Láska bez konce

62. Návrat ke kořenům

Pozdě odpoledne konečně mohl Adam říct, že už je všechno zařízené a on měl nyní k dispozici všechno co se zatím dalo ukončit. V pojišťovně byli rádi, že můžou konečně pojistku uzavřít a tak to prý bude s penězi rychlé. Přes Eduarda a Sidonii a jejich finančního poradce taky zařídil nové účty kam se peníze nechají převést. Šlo nejen o peníze z pojistky, ale i z patentů. Možná je pošle zoo rovnou, ale nevěděl jak dlouho bude všechno trvat a dokud nebude Albert pryč tak to nechtěl převádět. Eduard ho před chvilkou vysadil u zoo a on se vydal za Aničkou k ní do pavilonu. Nakonec se hodně zdrželi, ale Eduard měl pravdu v tom, že když je možnost tak se to udělá rovnou ať se tím nemusí zabývat další dny. Měl v tom úplnou pravdu a byl za společnost hodně vděčný. Uvědomil si, že mu Eduard hodně připomíná tátu v tom jak je organizovaný a zaměřený na cíl. Došel pomalu k pavilonu a po cestě zahlédl Elišku s Robertem kteří už šli domů. Nevšimli si ho a tak rychle prošel do zázemí a našel Aničku jak už převlečená čeká až přijde. Jakmile vešel tak se k němu rozběhla a objala ho. Dlouho tam jen tak stáli a on si uvědomoval, že je pro něj opravdu vším. Pak se odtáhla, vzala jeho tvář do dlaní a dala mu pusu.

Sid čekal na Adama který se opravdu zdržel s tím kolik bylo možné vyřešit věcí. Táta byl celou dobu s ním a tak o něj neměla takový strach. Teď přišel a ona viděla, že není úplně v pohodě a tak ho objala a políbila. "Jsem ráda, že už jsi zpátky. Máš asi určitě hlad, chceš se někde stavit, nebo můžu něco uvařit." "Měli jsme dost vydatný oběd a tak ani moc hlad nemám a vlastně jen bych chtěl jít domů." "Tak může jít hned, protože já mám všechno hotové." Sid ho objala a pak šli společně k ní domů. Po cestě si jen koupili něco malého pro ní na večeři a něco málo i pro Adama, protože ho přesvědčila, že něco jíst musí. Teď seděla v obýváku a čekala než si dá Adam sprchu. Ona si jí dala už v práci, když na Adama čekala. Bylo vidět, že to všechno s ním otřáslo a otevřelo staré rány. Teď přišel a sedl si k ní. "Nemusíme o tom mluvit pokud nechceš, ale jsem tady dobře?" "Děkuju Anni." Sid nechala Adam se natáhnout na pohovku a sedla si k němu. Nakonec ho přinutila i něco málo sníst, ale bylo vidět, že je myšlenkami trochu jinde. Chápala to a táta jí na to taky uporoznil když s ním během dne mluvila. Rozhodla se tedy, že je čas to nechat být a šli si společně lehnout.

Adam se ráno vzbudil a cítil se mnohem lépe než včera. Nějak ho to ke konci dne opravdu zmohlo a nebyl vlastně unavený fyzicky, ale psychika dostala zabrat. Opatrně se v posteli posadil a sledoval spící Annu. Bylo ještě hodně brzo a sluníčko teprve začalo vycházet. Vstal a jakmile si uvařil kávu tak si šel sednout na balkon. Bylo tu příjemně, protože noční déšť ochladil vzduch a přestalo být takové dusno. Nečekal, že by ho to mohlo takhle semlít, ale stalo se to a naštěstí měl u sebe Eduarda a teď Annu. Byl moc rád, že s ním jel a pomohl mu s tím vším. Taky si ještě dneska promluví s dědou, protože tomu jen včera průběžně volal a říkal mu jak všechno pokračuje. Když procházel v pondělí staré tátovi věci a dokumenty narazil i na svoje staré práce z vysoké školy. Bylo zvláštní je mít zase v ruce a taky narazil na tátovu práci o kterou se on sám hodně zajímal. Týkala se líhnutí jedno z velice vzácných druhů hada z Madagaskaru. Měl teď v zázemí chovný pár a uvažoval, že by mohl postup vyzkoušet a třeba by se dočkali mláďat. V žádné ze čtyř zoo na světě kde je chovali se jim dlouho mláďata nenarodila. Byl by to návrat ke kořenům a k tomu co ho na herpetologii vlastně od začátku nejvíc zajímalo. Roky byl spokojený s tím jak to má, ale teď začal toužit po něčem víc. Všechno to mělo spojitost s tím jak byl teď šťastný a začal si taky zase mnohem víc věřit.

Sid zjistila, že je v posteli sama a vyděsilo ji to, takže si jen rychle vzala župan do ruky a vyběhla z ložnice. Adama našla na balkoně jak pije kávu, takže se zase hned uklidnila a došla tam za ním. "Dobré ráno a víš lekla jsem se, když jsem se probudila sama." Adam položil hrnek a objal Aničku. Vůbec mu nedošlo, že by se o něj mohla bát. "Promiň miláčku, ale nemohl jsem spát a nechtěl jsem tě rušit. Jsem v pořádku opravdu." "Tak dobře, hlavní je, že už máš většinu věcí za sebou." "Jsem rád, že se mnou Eduard jel a musím říct, že se dneska těším i do práce." Sid se usmála a pak se Adam rozhodl, že je ještě čas na to jít do práce a odnesl ji zpátky do ložnice. Později mu ležela v náručí a užívala si tuhle jejich blízkost. "Pro mě je důležité, že jsi v pořádku mohl jsi to uzavřít. Trápilo tě to hodně let a teď možná nemáš všechny odpovědi na svoje otázky, ale můžeš jít pomalu dál. Já tu pro tebe vždycky budu." Adam se usmál a dal jí pusu. Byla prostě úžasná a on měl obrovské štěstí, že s ní může být. "Máš v tom úplnou pravdu a souhlasím. Teď jsem ovšem nejšťastnější díky tobě a tvojí lásce, miluju tě." "Já tebe taky." Sid mu ještě dala pusu a pak se pomalu společně vydali do práce.