Láska bez konce

18. Já nemusím nic

Sid si všimla jak je Eliška zmatená a vlastně jí chápala jenže ona prostě teď musela na první místo postavit sebe. "Ančo já si myslím, že je to unáhlené rozhodnutí, ale akceptuji to. Dobře takže se o něm vůbec nebudeme bavit a poprosím o to i holky." "Děkuju ti, víš já jsem ráda, že mám za sebou konfrontaci s Viky a další teď nechci. Možná i u ní to ještě neskončilo, ale to se uvidí. Nechci si jen nechat znovu ublížit." Eliška se nahnula a Annu objala. Upřímně byla teď strašně nešťastná a nevěděla jak zpracovat to co Anna chce. Adam se trápil a věděl moc dobře, že to mezi nimi pokazil a teď jen čekal, až se vrátí i do práce, aby s ní mohl mluvit. Jenže ona ho hodlala úplně vyškrtnout ze svého života a to možná nedopadne dobře. Než stihla ještě něco říct přišla máma se Stáňou. "Jsem ráda, že jsi zpátky už kvůli Elišce, protože ti brigádníci jsou sice fajn, ale nejsi to ty." "Jsem ráda zpátky a hlavně mi práce chyběla." "Radek by ti mohl dneska udělat něco moc dobrého k obědu, ale musíš si říct co by jsi ráda." "Mám dneska oběd sebou, ale v týdnu si dám pak něco ráda." Sid zatím prostě nechtěla jít do jídelny a možná si opravdu domluví s Eliškou, že tam teď nebude chodit vůbec.

Anežka pozorovala Annu a přemýšlela co se na ní změnilo. Pak si uvědomila, že jsou to vlasy, protože je neměla jako vždycky v culíku. Měla je zapletené ve francouzském copu a slušelo jí to. "Ty se hlavně šetři a kdyby jsi cokoliv potřebovala tak mi dej vědět." "Děkuju Anežko, ale jsem teď v pohodě. No já jdu dát do výběhu větve a za chvilku jsem zpátky." Anežka se dívala jak odešla a obrátila se na dceru. "Co se stalo? Něco je jinak a mám pocit, že ty víš co." "Holky máme velký problém a to myslím vážně. Ona se rozhodla, že s Adamem už definitivně skončila. Nechce se o něm bavit, nechce ho poslouchat. Rozhodla se prostě, že tu lásku k němu pohřbí, aby jí nemohl znovu ubližovat." Stáňa se podívala na Anežku, ale ta byla ve stejném šoku jako ona. "Sakra, takže ona s ním jako skončila? Tohle nedopadne dobře." "Stáňo já to přeci vím, nesouhlasím s tím, ale teď musíme chápat její rozhodnutí. Možná není všechno ztracené, ale teď bych tomu dala nejmenší šanci od doby co se poprvé políbili." Anežka se smutně usmála a bylo jí jasné, že tohle Adam moc dobře neponese. Nějak si začala uvědomovat, že prostě už tím jeho postojem kvůli její identitě překročil všechny meze. Nakonec ona i Stáňa musely jít do práce a tak nechaly Elišku samotnou.

Sid dala větve do výběhu a vracela se zrovna do pavilonu, když na cestě zahlédla Alenu. Zahrada už byla otevřená a tak bylo jasné, že je na obchůzce. Zatím neměla moc chuť mluvit ani s ní, protože by hned běžela za Adamem. Jenže vyhnout se jí nemohla a navíc si jí Alena všimla a vydala se rychle jejím směrem. "Ahoj Ančo, jsem moc ráda, že jsi už v práci. Jak se máš?" "Ahoj, celkem to jde, prostě už jsem do práce potřebovala. Promiň já teď musím zpátky pomoct Elišce s krmením." "Jo to chápu víš jen, budeš tu už celý den?" "Ano bude a jen pro tvoji informaci budu si vybírat lidi se kterými budu chtít mluvit a některé vidět nechci vůbec." Sid si všimla jak se Alena zarazila. "Počkej tím myslíš jako Adama? Ančo on s tebou jen chce mluvit, aby se ti mohl omluvit." "To je jeho problém, protože já nemusím nic a proto ho nemusím poslouchat. Řídím se přesně jeho mantrou, mluvit jen s tím s kým chci. Měl příležitost se mnou mluvit, ale to odmítl, takže já se zařídím stejně. Měj se." Alena zůstala stát na cestě a byla v šoku, protože s tímhle nepočítala. Vždyť před jejím únosem do něj byla opravdu zamilovaná a snažila se mu vysvětlit proč tajila svoji totožnost. Tohle Adama srazí na kolena a neponese to zrovna dobře. Upřímně teď začala přemýšlet jak mu má něco takového říct a rozhodla se jít pro radu k Anežce.

Anežka byla v ordinaci sama, protože Petra byla ve škole. Taky jí oznámila, že možná odejde z města do Prahy a tím by potřebovala novou veterinářku. Zatím to řekla jen paní ředitelce a snad společně něco vyřeší. Taky jí trápilo to s Annou a nevěděla jak se k tomu postavit. Rozhodla se jít ponořit do papírování, když přišla Alena. "Ahoj prosím máš na mě chvilku?" "Mám a podle toho jak se tváříš asi hádám správně, že jsi potkala Anču." Anežka se na Alenu dívala a ta nakonec přikývla a tlumočila jí jejich setkání. "Anežko až to zjistí Adam tak to nedopadne dobře. Opravdu je definitivně rozhodnutá s ním skončit?" "Prozatím to říká a zřejmě si to myslí, ale jestli je to konečné rozhodnutí netuším. Možná mají ještě šanci, ale bohužel jí prostě už asi moc ublížil." "Já vůbec nevím jak mu to mám říct a hlavně pokud mu ona nedá šanci ani na omluvu tak nevím. Chápu proč se k tomu takhle staví a víš, že jsem Adamovi řekla svoje o jeho chování, ale tohle jsem nečekala." "To ani jedna z nás a bohužel budeme muset jen čekat a doufat." Alena přikývla a vydala se zpátky na svoji obchůzku. Byla ráda, že je Anna zpátky v práci a vypadala opravdu dobře. Jenže na tom všem ležel stín toho jak se během svojí nepřítomnosti tady rozhodla. Bude muset jít říct pravdu Adamovi a to jí docela děsilo.