World of elves [Probíhá Korekce]

29. kapitola

Nakonec se na něj usměji a uvědomím si, jak blízko u něj stojím. O krok ustoupím. ,,Pro přítele cokoli, že?" řeknu troufale. Legolas se na mě udiveně podívá. Triumfálně jsem se usmála. Otočila jsem se k zrzkovi. ,,Co jsi hledal?" řeknu a přistoupím k němu. Zhluboka jsem se nadechla a foukla na něj, tím zrzek uschnul. Díval se na sebe a pak na mě. Jako bych byla blázen. Ale nejsem, jsem čarodějka. Jako by to potřeboval zopakovat. ,,Tak co jsi hledal?" snažila jsem to z něj dostat po dobrém, když né po zlém. Legolas stál za námi a díval se na to celé. Elf stále nic neřekl, ikdyž už byl suchý. Měla jsem milión chutí jej tam zase vhodit. Do králova jezírka. Ale bohužel za mnou stála osoba, která mi v tom bránila. Nakonec mi došla trpělivost a pouze jsem přikývla. Rychle jsem se přesunula k Thranduilovu stolu. Všechny papíry jsem naskládala dovnitř. Když jsem však narazila na jeden, zamotala se mi při jejím dotyku hlava. Viděla jsem vidinu. Velkou a tuhou zimu. A zase tu horu uprostřed velké chumelice. Zrzek přiskočil ke mě a chytil mě. Legolas hned po něm. Bylo mi to až trapné. Otřepala jsem se a setřásla jejich ruce. ,,Pusťte mě" řekla jsem tvrdě a papíry hodila do šuplíku a zabouchla jej. ,,Jdi a už se tu neukazuj" řekla jsem směrem k elfovi a ten ihned zmizl. Promnula jsem si čelo. ,,Lucio, to už tu jednou bylo. Jestli máš zase hlasy v hlavě, ihned jedeme za Galadriel" řekl najednou starostlivým hlasem Legolas. ,,Ne. Ta se semnou teď nechce vidět. Po té události v lese." řekla jsem. Okamžitě jsem se sebrala a odešla. Bylo mi do breku na tu vzpomínku...

Vyšla jsem na balkón ve svých komnatách. Musela jsem se nadechnout. Vnímala jsem čerstvý vzduch v plicích. Zavřela jsem oči. Uvolnila se. ,,Ehm" ozvalo se za mnou a já okamžitě zareagovala. Mrkla jsem a objevila ihned za zrzavým elfem a položila mu pravou ruku na záda. Lekl se. ,,Víš s kým si hraješ? A pokud já vím, tek je slušné zaklepat než vejdeš k dámě do pokoje" odsekla jsem mu. ,,Nech toho, prosím" řekl vyděšeně. Byla jsem stále mírumilovná a to mi v tuto chvíli bránilo, nechat mu ruku na zádech a udeřit jej. Sundala jsem ji a o krok odstoupila. Na obličeji mi však zůstal výraz říkající, Nehraj si se mnou. Otočil se ke mě. ,,Já nechtěl naštvat tebe nebo Legolase, natož krále" řekl. Uklidnila mě jeho slova. Myslela jsem, že se chce omluvit. ,,Hledal jsem jeden dokument, který tam pro mé štěstí nebyl. Doufal jsem, že tam nebude a snad neexistuje" pokračoval a já zbystřila. Změnila jsem výraz na zvědavý. ,,Jaký dokument?" optala jsem se jej. Sklopil oči. Zase mlčel, jako tvrdohlavý mezek. Mě to už nebavilo. Pořád nějaké tajnosti a nejhorší bylo, že měl pravdu s tím, že se mu do hlavy nedostanu... ,,No?" řekla jsem jen. On jenom zakroutil hlavou a namířil si to k ochodu. ,,Můžeš mi alespoň říct, jaké je tvé jméno?" optala jsem se zrzka, jelikož jsem to nevěděla bylo to podivné. ,,Shire" odpoví s úsměvem. Ten mu oplatím se slovy ,,Děkuji" a on odejde. Byl zvláštní. V něčem se lišil, od ostatních elfů v království. Netušila jsem však v čem...

