World of elves [Probíhá Korekce]

8.kapitola

Večer se konala oslava za ubránění království a navrácení krále. Rivendelští elfové se ale vrátili domů. Thranduil seděl na trůnu. Legolas stál opodál a Tauriel daleko od nich pozorovala, jak se všichni veselí a radují se. Šla jsem k ní. „Co tu děláš tak sama?" zeptala jsem se jí. „Dívám se" odpověděla jednoduše. „Nejdeš za ním?" Tauriel se na mě podívala. „Za Legolasem? Je to syn krále, Lucio. Mezi námi nesmí nic být" zesmutněla a podívala se jeho směrem. Vypadal stejně smutně, jako ona. Kdybych se měla vsadit, tak i ze stejného důvodu jako Tauriel. „To s ním nemůžeš stát a povídat si?" zeptám se nevinně. „Viděl by nás Thranduil teda ehm král Thranduil a bylo by zle, víš? Tady je to složité" opáčí a dívá se zpět do davu. Chytla jsem ji za ruku a zavřela oči. Teleportovaly jsme se k Legolasovi. „Zdravím, nechcete si popovídat? Stojíte každý sám." Řeknu, mrknu na ně a jdu zabavit Thranduila.
„Čarodějky dokážou být někdy hodně zvláštní." Řekne Legolas. Tauriel jen přikývne a chce odejít. Legolas ji ale chytne za paži. „Kam jdeš? Sotva jsi přišla" řekne a přitáhne si ji zpátky. „No jo" zakoktá Tauriel. Ještě nikdy nebyla u něj tak blízko.
„Co potřebuješ?" zeptal se mě Thranduil když jsem k němu přišla. „Jdu vás jen pozdravit" Podivně se na mě podívá. „A jsem ráda, že jste přišel. Jak jste se dostal z Rivendellu i s vojáky? Co moje matka?" Thranduil hodil triumfální výraz. „Přemluvil jsem Mithrandira, aby něco Galadriel řekl. Poté se vrátil i s vojáky. Nevím, co jí řekl, že tak povolila" usmál se. „Mithrandir umí divy." Zasměju se a upoutávám jeho pozornost od jeho syna a Tauriel. „A vrátíte se do Rivendellu?" optám se ho. Ten ani chvilku nezaváhá s odpovědí. „Ne. Byla chyba tam zůstat. Nikdo tě neposlouchal, viď?" soucitně se na mě podíval. „Ne, neposlouchal. A taky jsem si šla po svém" odfrkla jsem, ale potom se usmála. „Ano, Elrond říkal, že jsi hodně tvrdohlavá" zbystřila jsem. „Cože řekl?! Tak to mu ještě spočítám." Smějeme se až dlouho do noci, až jsem zapomněla, kde je vlastně Legolas s Tauriel. Určitě jsou spolu, pomyslela jsem si. Legolas by ji jen tak nenechal odejít. „Proč jsi pořád tak vážný, Thranduile?" zeptám se ho. „Kdy?" vyděsí se. „Pořád. Teď máte dobrou náladu, ale jindy se tváříte vážně a také jste velmi vážný" usměju se provokativně. „Musím, jinak by ze mě nikdo neměl respekt" odpoví.

Oslava pomalu končí a elfové odcházejí. Thranduil i já jdeme spát. Myslela jsem na Legolase a Tauriel. Už jsem je dlouho neviděla. Thranduil mě doprovodil až k mým místnostem. „Dobrou noc, Lucio" rozloučí se a odchází. „Vám také" oplatím pozdrav a vejdu dovnitř. Sundám si čelenku a bílý plášť. Ulehnu a zavřu oči.

Seděli vedle sebe na balkóně a dívali se na svit hvězd na obloze. „To je nádhera" řekne Tauriel a dívá se nad hlavu. „Ano je" souhlasí s ní Legolas a pozoruje nebe. „Jsou tam naši předkové, ale i padlí z dnešní bitvy" konstatuje elfka a ukazuje na různé hvězdy a pojmenovává je jednu po druhé. „A kde jsi ty, Tauriel?" zastaví ji Legolas. Tauriel se na něj udiveně podívá. „Já nejsem mrtvá" usměje se. „Ale jsou krásné, čisté a nekonečné,... jako ty" Dívají si do očí. Nad hlavami jim proletí padající hvězda. „Přej si něco" vyzve ji Legolas. Tauriel se jen usměje.

