World of elves [Probíhá Korekce]

4.kapitola

Calmë

„Tak to je nemilé" vyřkla jsem tiše, když Legolas a Tauriel zabíjeli s elfy pavouky a já se skrývala.

V tom jsem uslyšela tichý šepot opodál. Přemohla mne zvědavost a vyšla jsem ze své skrýše. Opatrně se odplížila směrem ke hlasům.

Odkryla jsem listí stromu. Spatřila jsem několik ohavných postav. Zděsila jsem se. Skřeti.

Nebylo jich sice moc, ale byli tu a něco chystali. Tak asi proto se zde objevilo tolik pavouků. Jsou to přece jejich poskoci.

Pozorovala jsem skupinky pečlivě a naslouchala. O něčem horlivě diskutovali. Netušila jsem však o co se jednalo. Chtěla jsem jít blíž.

Najedenou jsem ucítila něčí dlaň na zádech. Než jsem se stihla otočit nebo nějak zareagovat, ležela jsem na travnaté zemi před skřety.

Bylo jich jen pět a šestý seskočil ze stromu, když mě shodil. Poté se z okolních keřů vynořili další a další. Ten, jež mě prozradil, mě krutě chytil pod krkem a zvedl nad zem.

„Hm kdo jsi?!" zuřil. Prskal mi jeho sliny do tváře, bylo to nepříjemné. Stejně tak jako jeho hnijící dech.

„Nikdo" odvětila jsem nabroušeně a zavřela oči. Pomyslela jsem na krutou bolest a následně tuto myšlenku spojila se svým věznitelem. Skřet padl v křečích na zem a já byla volná. Otočila jsem se k ostatním.

„Čarodějka, no to je zajímavé. Elfíčci se spojili s čaroději? K popukání" zasmál jeden z nich, stojící v popředí. Ostatní se k němu a jeho výsměchu přidali.

Já už nechtěla slyšet ani slovo. Rychle jsem zvedla ruku a vyvolala velkou tlakovou vlnu, která skřety odhodila několik metrů daleko. Ten, co stál vepředu a mluvil za ostatní, se zvedl a běžel ke mně se zbraní.

,,Sám proti sobě!" křikla jsem a opet pomyslela na další lest, kterou je všechny velmi efektivně zabavím.

Ostří se otočilo proti němu stejně jako u ostatních. „Hezky provedeno" ozval se někdo za mými zády. Rychle jsem se otočila s tím, že zaříkání uplatním i na dalšího.

„Uklidni se. Jsi tak vyděšená, že nepoznáš ani můj hlas?" ušklíbnul se Legolas a za chvíli se k němu přidala Tauriel. Když uviděla, co jsem udělala se skřety, schovala svůj meč.

„Nějakých 30 skřetů dostat takhle sama? Velmi kvalitní" pochválila mě.

„Děkuji. Co s nimi? Máme je zabít nebo je bude chtít Thranduil?" ptala jsem se svých nových přátel.

„Král Thranduil, Calmë!" okřikl mě Legolas.

„Ale, nepřeháněj" odvětila Tauriel a chytla ho za rameno. Legolas sebou mírně škubnul. Tauriel si toho zřejmě nevšimla. Zato já se nad tím musela pousmát.

„Vezmeme je s sebou" navrhnul Legolas a Tauriel přikývla a rozdala ostatním pokyny.

Elfové se rozdělili a Tauriel stála v čele. Zůstala jsem na konci skupiny s Legolasem. Vedli jsme několika násobnou skupinu nepřátel do království.

Z ničeho nic jsem pocítila ve svém okolí zvláštní negativní energii. Ohromil mé svaly a prudce mne rozbolela hlava.

Už mne mé nohy nemohly nést, zhroutila jsem se k zemi. Princ mne instinktivně chytil a pevně třímal v náručí

„Děje se něco? Calmë, jsi v pořádku?" ptal se vystrašeně.

„Ano, v pořádku." pokusila jsem se o úsměv a následně i o normální kroky vpřed. Chvíli se mi to dařilo, ale pak už jsem byla zcela mimo realitu a čas...

Když jsem se probudila, ležela jsem v nějaké místnosti a někdo se skláněl nade mnou. Lekla jsem se a rychle se vyšvihla do sedu.

„Co se stalo?!" vykřikla jsem zděšeně.

