World of elves [Probíhá Korekce]

28.kapitola

Vrátila jsem se zpět k mému cíli. Rozmýšlela jsem se, jestli mám jít za Legolasem hned, nebo to počká. Nakonec jsem rozhodla, že mu o zvláštním elfovi řeknu až zítra. Stráže otevřeli dveře mého pokoje. Ihned jsem ulehla, byla jsem naprosto vyčerpaná. Boj mě vyšťavil úplně a zcela.

,,Lucio?" slešela jsem najednou. Otevřela jsem oči. Okamžitě jsem si sedla, jelikož jsem viděla Tauriel jak sedí u mé postele. ,,Pane bože. Vylekala jsi mě. Děje se něco?" optala jsem se. ,,Ne nic, jen že spíš docela dlouho, na to, jak obvykle vztáváš brzy" zděsila se. ,,Aha. Ne nic se neděje. Jen jsem půl noci mluvila s Legolasovým kamarádem, kterého jsem ještě nikdy neviděla. Chtěla jsem mu to dnes říct" vstala jsem a umyla si ruce ve velké keramické míse na stole pod jedním oknem. Poté si nasadila čelenku. Tauriel se zvedla a šla ven, já za ní. Sešly jsme schody o patro níže a vešly k Legolasovi do pokoje. Připadala jsem si v tuto akci jako nějaký zloděj, co jej chce vykrást se zrádkyní elfkou. Ikdyž to tak dělám už velmi dlouhou dobu, no tedy vždy, měla jsem velmi zvláštní pocit. Legolas se polekaně postavil od svého pracovního stolu. ,,Co se děje?" optal se okamžitě. Stejně jako já. Pousmála jsem se. ,,Tauriel, měla by jsi zbrzdit, nic se přeci neděje" nadhodila jsem k ní potichu. Poté jsem se otočila k princi. ,,Nic se neděje. Jen jsem včera potkala jednoho elfa, co tvrdil, že je tvůj nejlepší přítel, ale choval se velmi podivně a než jsem se jej stihla zeptat na jméno, zmizel" řekla jsem a sedla si do křesla, vedle kterého jsem původně stála. ,,Aha. Ano, známe se od mládí a stříleli jsme spolu z luku a tak podobně. Jsme zhruba stejně staří. Ale časem mi nastaly mé povinnosti prince, a přestali jsme se přátelit." odpověděl. ,,Jeho to očividně velmi mrzí, jinak by mě nepoprosil o to, abych ho tě neoživila. Jakože nepřipoměla" usmála jsem se nad svým dvojsmyslem slova oživit. Oživovat opravdu nechci, jen v nejhorších případech. Maximálně léčit a pomáhat druhým. ,,Ano, určitě za ním zajdu" usměje se. Tauriel je stále nervózní, až mě to děsí. ,,Tauriel?" vzbudila jsem ji z jakéhosi transu. ,,Ano?" řekla po chvíli. ,,Jsi v pořádku?" optal se já Legolas a přistoupil k ní. ,,No nic, musím už odejít." vztala jsem a dala se k východu. ,,Děkuji ti" řekl ještě Legolas a poté už jsem byla fuč.

Bez zaklepání, jsem opatrně vešla do vedlejšího pokoje. Bylo mi divné, neustále se přesouvat po komnatách krále a prince, ale zřejmě to nikomu nevadilo, tak jsem tuto úvahu zahodila. Zavřela jsem za sebou dveře, jelikož venku nebyli stráže, což mě dosti překvapilo. V tom jsem ho uviděla. Zrzavý elf se hrabal v královém pracovním stole. Byla jsem naštvaná. ,,Lucio je to jinak..." nestihl to dopovědět jelikož jsem ukázala ukazováčkem na pravé ruce a strhla jsem ruku doleva. Tímto tahem spadl do jezírka. Byla jsem rozzuřená. Snažil se dostat z jezírka. ,,Co se to tady děje?!" zakřičel velmi známý hlas u dveří. Thranduil přispěchal ke mě a chytil mě za rameno, aby mě uklidnil. ,,Proč Lucio topíš tohoto elfa v mém jezírku?" optal se nyní už klidně. ,,Přišla jsem za tebou a venku nebyli stráže, tak jsem vešla. A našla jsem tu jeho s nosem ve tvém stole. Tak letěl" odpověděla jsem a zamračila se na elfa co stál na okraji jezírka, celý pokrý. Zjeho zrzavých vlasů mu kapala voda a díval se do země. ,,Nechám vás zde" řekne Thranduil. ,,Proč?" otočím se jeho směrem jako raketa. ,,Jelikož na něj budeš rozhodně milejší než já. Až dojdeš k rozsudku, přijď za mnou. Budu u trůnu" dodal a odešel. Držel si nervy na uzdě, asi kvůli mě. Překvapilo mě to. Co se zavřely dveře, elf zvedl hlavu. Vypadal veselejší, že mu budu rozsudek udávat já, a ne král. ,,No?" dala jsem si ruce v bok a probodávala jej zlým pohledem. Neměla jsem to ve zvyku, ale toto bylo příliš. ,,Lucio, já nechtěl" odpověděl. ,,Tak proč jsi to udělal?" řekla jsem. Už jsem se malinko uklidnila. ,,Nemůžu ti to říct. A taky vím, že se mi nemůžeš dostat do hlavy" odpověděl drze. Zase ve mě narůstala zlost. Byla jsem jako na houpačce - jednou nahoře pak dole. Chvilu zlá, poté dobrá. ,,A jak to můžeš vědět?" udržovala jsem si chladnou hlavu, jako to dělává Galadriel, ale moc mi to nešlo. Zatím jsem se ale držela dobře. ,,Vím" řekl a mi už paskly nervy. ,,Neriskuj. Hned to všechno řekni mi, nebo králi, tak si rychle vyber" prsknu na něj. Ne doslova. ,,Ne, nemůžu" řekne. ,,Chceš si znovu jít zaplavat?" řeknu stejně drze jako on odpověď. ,,To by jsi neudělala" neměl mě přeceňovat. Už jsem chtěla pohnout prstem, ale někdo mě chytil na paži a tím pádem mě zastavil. ,,Legolasi?" Poznám ho. Nemusela jsem se ani otáčet. Nepostřehla jsem však, že přišel a jak dlouho tu je. ,,Nedělej to" odpověděl. Elf se díval střídavě na mě a na prince. Mluvili jsme spolu, aniž bych se na něj podívala. Bylo to zvláštní, ale má zlost ve mě přetékala. ,,Strkal nos do králových věcí" řekla jsem. ,,To neznamená, že ho můžeš utopit" odpověděl tvrdě. Vytrhla jsem se mu ze sevření a prudce se otočila. Dívala jsem se mu do jeho krásně modrých očí. Zamračila jsem se na něj. ,,Chtěl něco ve věcech králových, bez jeho svolení. To není normální." řeknu. ,,To je mi jedno" trvá na svém.

Děkuji za shlédnutí, like či komentář. Těšte se na zítřejší kapitolu. Na jakékoliv dotazy odpovím ve zprávách. Vaše Deri ;)