Láska bez konce

24. Práce léčí

V sobotu ráno měl Adam už všechno hotové, protože tu byl už od pěti. Nemohl vůbec spát, vlastně se jen celou noc převaloval ze strany na stranu. Neustále myslel na to co mu Anna řekla a jak moc si ona musela prožít po všech jeho odmítnutích. Nějak si začal myslet, že nemá už vůbec žádnou naději. Prostě ho hodlala ignorovat a přehlížet. Tak moc mu chyběla její společnost, protože ona jeho společnost před tím vyhledávala a to teď skončilo. Doslova se mu vyhýbala a jemu to moc vadilo. Zoo už se otevřela a tak poslal Boba do expozice, aby tu měl klid a nemusel s ním mluvit. Neměl náladu na jeho rodinné problémy a na všechny jeho řeči. On sám by byl nejraději někde sám, ale zároveň věděl, že by se jen ještě víc trápil jeho situací s Annou. Všichni říkají, že práce léčí a tím se teď hodlal řídit. Možná by zase mohl začít pracovat na projektu k líhnutí želv obrovských. Zaměstnalo by ho to a tím by si dal nějak zpátky dohromady svůj život. Musí se zaměstnat, protože jinak se zblázní z myšlenek na Annu. Ta dneska nebyla v práci a možná by si tak mohl dojít promluvit s Eliškou. Ta jí přeci jenom byla nejblíž a možná by mu pomohla. Nebyl si teď ničím jistý a když už se rozhodl za ní jít tak mu do zázemí přišel Štefan, kterého rozhodně nečekal.

Štefan Pilský se rozhodl řídit svým instinktem a po posledním rozhovoru s Alenou včera večer zajít za Adamem. Našel ho v zázemí a vypadal vážně hrozně. "No koumám, že nevypadáš o moc líp než, když jsme se viděli naposledy." "Taky tě rád vidím a nech si prosím tyhle poznámky od cesty, prostě nemůžu spát." Štefan zaktouzil hlavou a sedl si k němu. "Předpokládám, že to není ani kvůli zlým snům, ani kvůli práci. Podívej nechci být posel špatných zpráv, ale za tohle všechno si můžeš sám." "Sakra já to přeci vím, ale jak to mám napravit, když se mnou vůbec nemluví a vyhýbá se mi." Štefan poslouchal Adamovo vyprávění o jeho posledním střetu s Annou. To bylo něco co neřekl ani Aleně a bylo mu jasné, že Anna se asi vážně rozhodla mu oplatit jeho vlastní chování. "No každopádně má pravdu v tom, že oni kvůli malárii lžou pořád a ty je necháš. Jinak po tom co jsem poznal její babičku chápu čím si musela celý život procházet. Podívej ty jsi si dělal většinu života co jsi chtěl ona takový luxus neměla. Dokonce i já měl víc svobody a volnosti než ona. Takové rodiny jako jsou ta moje a její jsou většinou zlatou klecí a je strašně těžké se z ní dostat." Štefan doufal, že snad Adam pochopí co se mu snaží říct.

Adam si povzdech nad tím co Štefan říkal. "Já tomu asi prostě nerozumím, vždyť ty jsi měl veškerou volnost co jsi mohl, tak jak jiné to může být?" "Jsi fakt pako. Podívej ona musela jít na obchodní akademii ačkoliv nechtěla. Měla letět studovat do států což nechtěla a teprve v tu dobu se vzepřela. Sidonie Novotná je tvrdá obchodnice, která vládne rodině železnou rukou. Teď se tam asi dost změnilo alespoň podle mojí poslední schůzky s Eduardem Novotným. On dceru opravdu miluje a nakonec jí byl oporou v době kdy to bylo potřeba. Neumíš si představit jak obtížné je se postavit přání rodiny, která ti nalinkovala život. Ty jsi to nikdy nemusel řešit a tak to nemůžeš pochopit." "V tom máš asi pravdu, ale ona je teď tak jiná. Nevím jestli jí změnil ten únos, nebo něco jiného. Nikdy se ke mě takhle nechovala." "Měla asi čas si uvědomit, že je asi ta správná se postavit sama za sebe. Podívej já tě mám vážně rád, ale choval jsi se k ní hrozně a to předpokládám, že od tebe i Aleny vím asi jen půlku." Štefan si všiml jak Adam sklopil hlavu a bylo mu jasné, že se trefil. Bůh ví co všechno jí ten blbec kdy řekl a jak jí ublížil. "Já nevím jak to napravit." "Měj trpělivost a zkus začít tím co jsi už roky nedělal, začni se o ženu ucházet. Květiny jsou dobrý základ." "Tak já něco zkusím, ale stejně si myslím, že už mi šanci nedá." Štefan se usmál a nechal Adama se svými myšlenkami.

Po Štefanově odchodu se Adam rozhodl jít uklidit do Madagaskaru, aby si pročistil hlavu. Mohl by mít Štefan pravdu, že pro Annu muselo být nejtěžší se vymanit z toho co její rodina chtěla? Byla tu celé měsíce a nikdo netušil kdo je, pracovala tvrdě a nikdo si ani nevšiml nějakých změn v jejím chování. Po dobu co spolu pracovali si uvědomil jak oddaná je téhle práci a opravdu jí chce dělat. Všechno to pokazil jen svojí hloupostí a teď z toho musí nějak ven. V pondělí jí zkusí přinést květiny, ne nic velkého, ale prostě jí chtěl udělat radost. Dá na ní stejnou stužku jako tehdy na její narozeniny. Mohl teď jen doufat, že jí prostě nevyhodí. Co mu taky dělalo starost byl Albert, protože po té poslední akci s letáky bylo nad slunce jasnější, že zkusí něco dalšího. Taky ho v pátek viděl chodit kolem pavilonu žiraf a došlo mu, že možná doufá v šanci u Anny. Teď vůbec nevěděl co by udělal, kdyby je zase musel vídat spolu. Snad se od něj bude držet Anna dál, protože jinak si nebyl jistý co udělá. Nebyli spolu dlouho, ale přišlo mu, že Anna byla spokojená. Pak se ovšem rozešli a on si byl jistý, že to bylo hlavně kvůli jejich polibku. Bert se ještě hodně dlouho snažil a vlastně se snaží do teď, aby se k němu vrátila. Musí bojovat a prostě zkusit si jí získat, protože s ní chtěl být.