World of elves [Probíhá Korekce]

5.kapitola

„Proč jsi odešel?" ptala se Tauriel Legolase, když čarodějka odešla. Využila situace a chtěla odpovědi na své otázky, jež si kladla celé měsíce.

Legolas se otočil zády k ní, avšak vysoká zrzavá elfka se nehodlala jen tak odbýt.

„Kvůli tobě" odpovídá tiše Legolas a sklopil hlavu k zemi. Pozoroval špičky svých bot v hnědé barvě. Tauriel pochopila, jak moc mu musela ublížit. Legolas věděl, že miluje Kiliho, ale to už je dlouho. Bylo to krátké a jak rychle ti přišlo, zase odeznělo.

„Jsem ráda, že jsi zpátky" prohodila a usmála se..

----

Calmë

Vešla jsem do svého pokoje a lekla se. Thranduil stál u okna a díval se na krásy svého lesa.

„Lekla jsem se tě" ušklíbla jsem a zavřela dveře. Thranduil se otočil od okna mým směrem. Přeměřil si mě utrápeným pohledem.

„Calmë, bojím se, co se může stát" řekl, když jsem přistoupila blíže.

„Neměj strach, jsi mocný a nikomu se nic nestane" povzbuzovala jsem ho přesvědčivě.

„Co víš o Legolasovi a Tauriel?" změnil téma velmi rychle a stejně tak i tvář ze smutné, na vážnou.

„Co je s nimi?" zeptala jsem se nevinně, jako bych snad o ničem nevěděla. A přitom mi nikdy nic neunikne.

„Legolas si k Tauriel vypěstoval náklonnost a ty to víš" odpověděl velmi vážným tónem, až nepříčetným a plným zlosti.

„A ty jsi proti" řeknu mu rozhodně a věnuji mu pohled říkající, že se mi to nelíbí.

„Ano. Je ještě brzy"

„I ty jsi miloval svou ženu a to v jeho věku, dovolím si říci" zbystřil, když jsem tuto větu vyslovila.

„Miloval. Ale zemřela" zesmutněl a sedl si do křesla.

„Je mi to líto. Ale představ si, že by tak jako ty trpěl i Legolas, protože bys ho připravil o jeho lásku. Viděl jsi, jak o ni přišla Tauriel, přece ji chápeš. Tak to musíš pochopit i teď, Thranduile" promluvila jsem a sevřela ho dlaně ve svých, které měl složené v klíně.

Překvapeně se na mě podíval se na mě. „Jsi jiná než ostatní čarodějové. Než Mithrandir. Ten předpovídal jen zlo a špatné věci, které se vždy vyplnily. Zato ty věříš, že každá věc, se může změnit v dobrou" vypozoroval mé šíření světla.

„Ano to je pravda" souhlasila jsem s jeho tvrzeními.

,,Galadriel je silná a mocná, zahnala ducha Temného pána" pochválil mou matku. Ne že bych na ni nebyla pyšná, ale všichni vidí jen jednu stránku, tu očividnou.

„To je sice pravda, ale málem zemřela, protože použila temné síly, aby ho odehnala." pozměnila jsem mu jeho tvrzení.

„My o vlku a vlk za dveřmi" pronesl a vstal z svého křesla.

„Galadriel" oslovil mou matku, stojící u oken. Zalekla jsem se jí, neviděla jsem ji celá léta.

,, Mé upřímné pozdravy králi lesní říše" přistoupila. Stočila svou pozornost mým směrem. Vše uvnitř mne se až nepříjemně stáhlo do drobného uzlíku.

,,Najít tě není vůbec lehké, Calmë" pronesla.

„Co potřebujete, paní Galadriel?" ptal se král zvědavě.

„Vás a mou dceru." odpoví vážným tónem v hlase až přehnaným.

----

Sotva dorazíme do Rivendellu, kde už vyčkával Mithrandir a známá další osoba v tmavém honosném plášti.

„Vítejte Mithrandire a Elronde" zdravila je vznešenými slovy má matka. Očividně bylo toto setkání důležité a já se bála.

„Vítejte má paní Galadriel. Jsme rádi, že vás vidíme." vyřknul Gandalf a velmi mile se usmál.

„A tady je Thranduil, ten proč jsme se sešli" dodal už vážně.

„Proč jsme tady?" ptala jsem se tiše mé matky.

