Láska bez konce

77. Bouřlivá noc

Sid seděla v posteli a pozorovala Adama jak spí. Bylo krátce po půlnoci a ona se vzbudila aniž tušila proč. Neměla důvod být nervózní, ale něco jí říkalo, že je něco v nepořádku. Nedokázala říct co to je a proč její tělo odmítá spánek. Nakonec si zase lehla a hned cítila jak si jí Adam ze spaní přitáhl blíž k sobě. Uvažovala, že až tohle všechno skončí a všechno si sedne tak vážně tu dovolenou potřebují. Užít si sluníčko, moře a zároveň objevovat krásy ostrova. Tohle všechno jí přinášelo pocit štěstí, ale teď tu byl i takový ten pocit neklidu. Nakonec zavřela oči a pokusila se znovu usnout. Adama okamžitě vzbudilo jakmile sebou začala Anička ze spaní házet. Okamžitě si sedl rozsvítil lampičku u postele a pokusil se jí vzbudit. "Anni, miláčku vstávej, musíš se probudit." Za pár dlouhých vteřin se mu to konečně podařilo. Držel jí v náručí zatímco se snažila uklidnit a on ji jemně hladil po zádech. Netušil co přesně se stalo, ale měl strach, že to všechno mohla být noční můra. Od únosu je Anička neměla a on doufal, že se už ani neobjeví. Teď podle dechu poznal, že se uklidnila a tak jí opatrně posadil a opřel ji o polštáře. Vypadala vyděšeně a měla oči mokré od slz. Jemně jí držel a snažil se být v klidu, hlavně potřeboval, aby ho vnímala.

Sid se snažila uklidnit, ale nedařilo se jí to. Nakonec díky Adamovi a jeho přítomnosti dokázala zase rozumně myslet. Měla noční můru, byla v ní zase ve sklepě a byla to vzpomínka na to jak se tam poprvé probudila. Strach, zoufalství a samota zhmotněná v jednom jediném okamžiku, v jedné jediné vzpomínce. Nechala Adama, aby jí opřel o polštáře a cítila, že se na ni dívá. Nakonec se na něj taky podívala a viděla jak moc se o ní bojí. Bylo jí strašně, že zrovna dneska ho nenechá vyspat. "Miláčku jsi v pořádku? Mám o tebe strach." Sid se natáhla a chytila se ho silně kolem krku a byla ráda, že jí objetí hned oplatil. Pak se trochu oddtáhla, ale jen tolik, aby na něj viděla. "Promiň mi to, vůbec nevím proč se to stalo dneska a moc mě to mrzí. Potřebuješ být odpočatý a já ti přidělávám starosti." "Anni lásko tady nejde o mě, ale o tebe. Měla jsi noční můru, nedařilo se mi tě probudit. Týkalo se to toho únosu?" Adam viděl, že ona si zase dělá i teď v tuhle chvíli větší starosti o něj než o sebe. "Zdálo se mi o tom sklepě jak jsem se tam poprvé probudila. Adame proč teď, proč zrovna dneska?" "Možná se to jen sešlo s tím, že víme co nás dneska čeká. Lásko pojď zkusíš si ještě lehnout já jsem tu s tebou a jsi v bezpečí." Sid se usmála a nechala se obejmout a ač to nečekala skoro hned usnula.

Adam se díval na spící Annu a věděl, že on už neusne. Bylo krátce po čtvrté ráno a to zrovna nebyl čas, kdy by byl ještě schopný znovu usnout. Naštěstí se unaveně necítil a navíc teď pro něj bylo hlavní, aby byla Anička v klidu a bezpečí. Bál se celou dobu, že by se tohle mohlo stát a zatím byla otázka jestli je to jednorázové, nebo to bude pokračovat. Snad to je opravdu jen jedna epizoda co má souvislost s tím jak se blíží konec Alberta a všeho co je s ním spojené. Držel Annu a zároveň jí jemně rukou přejížděl po zádech. Bylo mu jasné, že jí samotnou to muselo vyděsit. Samozřejmě nechával na ní kolik mu toho řekla, ale taky věděl dost od Břéťi. Musela by se cítit na to mu vyprávět úplně všechno a to on nechtěl. Dneska zničí Alberta a při troše štěstí snad by mohli příští týden zmizet do Řecka. Tahle bouřlivá noc nesmí být strašák a musí když tak Aničce pomoct. Mohl by se obrátit na psychologa se kterým on i ostatní spolupracovali v Afghánistánu. Teď to zatím nechá být a o víkendu si s ní o tom promluví. Sid se probudila a zjistila, že už je světlo. Netušila jak dlouho teď spala, ale Adam jí pořád držel v náručí a byla si jistá, že už neusnul a hlídal jí.

Opatrně se zvedla na lokti a zjistila, že se na ni dívá a v očích mu viděla starost. "Dobré ráno a omlouvám se, že jsem tě vzbudila spal jsi ještě?" "Miláčku nemáš se za co omlouvat, miluju tě a tak si samozřejmě starosti dělám. Mě vážně stačí mnohem méně spánku než tobě, prostě to mi z armády tak nějak zůstalo. Teď mi jde hlavně o tebe, aby jsi byla v pořádku." "Myslím si, že jsem díky tobě a díky tomu, že jsi tu se mnou. Znovu už se mi nic nezdálo a možná to je vážně jen tím co se dneska bude dít. Jen se přiznám, že mám docela hlad." "Tak v tom případě jsem to trefil a navíc jsem si říkal, že nám skvělá snídaně pomůže na začátek dnešního náročného dne. Objednal jsem nám donášku a za chvilku tu bude." "Jsi úžasný a miluju tě." Adam jí dal pusu a pak šel převzít jídlo, které jim zrovna přivezli. Objednal z místní kavárny jejich snídaňové menu a tak měli jak slanou tak sladkou snídani. Nandal všechno na tác a odnesl ho zpátky do ložnice i s kávou a džusem co také dostali. "Páni tak tomu říkám snídaně." "Pro tebe jen to nejlepší, v klidu se nasnídáme a pak půjdeme do práce. Bude to dlouhý a náročný den, ale slibuji, že to dneska všechno definitivně skončí." "Já vím, že ano a jsem ráda kvůli nám všem. Je čas zničit Alberta a zbavit se ho jednou pro vždy." Sid se natáhla a dala Adamovi pusu a pak se společně pustili do snídaně.