Láska bez konce

17. Návrat za svítání

Krásné brzké pondělní ráno zastihlo Sid na rozcestí u lemurů. Tady se poprvé s Adamem potkali a ona si na to teď vzpomněla, když procházela kolem. Došla k výběhu žiraf a chvilku se dívala na pláně před sebou a užívala si východ slunce. Přišla dneska do práce opravdu brzo, protože se hlavně chtěla vyhnout spoustě lidí v infocentru. Návrat za svítání jí tak přišel jako skvělý nápad a měla i možnost si tu srovnat myšlenky, než půjde pracovat. Stála na vyhlídce u výběhu a vzpomínala kolik se toho tady v zoo pro ní za ty měsíce co tu pracovala změnilo. Vztah s Bertem byl naštěstí jen ošklivá minulost. Ovšem párkrát jí napsal, když byla doma a bylo jasné, že by toho všeho teď chtěl využít. Vlastně se celou dobu od jejich rozchodu jí snažil dostat zpátky, ale pro ni to byla uzavřená kapitola. Nakonec se došla do pavilonu převléknout a došla do zázemí. Opřela se o stůl a přemýšlela kdy asi přijde Eliška do práce. Chvilku se s ní a Anežkou viděla v sobotu večer a byla za to ráda. Obě si dělaly starosti jak je na tom a jestli nechce s něčím pomoct. Taky jí Anežka kladla na srdce, že klidně přeci ještě mohla být doma. Jenže ona už byla připravená se do práce vrátit, protože se doma už nudila a hlavně jí práce opravdu chyběla. Tady byla šťastná a spokojená s tím, že mohla pracovat tam kde si vždycky přála.

Sid se nakonec rozhodla, že začne s přípravou krmení. Jak krájela zeleninu a ovoce došlo jí, že možná už dneska dopoledne bude muset řešit svůj největší problém. Bude muset vyřešit Adama a rozhodně to bude způsobem, který se mu určitě nebude líbit. Došla totiž k vlastnímu předsevzetí, že se od něj bude držet dál a nenechá ho jí znovu ubližovat. Nechtěl jí vyslechnout a to jí bolelo pořád, takže prostě teď ona udělá to samé. Nemá možnost jak ji donutit ho poslouchat. Bála se toho, ale byla přesvědčená, že to musí udělat, aby dál netrpěla, její hlava na to měla jasný názor a problém bude jen její srdce, protože přes to všechno ho pořád milovala. Láska má, ale člověku pomáhat čelit životu a jí přinášela jen bolest. Tak moc se kvůli němu trápila, tolikrát brečela tady, nebo doma kvůli tomu jak jí odmítl a jak se k ní choval. Prostě hlava musí vyhrát, protože jinak přijde zase jen bolest. Na chvilku položila nůž a promnula si zápěstí, sice stupy už byly pryč, ale pořád tam měla novou kůži, která byla bolestivá. Holt následky si ještě asi chvilku ponese, ale mohla dopadnout mnohem hůř. Je to všechno tak šílené, ale tady v práci u žiraf jí bude dobře. Nemusí chodit do kantýny a Eliška jí jídlo buď může přinést, anebo si ho bude nosit z domova. Prostě minimalizuje místa, kde by mohla potkat Adama a pak to bude dobré.

Eliška se dneska vysloveně do práce těšila, protože už se měla vrátit Anča. Stavila se s Robertem v pekárně a vzala nějaké zákusky ke kávě. Máma se Stáňou se k nim přidají a užijí si hezké ráno u kávy. Robert jí doprovodil až k pavilonu a dal jí pusu. "Moc jí pozdravuj a já se stavím až k večeru, když tě půjdu vyzvednout. Myslím si, že už tak toho tady na ní bude dost." "Asi máš pravdu tak se uvidíme večer." Eliška byla tak ráda, že mu dala šanci, byl prostě úžasný a hlavně měl skvělý vztah s kluky a to jí těšilo nejvíc. Vešla do pavilonu a zjistila, že Anča už tady je a tak jen položila věci a hned jí objala. "Jsem tak ráda, že už jsi zpátky moc si mi tu chyběla." "Taky jsem ráda v práci, víš už jsem nemohla být déle doma." "Máma se Stáňou přijdou za chvilku na kávu a mám tě moc pozdravovat od Roberta." "Jsem ráda, že jsi s ním šťastná moc si to totiž zasloužíš. Jinak je tu něco o čem jsem s tebou chtěla mluvit, než přijdou holky." "Jasně tak já se jen dojdu převléknout a hned jsem u tebe." Sid se na ni usmála a ona se rychle došla převléknout. Přemýšlela o čem by s ní Anča chtěla mluvit, snad to nebude nic vážného.

Sid přemýšlela jak to udělat, ale nakonec se rozhodla říct Elišce pravdu ohledně svých rozhodnutí. Seděla teď s ní u stolku a obě už měly svoji ranní kávu. "Podívej já mám jen jednu věc a byla bych ráda, kdyby jsi mě v tom pochopila. Nechci se bavit o Adamovi a je mi jedno v jaké souvislosti. Je to kolega a musím to tak brát, co se týká ostatních věcí už je to pro mě pryč." Eliška se na Annu zděšeně dívala a došlo jí, že tohle Adam rozhodně nečeká a vlastně ani nikdo jiný. To co se Anně stalo jí asi přimělo vyškrtnout ho ze svého života. "Ančo to přeci není nutné, podívej já vím, že ti moc ublížil, ale on toho lituje. Ví moc dobře, že tě měl poslouchat a nechat si to vysvětlit." "Eliško tohle je přesně ono, prosím pochop, že mě už to nezajímá. Mluvit jsme měli tehdy a ne teď, protože teď má jen špatné svědomí a mě už jeho omluvy nezajímají. Nedávám vinu nikomu za svůj únos krom těch kteří se na tom podíleli, ale to neznamená, že si nechám dál někým ubližovat. On mi ubližuje už celé měsíce a pokaždé, když jsem měla naději tak jí pohřbil. Teď jsem pro změnu pohřbila já svoje city k němu." Eliška se na Annu dívala a byla hodně nešťastná. S holkama si myslely, že možná nebude hned přístupná přijmout jeho omluvu, ale tohle bylo všechno úplně špatně. Anna zřejmě nehodlala dát Adamovi už žádnou další šanci.