World of elves [Probíhá Korekce]

38.kapitola

Thranduil seděl na trůnu a díval se do prázdna. Zamyslel se, jestli nebyl na Lucii moc tvrdý a jestli ji nějak nemohl urazit. Pak si uvědomil, že má čarodějka pravdu. Neměl by být hamižný jako trpaslíci. Jako bývali Thorin a Thor. Lucia měla pravdu. Tuto laskavost jim mohli oplatit. Proč nezapomenout na spory s trpalíky. Království by to prospělo. Tyto obchody s trpaslíky by mohly změnit naše bohatství. V tu chvíli mu všechno docvaklo. Zvedl se z vyhřátého místečka a sešel schůdky. Chtěl  se jí omluvit. ,,Dnes zde už nepřijdu. Kdyby se ale něco dělo, informujte mne" oznámil jednomu ze stráží a odešel.

Strážní elfové mi otevřeli dveře od pokoje a zase je za mnou zabouchli. Oddechla jsem si, sundala si čelenku a položila ji na stůl vedle papírů. Všimla jsem si prázdného listu a vzala si tužku. Chtěla jsem začít s nějakými nákresy království. V tu chvíli, kdy se tuha dotkla kusu papíru, někdo zvednul mou čelenku. ,,Pěkná'' naznačila osoba za mými zády. Okamžtě jsem se zvedla od stolu, až dřevěná židle spadla. ,,Vrať mi ji a zmiz'' křikla jsem na Shira. Zjistila jsem, že mám zase otevřené okno. Tak tudy se vždycky dostane. Jak říkal Legolas. Byl tu i minule, když jsem přišla. ,,Zase maluješ?'' optal se mne.
,,To chodíš od pokoje k pokoji a vyzvídáš nebo nás chceš jen rozeštvat?'' odpověděla jsem na jeho milé chování drze a nenávistně. ,,Ne to ne. Tauriel byla tak hodná a dala mi čas do zítra. Tak jsem chtěl tento čas strávit s tebou. Určitě si to užijeme.'' podal mi mou čelenku a já si ji nasadila. ,,Tak, teď vypadáš zase nádherně'' podotknul a prohlédl si mě. ,,Ne to ne. Ty mě vůbec neznáš. A my dva, už spolu neuvidíme tak odejdi, než zavolám stráž!'' vyhrožovala jsem. ,,To by jsi mi neudělala. Máš mne přeci ráda'' tvářil se jako by byl neviňátko. S každým jeho slovem ve mne narůstala zlost. Začal se zase nebezpečně přibližovat. Zkoušel to znovu. Ale tentokrát se budu bránit a nenechám se opít vínem. Vřela ve mě nekonečná zlost a nenávist. ,,A na takovou hloupost jsi přišel kde?'' dávala jsem mu ještě šanci. Na omluvu, na to, aby zmizel. ,,Nepřišel. Já to přece vím. Odjeď se mnou pryč. Bude ti se mnou lépe než s králem. On na tebe nemá skoro vůbec čas. Nevěnuje se ti, tak jak by měl. Pojď se mnou'' přemlouval. ,,Nezasloužíš si ho'' opáčil. Cože?!! Tak a teď mě opravdu urazil. ,,Tak ty si myslíš, že můžeš porušovat příkazy krále, urážet jej a ubližovat mým přátelům?!'' hodila jsem na něj uhrančivý a stálý pohled. Přestal se přibližovat. Jeho úsměv se vytratil. Chytnul se za hlavu. Bolesti. Stejné jako tenkrát u Emetha, stájníka. Byla jsem plná zlosti, jako ještě nikdy před tím. Byla jsem nezastavitelná a neovladatelná. Shire padl na kolena. ,,Na mou otázku mi však neodpověděl. Ani jsem to nečekala. Svíjel se na podlaze v ukrutných bolestech. ,,Nesaháš mu ani po kotníky!Nemáš právo jej urážet!'' křičela jsem na něj. Byla jsem neovladatelná a nezastavitelná. Vykolejená pocity zlosti a nenávisti. Zuřila jsem. Nenávist k němu mne ovládala. Nevnímala jsem okolí ani čas. Nepostřehla jsem ani Thranduila, co před chvílí vešel. Jakmile však uviděl mne a Shira, pochopil. Vrhnul se ke mě. ,,Lucio, už dost. Nech ho'' snažil se. Zjistil, že mne ovládá vztek. Otočil si mě k sobě a položil ruce na mé ramena. ,,Uklidni se, vše je v pořádku.'' Díval se mi do mých zeleno-modrých očí. Byla jsem nepřístupná. ,,Už je to v pořádku'' opakoval klidně a pomalu tichým hlasem. Začala jsem se probouzet z transu ovládaným nenávistí. Uklidnil mne. Uhasl ve mě zlost. Začala jsem být zase sama sebou. Měla jsem vyschlé oči a tak jsem rychle zamrkala. Můj obličej se uvolnil z uhrančivého pohledu, který i králi naháněl malý strach. Shire už neměl bolesti, ale stále ležel na zemi. Thranduil se otočil k elfovi a následně zavolal stráže. ,,Odveďte jej do ošetřovny'' zavelel a všichni pak odešli. Byli jsme sami v místnosti. Po zabouchnutí dveří se ke mne král vrátil pohledem. Byla jsem zmatená a rozklepaná. Když jsem se malinko vzpamatovala, Thranduil mne odvedl na postel. Byla nejblíže k sednutí. ,,Thranduile?'' Zeptala jsem se potichu. Připadala jsem si jako nicka. ,,To nic. Už je pryč'' uklidňoval mě a posadil se vedle mě na postel. ,,Mohla jsem ho zabít'' zděsila jsem se. Po tomto zjištění, jsem si polekaně položila dlaň na ústa. ,,Nic se nestalo. Nic se nestalo'' opakoval. Přitáhnul si mé tělo k sobě a padla jsem do jeho objetí. ,,Já... já jsem mu mohla vážně ublížit'' děsila jsem se té představy. ,,Ale nic se nestalo. Měla jsi důvot být na něj naštvaná'' utěšoval mě. Jeho objetí bylo v tuto chvíli velmi příjemné.

Po několika minutách vzpamatování se, jsem zase přišla k sobě. Thranduil mne pustil. ,,A proč jsi přišel?'' optala jsem se ho. ,,Chtěl jsem se ti omluvit. S trpaslíky z Ereboru. Neměl jsem pravdu, ty ale ano. Pomůžeme jim'' odpověděl. Položila jsem mu svou chladnou ruku ja jeho tvář. ,,Ty se přeci omlouvat nemusíš'' usmála jsem se na něj. Následně se ke mě přiblížil. Políbili jsme se...

Moc se omlouvám za to, že nebudu vydávat každý den jako doposud. Zase jsem na týden přišla o tablet, tím pádem nevím kdy vydám. Ale určitě se těšte. Děkuji za podporu ve votes a komentech. Vaše Deri ;)