World of elves [Probíhá Korekce]

66.kapitola

Legolas

Nevěděl jsem co dřív. Kontroloval jsem přípravy v zahradách, připravoval jsem jídlo a víno. Nezapomněl jsem pozvat mé přátele. Mého věrného přítele Hraničáře, o ketrém sám ještě moc nevím. Nic moc mi nechtěl zatím říci, ale vím, že mu mohu věřit a on důvěřuje mi. Seznámili jsme se, když mne za ním poslal můj otec po velké bitvě. Již dlouho jsem jej neviděl. Thranduil vše schvaloval a podepisoval důležité dokumenty a papíry. Sám toho měl dost. Jak já, tak on. A ještě jsem občas kouknul na Tauriel. Vešel jsem k trůnu. ,,Co dál?" optal jsem se otce. Vstal a sešel schody ke mne. ,,Běž si odpočinout. Vše už zařídím" položil mi mile ruku na rameno. ,,Ale co ty? Ty taky potřebuješ přestávku." nadhodil jsem. ,,Ano to je pravda, ale už je to skoro všechno" přesvědčoval mne. Tak jsem pouze přikývnul a odešel.

Mithrandir

Pokračovali jsme lesem. Radagast tvrdil, že nás všechny zavede na nejtemnější místo lesa a na samotný střed toho zla. ,,A kde to přesně je?" zajímalo mladou čarodějku. Ano, je z nás tří nejmladší a nejméně zkušená, ale možné je, že je silnější než-li já. Ale v tomto jsem si ani já sám nebyl jistý. Postupovali jsme východně a mi pomalu začínalo docházet, kam to vlastně jdeme. ,,Radagaste, zbláznil ses?! Nepůjdeme do staré pevnosti! Dol Guldur?!" rozkřiknul jsem se na něj. Ani se neotočil, ani nezastavil.
,,Stůj!" křikla Lucia a až poté se zastavil. ,,Ale ano, jdeme správným směrem. Už nám nic nehrozí. Galadriel Saurona vyhnala, nemáme se čeho bát." pokývnul hlavou a pokračovali jsme dál. Zanedlouho jsme došli k mostu u hrajic Temného Hvozdu. Radagast pokračoval a já hned za ním. Jen se nám jaksi čarodějka zastavila. Stála a pozorovala starou zříceninu.

Lucia

Musela jsem se zastavit. Cítila jsem, jak z té pevnosti vyzařuje nekonečné zlo. ,,Pojď" řekl Gandalf a já přikývla. Rychlým krokem jsem je dohnala.
,,Půjdeme tam, kde se Galadriel střetla se Sauronem" navrhnul Mithrandir a my se vydali tím směrem. Bloudili jsme uličkami. Radagast šel první a já za ním. Šedý poutník hned v mých patách. V tom jsem něco uslyšela. Ale mí společníci asi ne. V tom se z levé odbočky vyhrnul jeden vlkodav a chtěl se vrhnut na Radagasta. Než by stihnul zareagovat, bylo by po něm. Skočila jsem mezi ně a dala pravou ruku před sebe. Nepřítele to zastavilo. Mračila jsem se na něj a následně se svalil v křečích na zem. Zemřel. Gandalf na mě koukal jako na boha a Radagast měl křečovitě zavřené oči.
,,Zvěd" vydechla jsem naštvaně při pohledu na obludu ležící mrtvá na zemi. V bezpečí, nic nám nic nehrozí, vzpomněla jsem si na jeho slova. Hnědý čaroděj se mezitím stihnul vzpamatovat. ,,Děkuji" řekl. ,,To je v pořádku. Rychle dál" ukázala jsem v před. Rozběhli jsme se a v tom jsme se objevili uprostřed ,,náměstíčka,, s devíti schodami. Děvět přízráků... Řekla jsem si. Uprostřed byl starý strom. Radagast se k němu hned vydal. ,,To je Hlavní strom Zeleného Hvozdu. Býval krásný" zesmutněl čaroděj. ,,To je mi moc líto. Hned se do toho dáme" politovala jsem jej. Chtěla jsem se otočit na Mithrandira. Uviděla jsem ho však, jak v ruce tasí meč a před ním skřet na potvoře podobné té, co napadla Radagasta. Hledala jsem očima jeho hůl a spatřila jsem ji na zemi na drůhé straně náměstíčka. Mrkla jsem a objevila jsem se u ní. Zvedla jsem ji ze země.
,,Gandalfe!" křikla jsem na něj a on ji chytil a kouzlem skřeta spracoval. Radagast si všimnul této scénky.
,,Pozor!" varoval nás a ukázal holí na naší levici. Tam jich bylo dvakrát více.

Tak zase napínavý konec. Vy jste mi ani neřekli, že jsem zapoměla v poledne vydat! :D Tak zase zítra, Vaše Derinovka ;-) :-*