World of elves [Probíhá Korekce]

53.kapitola

Vyhoupla jsem se za zábradlí. Měla jsem stále na hlavě kapuci, staženou do obličeje, aby nebyly vidět uschlé cestičky slz. Balkónové dveře byly přivřené a tak jsem vešla. Nepatrně jsem se rozhlédla po pokoji, jestli tu někdo není, ale zahlédla jsem jen papírek na mém stole.
Chtěla bych se s tebou sejít zítra u Keth, Tauriel.
Položila jsem zpět papírek na stůl. Sundala jsem si kapuci a pohlédla na sebe v zrdcadle. Kdybych se neznala tak bych řekla, že jsem někdo, koho právě mučili, řekla jsem si. Měla jsem unavené oči, ubrečené a smutné. Mé tělo bylo ještě zakryto pláštěm a hnědé vlasy splývaly po ramenech a zádech. Byla jsem unavená a bez energie. Ze zbytku sil jsem se převlékla a přikryla se dekou z jemného hedvábí. Byla jsem tak mimo sebe, že jsem ihned usnula.

Ráno jsem se probrala kvůli ukrutným bolestem hlavy. Opatrně jsem se posadila a promnula si čelo. ,,Au" řekla jsem sama pro sebe. Zvedla jsem se z postele a dobelhala se skoro po slepu k míse s čistou vodou. Měla jsem ještě od včera ushlé slané cestiky na obličeji. Nabrala jsem do dlaní vodu a prskla si ji do obličeje. Následně jsem to ještě několikrát zopakovala a pak jsem se oči promnula. Zvedla jsem hlavu od keramické misky a zhluboka se nadechla a vydechla. Otočila jsem se směrem zpět k ložnici a ke své skříni. Otevřela jsem ji a sáhla po prvních bílých šatech. Ale můj zrak mne zradil a až když už jsem je měla na sobě, zjistila jsem, že jsou světle žluté. S krajkami. Bylo mi to vcelku jedno. Posadila jsem se na židli u pracovního stolu a čekala, až se proberu. Poté, když už jsem byla skoro při sobě, jsem si všimla papírku od Tauriel. Postavila jsem se a a dala se ke dveřím. Ztěžka jsem je otevřela. Připadaly mi hodně těžké. Kráčela jsem po chodbě a dál do jiné části paláce. Došla jsem do jejího pokoje a vešla. Rozvalila jsem oči po spatření Tauriel jak tancuje po svém pokoji. Byla do toho tak zabraná, že si mne několik minut ani nevšimla a já tam jen tak stála a udiveně na ni koukala. Pak se ale zastavila a zastyděla se při pohledu na mě. ,,Ehm Ahoj" řekla jsem. ,,Co se stalo?" nevěděla jsem co na to říct. Byla jsem zaražená z toho pohledu. Ne že by tancovala špatně, to ne, ale stějně mi to nešlo dohromady. Usmívala se od ucha k uchu a vrhla se ke mě. ,,Legolas mne včera požádal o ruku" vychrlila a mě šťastně. Tak to mne opravdu probralo. Najednou jsem se cítila jako rybička a dost hyperaktivní. ,,O-opravdu? Tak to ti gratuluji" odpověděla jsem jí a následně jsem ji objala. ,,Děkuji" řekla mi do ucha. Pak mne ale pustila a zvážněla. ,,Chtěla jsem s tebou ale mluvit. Princ mi řekl o tom se Shirem a oba nás něco napadlo" vyděsila jsem se nad tím, že mě Zelený List mohl slyšet a nebo vidět utíkat a dál nad tím, co je napadlo. Chtějí jej zabít? Čekala jsem až to konečně řekne.
,,Legolas začal "nechtěně" přemýšlet a řekl něco, co nás dovedlo ke Keth" šibalsky se usmála. ,,Víš, ona je taková naše psychická podpora a velmi se vyzná v elfech, v lidech či trpaslících. Prostě se taková narodila a mne s Legolasem napadlo, že bychom mohli Shira poslat za ní a ta by mu rozmluvila jeho chování" dopověla svůj nápad a mi přišel senzační. ,,To zní opravdu dobře, ale nejdříve bych ji chtěla vidět ze zdravotních důvodů" mrkla jsem na ni. Následně jsem se postavila a vydala jsem se ke dveřím. Tauriel hned za mnou. ,,No a měla by ses ale přestěhovat blíže ke královským pokojům, když už jsi snoubenka prince" nadhodila jsem.
,,Ano. Vadilo by ti, kdybych bydlela hned vedle tebe?" optala se po cestě do ošetřovny. ,,Ale samozřejmě že ne" usmála jsem se. Než jsme se nadály, stráž nám otevřela dveře a my vešly do místnosti s poseli. Uviděla jsem sedět Keth na jedné z nich. ,,Vidím, že už je ti lépe" usmála jsem se na ni. Zvedla hlavu naším směrem. ,,Ach ano, děkuji za záchranu" přistoupila jsem k ní a odvázala jí ránu. Pozorovala můj postup. Jak Tauriel tak Keth. Prohlédla jsem si její jizvu. ,,Tak ta ti už zůstane, snad ti to nevadí" oznámila jsem jí její nynější stav. ,,Ne to ne, hlavní je, že žiji" pohlédla mi do očí. Chvíli si je jen tak prohlížela.
,,Vím, že se trápíš kvůli někomu" řekla a já od ní odstopila, ale zarazila jsem se o vedlejší postel. Otočila jsem zděšeně hlavu k Tauriel. ,,Ano, to ona pozná" zasmála se. ,,Ale nepoznáš kvůli komu, to umím jen já" vrhla jsem na ni triumfální pohled. A ještě Galadriel... vzpomněla jsem si, ale pak jsem na to zase rychle zapoměla.

Promiňte, že tak pozdě, ale dnes moc nestíhám. Tak vám děkuji a zítra Vaše Deri