„Jsi dost stará a silná na to, abych tě uvedla do tohoto světa" odpověděla stroze. Tato odpověď mi byla více než nedostačující, ale byla jsem nucena se a tímto smířit.

„Proč jsem důvodem našeho setkání?" skrýval se za chladnou tvář Thranduil, avšak poznala jsem na něj jistý nepokoj. Usedl ke kamennému stolu na místo jemu určené.

„Protože po vás žízní skřeti" odpověděl Mithrandir bez dalšího otálení. Nebylo to moc uspokojivé.

„Calmë je všechny zneškodnila. A my jsme všechny zavřeli do našich podzemních žalářů. Není jich víc. Všichni byli pobiti v bitvě Pěti Armád" trval na svém Thranduil.

„Která Calmë? Chtěl bych s ní mluvit" tázal se Elrond.

„To byla snad urážka, Elronde" mračil se Mithrandir a ukázal na mě. Elrond vypadal, že se zastyděl. Přistoupil ke mně a prolétnul si mě pohledem.

„Tajze Calmë..." jeho hlas byl vážný a tichý. „Jsi celá matka" dodá a já se zamračím. Galadriel se pousměje.

„Až na ty vlasy" přeruším jejich krásné snění. Jako jediná z našeho jsem byla obdarovaná tmavými prameny.

„Proč se mnou chcete mluvit?" ptala jsem  se a jdu ke stolu. „Kolik jich bylo?" ptal se. „Kolem třiceti. Možná čtyřicet" odpověděla jsem na jeho otázku. „To je málo." řekne. „Jakto, že málo?" zeptal se Gandalf. „Po velké bitvě o horu, kde skřeti prohráli, se jich většina uchýlila do Angmaru. Čekali na svého pána, ale ten se nevrátil. Zjistili, že jste je zabili."řekl Elrond. „Pomstu za mistry. Ano to už víme. Dostali jsme to z jednoho z hlavních skřetů, kterého jsme zajali" vloží se do rozhovoru Thranduil. „To sice ano, ale dost jich je ještě v Angmaru. Tím, že jste je zajali, je rozzuříte ještě víc" diskutuje Elrond. „A to jsem je měl nechat zabít? Mé elfy a mého syna?" stále trvá na svém Thranduil. A o Tauriel se nezmínil, ještě se nevyrovnal s tím, že ji Legolas miluje. „ Ne to ne. Jen jste teď ve vážném ohrožení. Vy, i váš národ." odpoví Mithrandir. „I Lucia" řekl Elrond. „Ale já se nebojím. Nemůže jich být tolik. A nemají někoho, aby je vedl. Nikdo z nich není tak chytrý, jako byl Azog Znesvětitel nebo Bolg." řeknu a jdu blíže k Thranduilovi. „Nedovolím, aby se někomu něco stalo" Thranduil se na mě podívá pohledem, který říkal, Já ti věřím. „Ano to já vím, ale nikdo neví kolik jich je a kdy zaútočí." konstatuje Gandalf. Otočila jsem se k matce. „ Proto byste měli zůstat všichni tady. Sem se skřeti neodváží a nebudou vás zde hledat" řekne mi Galadriel do očí. „Ale co ostatní?!" leknu se. „Ti zůstanou v Lesní říši. Nikdo neví, že jste pryč" řekl Elrond. „No však právě. Co když si budou myslet, že nás unesli skřeti? Půjdou nás hledat? Zbytečně mnoho elfů zemře" podívám se na Mithrandira. „Gandalfe, vy s tím souhlasíte?" zeptám se klidně. Ten ale jen sklopí hlavu. „Je to pro vás nejlepší" odpoví za chvilku, tak potichu, že jsem to málem přeslechla. „Ne není. Galadriel, řekla jsi, že jsem už dost velká na to, abych se rozhodovala sama. A s tímhle výrazně nesouhlasím. Nebudu tady trčet, zatímco v království třeba teď bojují se skřety. Bojují náš boj a my se ho neúčastníme? To není správné" otočím se na Thranduila. „Je tam Legolas. To je vám jedno?" snažím se ho přesvědčit, protože jsem tu jediná proti. „Je to pro nás nejlepší, Lucio. Legolas se o království postará. Má mnoho zkušeností se skřety a bitvami" odpoví. Já se otočím a vyjdu z altánku. Já nebudu trčet v Rivendellu, když mí přátelé mohou mít problémy! Řekla jsem si pro sebe. Zavřela jsem oči.