„Klidně lež, jsi v království. Neboj se" Chtěla jsem vstát a ujistit se, zeminic není.

„Kam máš namířeno?" zeptal se Thranduil dotčeně.

„Jsou všichni v pořádku?" odpověděla jsem na otázku otázkou. Přešel to.

„Ano" odpověděl a vstal z postele, na jejímž okraji celou dobu seděl a pozoroval mne.

„A jak jsem se dostala sem?" ptala jsem se vznešeného krále.

„Legolas tě přivedl. Popisoval mi, celou situaci se skřety. Budeme vyslýchat jejich vůdce, ale chtěl jsem s tím počkat na tebe" pokynul hlavou. To mě potěšilo. Byl milý, což mě pro změnu překvapilo.

„Dobře, tak jdeme?" odpověděla jsem a vstala z postele. Jako by se snad nic nestalo. Nedokázala jsem popsat tu negativní energii, která mne skolila. Ale teď už byla pryč. 

„A zvládneš to?" pronesl. Až teď mi to došlo, že mi velký král tykal a usmíval se na mě. Jakýmsi zvláštním způsobem mi to polichotilo. 

Přikývla jsem. Rozhlédla jsem se. Byli jsme v jeho místnosti ne v mé. Spala jsem v jeho posteli. Spala jsem v králově posteli. Proběhnul mi děsivý mráz po zádech. 

Pomohl mi vstát a po celou dobu mne sledoval. Došli jsme k trůnu, kde už čekal Legolas, Tauriel a skřet, který se ke mně v temném hvozdě mluvil. Legolas mi věnoval vřelý úsměv, který jsem mu vděčně oplatila. 

Tauriel držela skřeta v šachu pod krkem svou dýkou. Když mě uviděl, zasyčel mým směrem zcela plný odporu a nenávisti. Jak by také ne, ponížila jsem jeho ego. 

„Ještě se uvidí kdo tu koho zavře!" vyprsknul na mě. Jen jsem se nad tím ušklíbla. Já byla maximálně tak jako malá zavřená v pokoji. A ani to ne. Vzpomněla jsem si na tajné výpravy se svou nejlepší přítelkyní. Je to tak dávno, pomyslela jsem si posmutněle. 

„Mlč!" okřiknul ho Legolas prudce. 

„Co máte v plánu?" zeptala se Tauriel už klidněji. V jejím hlase byla patrná zvědavost a možná i strach z odpovědi, která mohla přijít. 

„Vzali jste nám mistra!" snažil se vytrhnout ze sevření, ale Tauriel ho držela velmi pevně. 

„A co to s tím má společného?" ptal se Legolas a probodával jej pohledem. 

„Pomsta" odpověděla jsem za skřeta a sklopila hlavu. „Chtějí se nám pomstít" Thranduil se na mě podíval a zřejmě také pochopil má slova. 

„Alespoň někdo je tu chytrý" zasmál se skřet jízlivě a povýšenecky. Tauriel mu přirazila své ostří ještě více ke krku, aby ztichl. 

„A dost, odveďte ho" mávl rukou Thranduil a stráže si skřeta převzali. Vzpíral se, avšak to mu bylo zcela málo platné, až marné. 

„Jakou pomstu myslíš?" přistoupil ke mně Legolas s tázavým výrazem ve tváři. 

„Pomstu za mistra. My je připravili o vůdce, tak nás chtějí také" odpovím mu smutně. Otočila jsem se k Thranduilovi. 

„Musíme vás chránit. Jdou po vás a mohou zaútočit kdykoliv. Nemůžeme tušit, kolik jich tam venku je" promluvím k němu. 

„Ano. Tauriel, rozděl stráže kolem hradeb" rozhodnul, rozdal rozkazy i dalším osobám. Poté zamyšleně opustil trůnní sál. Zřejmě do svých komnat. 

Hned co zašel dost daleko, vrhli se ke mně oba výše postavení elfové. „Tak začni mluvit Calmë!" zamračila se Tauriel. 

„A co?" odpověděla jsem nechápavě a váhavě jsem si od nich obou poodstoupila. 

„Na povídání a vysvětlování jsou tady jiní. Nechám vás" dopověděla jsem s malým mrknutím na Lassieho. Pak jsem se otočila a vydala svým ladným krokem dále do místností zámku...