Zbytek dne jsem strávila tím, že jsem přemýšlela o podivném Zrzkovi jménem Shire, který hledal jakýsi tajný papír v královém stole. Tak bych to shrnula v kostce. Seděla jsem na křesle a pojídala hroznové víno, když v tom někdo zaklepal a já vstala. ,,Ano?" odpověděla jsem a vešel dovnitř. Král. ,,Ahoj" pozdravila jsem ho a nabídla mu, aby se posadil. Přikývl a sedl se na pohovku u stolu. ,,Děje se něco? Nepřišla jsi za mnou po tom incidentu s Shirem" zeptal se starostlivě. ,,Ne ne nic. Nedomluvili jsme se. Uklidila jsem ti akorád na tvém stole a nechala jej jít. Kdyby nepřišel Legolas, asi bych ho utopila" usmála jsem se nad touto myšlenkou. ,,Ano, říkal mi. A také mi řekl o té tvém podivném chování" konstatoval. ,,Jen vidina. Tuhá zima a nějaká velmi vysoká hora. Nevím co to bylo" odpověděla jsem na jeho skrytou otázku. ,,Dobrá. A řekl ti Shire, proč mi vlezl do mého pokoje? A stráže našla Tauriel ve vinném sklípku" zamačil se. ,,Pouze že hledal nějaký dokument. Více mi neřekl. Thranduile, máte rádi víno, i ty. Tak se prosím nemrač" nastavím prosebný pohled a král se usměje. Kvůli mě. Zahřálo mě to u srdce. A jak moc. ,,Něco mě napadlo" řekl najednou Thranduil po chvíli ticha. ,,Ano? A copak?" zbystřila jsem. ,,Nepůjdeme ven? Projít se." navrhl mi svůj nápad. Přikývla jsem. Kráčeli jsme chodbami. V dáli jsem zahlédla zrzka. Díval se na nás. Ale následně jsme se minuli s Legolasem. ,,Běž, musím s ním mluvit" kývla jsem hlavou na Legolase. Thranduil přikývl a já jej opustila a dohnala Legolase. Podívala jsem se směrem, kde zrzek původně byl, ale nyní byl fuč. Zmizel jako duch, jako pára nad hrncem. ,,Můžeš na chvilku?" optala jsem se jej a on přikývl. Zašli jsme do mého pokoje. ,,Chtěla jsem se zeptat, jestli náhodou nevíš něco o dokumentu, co hledal Shire u tvého otce" řekla jsem. Kývl. Bylo vidět, že se mu moc nechtělo to říct, ale nakonec to udělal. ,,Lucio, mluvil jsem s ním po tvém odchodu. Vše mi řekl. On hledal snubní list" řekl. Nechápala jsem ho. ,,Jaký?" zeptala jsem se. ,,Tvůj a králův" málem jsem se udusila. ,,Cože? A proč?" ptala jsem se ho jako šílená. ,,Je do tebe blázen. Už dlouho. A s jeho povahou to nedopadne nejlépe." odpověděl a já myslela že omdlím. Došla mi slova. Zmlkla jsem. Bylo hrobové ticho. Bylo to strašné ticho. ,,Ehm no dobře. A co mám podle tebe dělat?" opáčila jsem nakonec velmi zaskočeně. ,,V první řadě se to nesmí dozvědět můj otec. Vyváděl by a Shire by nedopadl nejlíp." řekl. Přikývla jsem a oba jsme se vydali východu a následně každý svým směrem. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, co mi řekl. Byla jsem v rozpacích...

Děkuji moc za veškerou vaši podporu (Like, komentář) a další zamotání s herci v mém příběhu se vám líbí. Odpovím na jakékoliv dotazy ve zprávách. Děkuji, vaše Deri ;)