. Po cestě to řekl i Aleně a Láďovi které potkal a oni to řeknou ostatním. Nakonec bylo v zoo celkem šest jeho bývalých kolegů. Možná to bylo přehnané, ale jistota je jistota. U žiraf našel jen Annu a Štefana, protože Eliška byla někde pryč. Hned si přitáhl Aničku do náručí a dal jí pusu. "Tak už se nám to celé rýsuje a konec hry je na dosah." Sid poslouchala co jim Adam říká a byla si jistá, že tohle je nejlepší řešení. "Mě se to taky hodně líbí, navíc je to hodně velké a otevřené." "Pokud jste s tím oba v pohodě tak já taky." "No já vás tu na chvíli nechám a žádné blbosti děcka." Sid se začala smát, protože Adam tuhle poznámku Štefana doprovodil protočením očí. "Je s ním dost legrace, ale Eliška si nějak pořád ještě nezvykla." "Tak já ji celkem chápu, ale už to brzo skončí." Adam si Aničku přitáhl k polibku a chvilku nechal volnost vášni a tomu se věnovat jen sami sobě. Pár minut vzájemné blízkosti a polibků bylo přesně to co teď potřeboval. Pak se odtáhl, ale dál Aničku držel v náručí. "Teď už čekáme jen na Břéťu a pak bude čas to ukončit." "Ty mi hlavně slib, že budete opatrní." "Lásko budeme to ti slibuje a všechno dobře dopadne." Adam jí dal ještě pusu a vyšel ven před pavilon, kde kývl na Štefana, aby se vrátil. Zbývalo už jen čekání.