„Vrať se ke mně. Už tě nepotřebují. Král se jim vrátil. Pojď domů." Říká hlas. Já sama stojím v nějakém lese. „Ne, já jsem tady doma" odpovím. „Ne nejsi. Nejsi u mě" řekne zase hlas. Je mi velmi povědomý. Je tenký a vysoký, ladný a jemný. „Proč chceš, abych byla u tebe?" zeptám se, ani nevím pořádně koho. „Protože mi chybíš. A patříš ke mně" odpoví. „Ne nepatřím. Já patřím k elfům a ke Galadriel. K tobě ne!" Rozčílím se. „Proč jsi naštvaná?" zeptá se nevinně. „Protože mě neustále přemlouváš! A ani nevím, kdo jsi!" ,, Nech mě na pokoji!" zaječím do tmy. Vzbudila jsem se, už zase. Zbytek noci jsem probděla. Přemýšlela jsem, kdo je ten hlas a proč mě chce u sebe. Netušila jsem však, ani jedno. Ráno jsem vyšla z pokoje. Byl úsvit a všude kolem klid. Po včerejšku se není co divit. Vzala jsem si hroznové víno a vrátila se zpět nahoru. Cestou do pokoje jsem zahlédla, že Thranduil má otevřené dveře. Je vzhůru? Optala jsem se sama sebe. Položila jsem víno na stolek na chodbě a šla po schodech nahoru. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Po pár schůdcích jsem vešla do komnat krále. Ale nikde jsem ho neviděla. „Pane?" zeptala jsem se ticha v místnosti. Nic se ale neozvalo na zpět. Dost mě to překvapilo. Nechtěla jsem mu chodit po pokoji. Co když tu je a já mu narušuji soukromí? V tom se mi zdálo, že někdo je na balkónu. Jdu k němu a nakouknu tam. Vyjdu ven. Nikdo nikde. Když se otočím, stojí Thranduil za mnou. „Bože!" leknu se, až málem vyskočím z kůže. „Co tu děláš?" zeptá se. „Promiňte, moc se omlouvám, ale byly otevřené dveře." Omlouvám se mu. Stojí strašně blízko mě. Teprve teď si uvědomím, že je asi o dvě hlavy vyšší než já. Připadala jsem si jako trpaslík. „Byl tu Legolas. Dohádali jsme se a on odešel. Asi je za sebou nezavřel" odpověděl jednoduše a odešel z balkónu. Sedl si na svou dřevěnou židli. Udělám to samé. „A proč jste se hádali?" zeptám se ho nevinně. „Kvůli Tauriel" odpoví. Mohla jsem to tušit. Něco se stalo. „Už jsem vám to přece vysvětlovala, Thranduile. A co se stalo?" optám se ho. „To není tvoje věc" řekne zaraženě. „Potřebuji čas. A co ty jsi vzhůru tak brzy?" změní rychle téma. Zaváhala jsem, jestli mu mám říct, proč se trápím. Oddychla jsem si. „Pokaždé se v mých snech jeví nějaký hlas" začnu. Thranduil zbystří. „Jaký? A co po tobě chce?" zděsí se. „Tvrdí, že mu chybím. Že patřím k němu a že se mám vrátit domů" odpovím smutně. „Nevím, kdo nebo co to je, ale nemůžu kvůli tomu spát" „A promluvila sis o tom s Galadriel?" navrhne mi Thranduil. „Ne. A asi jí to neřeknu. Chtěla by mě v Rivendellu a já se tam nechci vrátit. Snad to přestane" pokrčím nad tím rameny. Přikývne. „Tak já vás už nebudu rušit" řeknu a vstanu ze židle. Namířím si to k východu. „Kdykoliv přijď" odpoví a já zavřu dveře. „Hú, u krále a tak brzo?" podívá se na mě jeden elf. „A?" zeptám se ho neutrálně. „A co jsi tam dělala?" optá se mě. „Co tě to zajímá. Jdi si po svém, pokud nechceš skončit na druhé straně světa" vyprsknu na něj. Ten se už jenom usměje, ukloní a odejde. Zakroutím nad tím hlavou.

Chtěla jsem vám vynahradit předešlou krátkou část. Děkuji za like, komentář či sledování ;) Přeji úžasný zážitek ze čtení... Ahoj a zítra se těšte na další část! ;)