World of elves [Probíhá Korekce]

15.kapitola

Legolas uviděl, jak Lucia leží na hrudi Thranduila. Rychle si klekl a poslouchal, jestli Thranduil žije. Dýchal. Přiběhl Elrond. „Vem Lucii a já Thranduila" řekl mu a Legolas zvedl Lucii ze země. Vedl ji do království. Elrond Zvedl Thranduila za pomoci dalšího elfa a šli směrem za Legolasem. Lucia otevřela oči. „Legolasi?" řekla jsem tiše. „Pomalu, vše bude v pořádku" odpověděl. Já se rozpomněla, co se stalo. „Kde je Thranduil?" zeptala jsem se ho. „V pořádku" odpověděl. Nebyla jsem slabá, jen zmatená. Chtěla jsem se postavit a jít po svých. Legolas se zastavil. Opatrně mě pustil na zem, ale neustále mě přidržoval. Přiběhla Tauriel. „Legolasi, co se děje?" zeptala se rychle. „Thranduil je raněný, pomož Elrondovi" odpověděl a s menším přidržováním jsme došli do království. „Co se stalo s Galadriel?" optala jsem se jej. „Nevím. Pomáhala se Sarumanem" odpověděl nejistě. „Už mě můžeš pustit, to zvládnu" řekla jsem. Legolas zaváhal, ale nakonec mě pustil. Otočila jsem se s domněnkou, že je tam Thranduil. Ale nebyl. „Tauriel s Elrondem mu šli pomoci. Neboj se" řekl, jako by četl mé myšlenky. Já ho ale chtěla vidět. „Co se tam stalo, Lucio?" zeptal se mě. Já ale bohužel nevěděla, jak mu odpovědět. Otočila jsem se k němu. „Já nevím" řekla jsem nejistě a šla do schodů. Legolas za mnou. Zanedlouho jsme došli nahoru ke dveřím králových komnat. Zastavila jsem se. Legolas ale nezaváhal a vešel dovnitř, já šla nakonec za ním. Došli jsme k jezírku a poté k jeho komnatě, kde ležel. Tauriel mu obvazovala rameno a Elrond tam už nebyl. Ještě nikdy jsem neviděla Thranduila tak na dně. Byl to strašný pohled. „Lucio, běž do zahrad. Galadriel s tebou chtěla mluvit" řekla Tauriel namísto pozdravu. Nejdříve jsem nechtěla poslechnout, ale nakonec jsem usoudila, že Tauriel umí léčit dobře. Legolas tam taktéž zůstal a já odešla.

Jakmile jsem uviděla Gandalfa, zrychlila jsem krok. „Kde je Saruman?" zeptala jsem se. „Už se jej nemusíme bát" řekla Galadriel za mými zády. „Co se to tam stalo?" optala jsem se zmateně. „Jak jsem ti už řekla, přišla jsi na to, jak používat své síly na dobré účely. Zima, v temné magii umí život brát. Zima však v dobročinné magii život dává" odpověděla moudře jako obvykle. „T-to není možné. Thranduil zemřel a já jej obživila?" divila jsem se vlastním slovům. Galadriel přikývla. Nevěděla jsem co říct. Došla mi slova. „Ale já to nevěděla. Jak jsem to tedy mohla udělat?" ptala jsem se po chvíli vzpamatovávání. „Bylo to instinktivní uvědomění si svých schopností. Na to přijde každý čaroděj" podívá se směrem na Mithrandira. Ten přikývl. Vydali jsme se zpět do království a za Thranduilem. Když jsme tam došli, Tauriel a Legolas seděli každý na jedné straně postele. „Soustřeď se na to, že mu chceš z celého srdce pomoci" řekl Mithrandir a já přistoupila k Thranduilovi. Legolas prudce vstal, ale Galadriel ho zastavila. Podívala jsem se na bílý obličej krále. Už nikdy jsem ho nechtěla vidět takhle. Dala jsem pravou ruku nad jeho hruď. Nejdříve se nic nedělo, ale za chvíli usilovného soustředění, Thranduil otevřel oči a zhluboka se nadechl. Má práce byla u konce. Přestala jsem a svou ruku položila na postel vedle něj. Tauriel mu odvázala rameno. Rána zde už nebyla. „Já myslela, že zázrak je elfské léčitelství, ale zřejmě jsem se pletla" řekla s úžasem Tauriel a Legolas ke mně ihned přistoupil. „Děkuji ti" řekl potichu. Neodpověděla jsem mu nic. Dívala jsem se pouze do očí, nyní už zdravého Thranduila.

Seděla jsem v zahradě a dívala se do noci. Na krásnou tmavou noční oblohu. Hvězdy svítily a tvořily obrazce. Uvnitř se slavilo ostošest. Byla tato oslava ještě větší, než ta předešlá. Byli zde i elfové z Roklinky a Lothlorienu. Všichni jsme byli šťastní a veselí. Byli jsme dobročinní a mírumilovní, po tolika bojích a událostech. Elfové jsou rádi, že mají stále svého krále a Legolas svého otce. Nemyslím, že by byl připravený, nastoupit na trůn. Nad tou myšlenkou jsem se musela usmát. Byla jsem ráda, že jsem sem přišla. Stalo se mnoho věcí, co změnilo život mne a elfům. Naštěstí k dobrému. Legolas našel svou lásku a Thranduil se s tím smířil, na což jsem byla pyšná nejvíce. Vše se obrátilo k nejlepšímu.

Legolas s Tauriel vládli tanečnímu parketu. Užívali si rychlou i pomalou hudbu. Když už ale byli tancem unavení, Legolas nabídl Tauriel, že půjdou na chvíli si odpočinout k vínu. U vína našli Galadriel s Mithrandirem a Elrondem. „Zdravím prince z Lesní říše" pozdravil Elrond Legolase. „Ale Elronde, jsme přátelé, zdvořilost není zapotřebí" usměje se a nalije víno sobě a Tauriel. Skleničku jí podá. „Mithrandire, jak to, že jsi nevyzval Galadriel k tanci?" zeptal se ho. Galadriel se na Gandalfa podívá a čeká, co udělá. Ten jí nabídne své rámě a už kráčí na pryč. Elrond se nad tím celým usměje a zakroutí hlavou. Než si Elrond však stihne všimnout, je sám. Legolas odvedl Tauriel ven před hlavní bránu. „Co to děláš?" zeptala se jej Tauriel když zastavili. „Víš, Tauriel, už dlouho jsem chtěl..." zastavil se a díval se do země. „Co jsi chtěl?" zeptala se jej. Byli u sebe tak blízko. Jen pár centimetrů. „Tohle" řekne potichu Legolas a nakloní se k ní. Lehce ji políbí. Tauriel si tento moment užívá stejně jako on. Otevře oči a podívá se na Legolase.

Tento díl je malinko kratší, ale chci vás napnout na pokračování. Těšte se na zítřek ;) Děkuji za like komentář či sledování;) Jsem ráda za veškerou vaši podporu ;) Zítra ahoj
:D