Láska bez konce

10. Nechci být doma

Sid se dívala na svoji snídani a upřímně na ni vůbec neměla chuť. Pečivo s něčím jí teď moc nechutnalo a ona úplně přesně nevěděla proč. Zrovna uvažovala co bude dělat, když se ozvalo zaklepání a objevil se Břéťa. Ten jí včera při návštěvě řekl, že s telefonem přijde dneska, protože technici potřebuji víc času a všimla si, že má sebou tašku z pekárny. "Dobré ráno, říkal jsem si, že možná by ti přišlo vhod něco sladkého." "Upřímně je to nejlepší věc co jsi mohl přinést, nemám na tohle vůbec chuť." Sid sledovala jak odložil tác a položil před ní koláče a dobrou kávu z kavárny. "Tady máš telefon a omlouvám se, že to trvalo. Jinak nerad to říkám, ale to co jsi si myslela je pravda. Byl jsem včera v baru a Viky se vůbec nezajímala co s tebou je. Chová se jako vždycky a upřímně jsem na ni teď dost naštvaný. Případ je v režimu utajení a tak ani novináři nic nezjistili a tudíž kluci v baru taky zatím nic neví." "Zatím to tak chci nechat a ona je pořád u Petra? Chci si od ní vzít všechny svoje věci, už s ní nechci bydlet." "Jo pořád tam je a půjdeš k rodičům?" "Nejsem si jistá, protože nechci být doma, ale zároveň nechci naše ranit. Musím to celé nějak vymyslet a ještě jednou ti moc děkuju za všechno." Sid se na Břéťu usmála a on pak odešel.

Břéťa pochopil, že Anna je na Viky naštvaná mnohem víc než si zatím myslel. Netušil co všechno se mezi nimi stalo, ale hodně si domyslel. Ona se teď chovala úplně šíleně a celá ta fraška s Alex nabrala děsivé rozměry. Petr a jeho nepovedená svatba byl jen vrchol toho všeho. Neměl Markétu nikdy rád a ona po tom všem udělala pár šílených věcí, jenže taky mu jí začalo být líto. Obětovala Petrovi roky života a on jí udělal tohle a to všechno kvůli Viky. Anna očividně s Viky bojovala o to, aby mu už dávno řekla pravdu a jak mu řekla včera večer tak hlavně už nevěřila v jejich přátelství. Vyprávěla mu jak se k ní Viky v poslední době chovala a to, že čeká Petrovo dítě mu taky potvrdila. Úplně se na ní vykašlala a řešila jen sebe a na Annu neměla žádný čas. Stala se z ní sobecká sebestředná mrcha. Bylo to šílené, ale poslední týdny hodně přehodnotil svoje myšlení o Viky. Teď se zabýval tímhle případem a hlavně doufal, že se dá Anna dohromady a nenechá to na ní žádné následky. Dokázala se z toho dostat sama a snad jí to pomůže na ten hrůzný zážitek zapomenout. Začal přemýšlet o tom, že by možná nebylo od věci si promluvit s Petrem, nebo Danuší, ale zatím to nechá být.

Sid si vychutnala snídani a sestřička ani nic neřekla, když brala tác kterého se ani nedotkla. Zkusí poprosit tátu, aby jí vzal k ní do bytu a odstěhuje se. Neměla už nejmenší chuť se tam vracet. Mohla by být ve vile, ale nějak cítila, že to není to pravé a pak jí to napadlo. Poprosím Raula, aby mohla být v jedné jeho chatce. Zázemí bylo u něj v chatě a mohla ho kdykoliv použít a bude tam mít klid a přírodu. To teď možná opravdu potřebovala nejvíc. Cítit čistý vzduch a dívat se na rybník a hlavně na nebe. Snad se jí to podaří mámě vysvětlit, protože u ostatních si byla jistá, že to pochopí. Jakmile na to pomyslela tak se tu máma s tátou objevili. "Sid holčičko, jsem tak rád, že už vypadáš lépe. Doktor říkal, že už ti dají jen nějaké léky a pak si tě můžeme odvést k nám." Sid se podívala na mámu a pak zachytila tátův pohled, protože on asi pochopil, že to nechce. "Mami nezlob se na mě, ale já nechci být doma. Ráda bych byla u strejdy v jedné z chatek u rybníka." "Proboha Sid vždyť tam není v chatkách ani elektřina. U nás přeci můžeš být jak dlouho chceš a budeš tam mít veškeré pohodlí." Sid se toužebně podívala na tátu. "Alice pokud chce být u Raula tak ať tam je. Máme to tam kousek a on na ni určitě dohlédne. Taky můžeš být přeci u sebe doma Sid."

Eduard se díval na dceru a chápal, proč chce být mimo volu. Alice se stejně jako on strachovala, ale u ní to byla doslova posedlost mít Sid teď pod kontrolou. Co ho zarazilo byl výraz Sid, když se zmínil o bytu kde bydlela s Viky. Pravda byla, že ta se zřejmě od včerejška vůbec neozvala. "Tati mohl by jsi mě tam jen odvést, abych si sbalila věci? Už tam bydlet nechci, až mi bude dobře tak něco s bydlením vymyslím, ale k Viky se vracet nechci." Eduard si všiml jak Alice chtěla něco říct, ale on jí položil ruku na rameno a zaktoutil hlavou. Něco se mezi těma dvěma stalo a teď nebyl čas to řešit. Pokud Sid chtěla odvést věci tak to udělají a zbytek se vyřeší časem. Zavolal Raula a ten okamžitě souhlasil s tím, aby u něj Sid byla. Nakonec taky přemluvil Alici, aby jela domů a připravila pro Sid věci co bude u Raula potřebovat. Oni spolu zatím dojedu do bytu Viky a pak přijedou do vily na oběd než odvezou Sid k Raulovi. Teď stál v bytě kde Sid několik měsíců bydlela a díval se jak nechává na stole klíče od bytu a vzkaz, že má Viky co chtěla. "Nechci na tebe tlačit, ale souvisí to s tím, že se vůbec nezajímal kde jsi?" "Přesně tak, bylo to špatné už dlouho a já měla čas přemýšlet o spoustě věcí. Děkuju tati, že jsi mi pomohl." Sid objala tátu a naposledy se podívala po bytě než za sebou naposledy zabouchla dveře. Tuhle kapitolu už bylo načase uzavřít a začít úplně od začátku.