Láska bez konce

34. Setkání za svítání

Adam byl už v práci a taky už zkontroloval jejich zmiji. Zatím byl klid a nezdálo se, že dneska bude ten den, kdy se mláďata narodí. Stejně nemohl spát a tak šel prostě do práce už v pět, když vzdal i poslední pokus ještě usnout. Pořád si dokola promítal ten poslední rozhovor s Annou. Šokovalo ho, že vlastně celou dobu věděla, že tam ohledně toho krokodýla bylo něco špatně, ale nic neřekla. Nechala svého tátu zatahat za nitky a díky tomu nakonec krokodýl za pár týdnů přijede. Bez ní by o něj přišli a byla by to všechno jeho vina. Možná se měl prostě se smrtí rodičů smířit už tehdy, ale on to nedokázal. Tak moc ho bolelo, že nemohl dostat jejich ostatky do Čech a nechat je pohřbít. Zlámalová udělala v tom případu spoustu chyb a jen kvůli ní byl tam kde byl. Pořád nevěděl jak z toho všeho ven a pokud měla Anna pravdu tak to jak se teď snaží má jednoduché vysvětlení. Taky jí překvapil její táta, že prostě vzal jako informaci, že potřebuje pomoct a nevyptával se. Snad něco zjistí a tím by možná mohl nějakým způsobem uzavřít to co se vlastně stalo. Ta nehoda ho stála hodně, přišel o rodiče, skončil se školou a nakonec málem nepřežil útok v Afghánistánu. Armáda mu toho hodně dala, ale zároveň i hodně vzala a to včetně zdraví. Malárie ho pořád trápila a neviděl možnost, že by se to zlepšilo.

Chystal se jít už něco dělat, když se v zázemí objevila Anna. Tak moc jí to dneska slušelo a měla zase rozpuštěné vlasy. Co si je nechala trochu zkrátit a obarvit byla ještě krásnější. Jemu tedy, ale zrovna nepomáhala skutečnost, že měla na sobě sukni a přiléhavé tričko. "Ahoj, potřebuješ něco? Mláďata ještě nejsou na světě." "Ahoj, no snad se brzo dočkáš, ale proto tu nejsem. Můžeme si na chvíli sednout?" Adam si všiml, že je nervózní a měl strach co se teď dozví. Možná mu prostě řekne, že chce, aby jí nechal být. "Mluvila jsem teď ráno s tátou a už víme proč Zlámalová tak spěchá s tím uzavřením případu." Adam se trochu uklidnil, protože minimálně pro ně dva zatím pořád byla naděje. "Takže tvůj táta měl pravdu a jde o ten audit?" "Je to tak a navíc se zjistilo, že to není její první chyba." Sid řekla Adamovi všechno co jí ráno řekl táta a hlavně taky to, že se případ jeho rodičů už prověřuje. "Dřív nebo později by se k němu dostali, ale táta se ptal a tak ho vzali přednostně. Je asi pravděpodobné, že tě bude někdo kontaktovat." "Takže původně měla ještě pár měsíců čas mě přesvědčit, ale teď musí spěchat kvůli tomu auditu. Děkuju ti opravdu moc, že jste to zjistili. Nechápal jsem proč zase teď začala, protože víš..." "Adame ona teď už nic nezmůže. Vědí o tom, že tě vidírá a taky už jim došlo, že musela uplácet."

Adam se na Annu díval a upřímně jediné na co teď myslel byla touha jí políbit. Tak moc rád by jí zase držel v náručí, ale možná tuhle šanci nedostane. Anna totiž pořád vypadala hodně nerozhodně a mohl si za to jen on sám. "Možná je vážně čas to uzavřít, ale je to tak složité. Stále kvůli tomu není uzavřené ani dědictví a dalšími věci." "Tohle si budeš muset rozhodnout sám Adame. Na podzim by se to pak stejně pomocí soudu uzavřelo, ale možná by to jen zase znova otevřelo všechno co s tím máš spojené. Trápí tě to roky a ty se kvůli tomu nemůžeš posunout dál." "Já vím, že máš pravdu a budu to muset uzavřít. Anni prosím já vím, že o tom nechceš mluvit, ale já bych rád, aby jsi mi řekla to co jsem jako idiot nechtěl poslouchat. Vím, že jsem ti ublížil a strašně moc mě to mrzí. Chápu, že se na mě zlobíš a máš na to plné právo." Adam sledoval jak se Anna smutně usmála, vstala a přešla k teráriu se želvami. Opřela se o něj a dívala se na ně, byla zády k němu a tak jí neviděl do tváře. Možná to neměl vytahovat, ale tohle setkání za svítání by mu třeba mohlo zase dát další kousíček naděje. Zůstal sedět a jen se k ní otočil ačkoliv by jí šel nejraději obejmout, ale to by jí nemuselo být příjemné.

Sid stála u želv a přemýšlela o tom co jí teď Adam řekl. Tak moc toužila tohle všechno hodit za hlavu, ale možná na to prostě bylo pořád brzo. Jenže co když nebylo, co když už byl čas to celé nechat být a přestat trápit jak jeho tak hlavně sebe. Dnešní ráno možná není ideální na takové rozhovory, ale jsou tady sami a ještě i nějakou dobu budou. Jen nevěděla jestli je připravená mu to všechno říct. Nakonec usoudila, že už vlastně nemá co ztratit, takže se k němu otočila. Seděl dál u stolu, ale byl k ní otočený a bylo vidět, že si není vůbec jistý tím co má přijít. "Víš Adame tohle mě tíží strašně moc, protože jsi mě odsoudil bez důkazů. Nenechal jsi si to vysvětlit, prostě jsi nebyl ochotný mě poslouchat. Já se mohla několikrát prostě vykašlat na jakoukoliv pomoc pro tebe a ty jsi mi nebyl ochotný dát ani pár minut, abych se obhájila. Snažila jsem se ti vysvětlit jak složité to všechno pro mě bylo. Musela jsem tajit kdo jsem, abych měla šanci na normální život." Sid sledovala jak Adam sklopil hlavu a pak se na ni znovu podíval. Jasně na něm bylo vidět jak moc ho to všechno mrzí. "Tak moc mě to mrzí, jsem hlupák a ublížil jsem ti. Kdybych tě poslouchal nebyla by jsi sama a neunesli tě." Sid se na něj dívala a pochopila, že tohle ho trápí asi nejvíc a tak si zase došla sednout k němu. Prostě teď byl tedy asi čas na pravdu a oba si musí spoustu věcí ujasnit.