Láska bez konce

31. Nadbíhání kořisti

Sid seděla v kantýně a snažila se soustředit na hovor který tu probíhal. Dneska se nakonec nechala přemluvit a šla s ostatními na jídlo. Pořád ovšem přemýšlela o včerejšku a o tom co se stalo u Adama v zázemí. Upřímně byla pořád naštvaná na tu ženskou a doufala, že tátovi se podaří něco zjistit. Adamem setkání s ní očividně otřáslo, protože to zase otevřelo staré rány. Zároveň spolu vlastně poprvé mluvili bez toho, aby ona na něj byla zlá. Zatím si pořád nevysvětlil všechno, ale ona prostě potřebovala čas a prostor. Hodně jí ublížil a ač už si byla jistá, že mu chce dát poslední šanci tak měla pocit, že teď hned nemůže. Nevěděla přesně jak dlouho to vydrží, ale možná pár dní to ještě zvládne. Její největší problém byla jeho blízkost, protože jakmile ho měla poblíž tak dokázala myslet hlavně na to jaké by to bylo ho zase líbat. Teď poslouchala Anežku jak řeší možnosti očkování a zároveň taky říkala, že mláďata zmijí ještě mají čas. Adam prý tady určitě bude chtít i spát až přijde jejich čas. "Ančo ty nás vůbec neposloucháš." Sid se na Anežku usmála. "Omyl, protože řešíš očkování a zmije. Já poslouchám, ale to neznamená, že nemůžu myslet i na další věci." "Hlavně prosíme zase nemysli na Alberta, protože ten si asi nehodlá dát pokoj. Ráno se na tebe snažil čekat v infocentru." "Čekat může a to je tak jediné co může."

Anežka se na Annu podívala a uvažovala jak to celé teď myslela. Od včerejška byla taková jiná a ani Eliška z ní nedostala nic podstatného. "No dobře, ale prosím jen si dej pozor, protože máma má pravdu a fakt na tebe číhá." "Eli já o tom vím a proto chodím do práce brzo a nechodím po stejné trase. Nemám teď na něj náladu." "Tak dobře jak myslíš a co jít dneska večer ven?" "Já nemůžu už mám plány." "Být sama doma není plán a nemusíš tam být přeci dlouho." "Stáňo, ale já nebudu doma, protože jdu ke kadeřnici, takže vážně mám na večer plány." "Snad se nechceš nechat ostříhat?" Sid se začala smát. "Eliško neblázni to fakt nechci, ale zkrátit ano a chci trošku tmavší blond. Tuhle barvu jsem si udržovala sama od doby co jsem jsem se odbarvila a už je to moc světlé." "Tak to jo a to se teda budu těšit, až přijdeš zítra do práce." Nakonec se Sid vypravila s Eliškou, Anežkou a Stáňou zpátky do práce a samozřejmě v infocentru byl Albert. Sakra už ho vážně měla plné zuby, protože tohle bylo jak nadbíhání kořisti. Kroužil kolem a hlavně se jí pořád snažil někam pozvat a ona už nevěděla jak se ho zbavit. Pokud to udělá nešetrně a on si uvědomí, že je to kvůli Adamovi tak se zaměří na něj a to nechtěla.

Albert si úmyslně domluvil schůzku s novinářem v infocentru, aby tu mohl být až půjde Anna z oběda. Viděl jí tam jít a tak jakmile mu schůzka skončila ještě si dal kávu, aby tu mohl zůstat. Prostě už musel zaskórovat a byl si jistý, že to takhle bude fajn možnost. Teď viděl jak jde s ostatními a zrovna se mu nehodilo, že zase byla s tím jejich celým babincem. "Ahoj Ančo, máš teď chvilku čas?" "Jo mám, Eliško já tě hned doženu." Albert viděl, že se Eliška nesouhlasně ztvářila, ale nic neřekla a Anna tu s ním zůstala sama. "Myslel jsem, že bych tě pozval dneska na večeři. Můžeme jít do naší oblíbené restaurace." Sid ho poslouchala a upřímně jí bylo zle, asi se dlouho do té restaurace nepodívá, prý jejich oblíbená, no fuj. "Tak já dneska nemůžu, odmítla jsem i Elišku, protože jdu večer ke kadeřnici a nemůžu to odvolat." Albert byl naštvaný, ale věděl, že v tomhle by nelhala. Bohužel on jel od zítra na několik dní do pražské zoo. "Tak to mě moc mrzí já totiž jedu do Prahy, budeme koordinovat nějaké marketingové aktivity s pražskou zoo." "Tak třeba až se vrátíš. Promiň já teď musím za Eliškou, protože máme odpoledne ještě naplánovanou prohlídku u samce co pojede do Kodaně." Albert se díval jak se usmála a pak odběhla pryč. No byl by radši, kdyby jí mohl vytáhnout ven už dneska, ale nedalo se nic dělat. Naštěstí její nevraživost s Haďákem byla pořád stejná jak mu donesl Franta.

Sid odešla z infocentra a byla ráda, že se Alberta zbavila. Bohužel se všimla u Lady stojícího Franty a Boba a nevěděla jestli si nepustí pusu na špacír před Adamem. Pořád si ho chtěla ještě chvíli držet od těla, ale nemínila mu teď zbytečně ubližovat. Byla přesvědčená, že ta včerejší hádka s tou ženskou mu nepřidala. Uvažovala po cestě k sobě jak to udělat, aby si mohli promluvit, ale zase se tak trochu bála s ním být sama. Nevěřila si a to jak se na ni včera Adam díval... Úplně se jí z toho podlamovala kolena. Nakonec se rozhodla to zkusit později odpoledne, kdy by zašla za ním do pavilonu. Teď si u ní v zázemí všimla jak jí Eliška pozoruje zatímco krají zeleninu. "Ančo vážně by jsi si od něj měla držet odstup." "Eliško podívej já..." Sid chtěla ještě něco říct, ale zrovna se o jevila Markéta. "Ahoj, promiň Anno měla by jsi chvilku?" "Jo jasně a Eli neboj pak to probereme." Sid vyšla s Markétou ven před pavilon a viděla, že je trošku nervózní. Možná to mělo co dělat s tím, že se chystala na večeři s Břéťou. "Já byla teď u Adélky a ona pak musela za Monikou. Víš slyšela jsem Alberta jak telefonuje se svojí mámou, prostě no řešili tebe." Sid se smutně usmála a bylo jí úplně jasné čeho se hovor týkal. "Možná bych ti měla něco objasnit a pak to asi celé pochopíš."