World of elves [Probíhá Korekce]

22.kapitola

Obejmula jsem ho. Poprvé. Ach ano. ,,Jsem ráda, že jsem vás mohla kdy poznat. A moc vám za vše děkuji. Jak tobě Legolasi, tak Tauriel..." otočila jsem se k Thranduilovi. ,,... Tak tobě, Thranduile" dořekla jsem svou větu. ,,Ráda zde s vámi zůstanu. S velkou radostí." pokračovala jsem. ,,To bych byl také moc rád" odpověděl král. V tu chvíli jsem si uvědomila, že si musím vážit toho co se stalo ne se tomu vyhýbat. Musím si vážit života a ne si ubližovat či jej nějak obcházet. Uvědomila jsem si, že budu šťastná. Chtěla jsem to zkusit znovu. Vzala jsem Thranduila za ruce. Vytušil co se bude dít. Legolas také a odešel napřed s Galadriel k zámku. Byli jsme tam sami. Uprostřed pustého a temného lesa. Dívala jsem se mu do jeho krásně modře oceánových očí. Měla jsem pocit, že se v nich utopím. Radostí a láskou. Byl vysoký to ano, ale já si stoupla na špičky a on se malinko naklonil. Zavřeli jsme oči. Foukl slabý vítr a jeho blonďaté vlasy mi vlály kolem obličeje. Bylo to velmi příjemné. V tu chvíli jsem byla šťastná. Chtěla jsem, aby tento okamžik nikdy neskončil. Sice byl elf, král elfů, a já čarodějka, ale láska nezná hranice ani překážky. Byli jsme spolu a to velmi šťastní. Po chvíli jsem si stoupla zpět na celé své chodidla. Dívali jsme si ještě chvíli do očí, ale poté jsme se ruku v ruce vydali do království. Bylo to, jako bych se znovu narodila, jako bych to nikdy nebyla já a teprve teď se našla uprostřed samoty. Jako by mě z té samoty Thranduil vysvobodil...

Legolas šel vedle Galadriel. ,,Proč jsi ji nezastavila?" zeptal se jí. Galadriel nejdříve nechtěla odpovídat, ale byl to přece jen Legolas. ,,Byla to její volba. Do té nesmím nijak zasahovat. A ani nechci. Nechci jí zasahovat do osudu. Nechala jsem ji, ať si svůj osud řídí sama. Nechala jsem ji opustit Lothlorien, a cestovat jako Gandalf. Nechala jsem ji u vás. Neřekla jsem jí nic o Zimě a jejích schopnostech. Na toto všechno musela přijít sama." řekla a Legolase to velmi zaskočilo. ,,A co budeš dělat teď?" zeptal se jí a díval se do země. Když neodpovídala, podíval se jejím směrem. Nebyla tu. Odešla, tak jako to měla ve zvyku a Legolas jí to nezazlíval. Jen byl ještě malinko vyklepaný ze svého otce. Potřeboval obejmout. Zrychlil krok, aby našel Tauriel. Došel do zámku a rovnou do jejích komnat. Zaklepal a vešel. Tauriel seděla u svého pracovního stolu. Jakmile spatřila Legolase okamžitě vstala a šla k němu. ,,Našli jste ji?" zeptala se okamžitě. ,,Ano našli. Ale bylo to na fous." řekl. ,,Jak to?" zetvářila se překvapeně Tauriel. ,,Našli jsme ji s otcem v lese. Chtěla zmizet a Galadriel by ji nechala, aby nezasahovala do jejího osudu. Thranduil ji přemluvil,ať to nedělá. Poté se mu vrhla s pláčem do náruče a poté nám oběma poděkovala" vyprávěl Legolas,. ,,A poté?" zeptala se Tauriel. ,,Odešli jsme s Galadriel pryč. Galadriel zmizela a já šel za tebou" dořekl. ,,Tak hlavně, že je Lucia zpátky. Nemusíš se bát, je to stále naše věrná přítelkyně, která nám kdykoli pomůže. Jen se změní to, že z ní bude paní Lucia. Nic víc. Nezkoumej to. Ona pomohla tobě, tak jsi pomohl ty jí. Měl by jsi být rád" řekla Tauriel, jako by mu viděla do duše. Následně jej obajala. ,,Čteš mi myšlenky, Tauriel" řekne Legolas.

,,A co bude teď?" zeptala jsem se Thranduila před příchodem do království. ,,Teď bude večer a půjdeme si všichni lehnout a odpočinout. Souhlasíš?"řekl mile. Vzpoměla jsem si, na okamžik, kdy jsme se viděli poprvé. Nikdy by mě v tu chvíli nenapadlo, že budu jen jeho... ,,Ano, souhlasím" řekla jsem a Thranduil otevřel zadní dveře od zahrad. Vešli jsme dovnitř. Po celé cestě do pokojů, na nás všichni elfové koukali. Neřešila jsem to, byla jsem velmi unavená, ale také velmi šťastná. V tu chvíli jsem se podívala na Thranduila. Ach ano, byla jsem velmi šťastná. Došli jsme po schodech až k mému pokoji. ,,Tak dobrou noc" řekl a pustil mě. ,,Tobě taky" řekla jsem a usmála se na něj. Vešla jsem do svého pokoje. Elfové za mnou s udivenými pohledy zavřeli dveře. Sundala jsem si čelenku a položila ji na stolek vedle postele. Moje tělo už počítalo s tím, že šupne pod peřinu a usne. Byla jsem velmi unavená. Ulehla jsem a usnula.

Thranduil stál na balkóně a pozoroval noční oblohu. Byl velmi spokojený. Konečně se dočkal své lásky. Vzpomenul si na matku Legolase. Chtěl tuto vzpomínku ihned zahnat, ale nedařilo se mu to. Nechtěl teď myslet na smrt, ale na svou vyvolenou, kterou našel. Byl konečně šťastný a nechtěl myslet na minulost, kterou chtěl nechat spát. Lucia jej probrala ze světa mrtvých, pomohla jeho synovi a několikrát jeho království. Thranduil byl jenom rád, že se rozhodla být s ním zde v Temném Hvozdě a nechala se přemluvit. Nikdy by si neodpustil, že by se stala duchem bez citů, vzpomínek , těla a duše. Jako si nikdy neodpustil to, že dovolil jít do boje své ženě. Přemýšlel natolik že nechtěl jít spát. Stále nemohl ve větším případě uvěřit tomu, co se stalo. Naposledy byt tak šťastný po narození Legolase. Při té vzpomínce se usmál na hvězdy nad sebou. Zítra bude trávit čas s Lucií. Bude ale také plnit své denní povinnosti na trůnu. Bude to však mnohem příjemnější, než kdysi. Thranduil se opřel o okraj a pozoroval dění kolem království. Chodila zde stráž kolem zámku a hlídala před nepřátely. V tu chvíli si vzpoměl na počet padlých elfů ve velké bitvě 5. armád a následných bitvách s Lucií, ikdyž už nebyl tak vysoký. Podíval se zpět na oblohu. Určitě se dívají na naše chyby, které v životě děláme. ,,Určitě se také díváš a jestli se ti nelíbí má rozhodnutí, moc se omlouvám. Chci tě nechat jít" řekne nahoru tichým hlasem. Otočil se a zašel do svých komnat.

Děkuji moc za shlédnutí a vote. ;) zítra ahoj :)