World of elves [Probíhá Korekce]

42.kapitola

Thranduil si nasadil svou korunu a vyšel ze svých komnat. Srážný jej ale zastaví. ,,Ehm pane?" řekne a podá mu bílou obálku. Přikývl a šel dále k trůnu. Vyšel schůdky a položil obálku vedle trůnu, jelikož jej očekávalo několik elfů včetně Tauriel kvůli cestě do Ereboru. Posadil se. Většinu elfů odkýval. Nešlo o nic důležitého, jen přišli oznámit, že je vše připraveno na cestu. Jako poslední přišla Tauriel oznámit odjezd a příjezd. ,,Měli bychom se vrátit zítra kolem poledne" odpověděla mu na otázku. ,,Dobrá. A kde je můj syn?" zeptal se jí. V Tauriel malinko hrklo. Ví o včerejšku? Řekla mu to Lucia? Ale následně to zavrhla.
,,Už dole. Čeká s ostatními na váš rozkaz odjezdu" řekne. Thranduil přikývne a mávne rukou, na souhlas k odjezdu. Tauriel po malé úklonce odešla.

Bylo krátce po rozbřesku. Tauriel došla k hlavní bráně a nasedla na svého koně. Ukázala vpřed a vozy se rozjely. ,,V pořádku s mým otcem?" optal se jí Legolas. ,,Ano. Jen potvrdil odjezd a chtěl vědět, kdy se přibližně vrátíme zpět do království" odpověděla mu klidně. Po chvíli klidné cesty, jelikož s vozy plné jídel se musí jet opatrně, se Legolas zamyslel. Tauriel to vycítila. ,,Nad čím přemýšlíš?" řekla starostlivě.
,,Zajímalo by mě, proč poslal mne, tebe a spoustu elfů na tuto cestu" konstatoval. ,,Ještě moc trpaslíkům nevěří. Lucia jej sice přemluvila, ale nikdy jim nebude důvěřovat" odpověděla. Legolas nad tím zakroutil hlavou. ,,Nemyslím si, že jen kvůli tomu" usmál se troufale. Elfka do něj šťouchla. ,,Ty mu nedopřeješ ani trochu štěstí a soukromí!" okřikla ho.
,,Uklidni se ano? Napadlo mě to" obhajoval se. A následně se uchechtl. Tauriel se na něj zamračila a on toho nechal. Nechtěl ji už nadále provokovat a také už nechtěl urážet otce. Vyjeli z lesa. Přejeli most přes řeku, hlídaný stráži. Věděli o této výpravě a tak je bez nějakých otázek a poblémů pustili. Král to zařídil. Postupovali dále planinami, kde se odehrávala nedávná bitva. Nebylo to zase tak dávno, kdy se tu prohnala armáda skřetů a elfové je porazili. Nad touto myšlenkou se Legolas usmál.

Thranduil po několika vyřizování malých problémů, měl pro dnešek pokoj. A také zítra do příjezdu svého syna, který mu hezky povykládá, jak jsou na tom trpaslíci špatně. Nad touto myšlenkou se usmál. Když už opravdu bylo ticho a nikdo po něm nic nežádal, vzal do ruky obálku a roztrhl ji. Začal číst.
Chápu, že máš povinnosti. Velmi se na večer těším, ale mám v plánu dnes ještě navštívit Radagasta. Tak se uvidíme až večer. Lucia
Dočetl dopis a usmál se nad tím, že se na večer velmi těší, ale bylo mu líto, že ji celý den neuvidí. Oddychnul si a vložil papír zpět do obálky a nadále vysedával na trůnu.

Uvázala jsem uzel okolo stromu a šla k domku v lese. Dnes byl zase větší kus hvozdu krásnější. Měla jsem na sobě zase svůj černý plášť a kapuci. Chtěla jsem vejít, však něco ucítila jsem na svých zádech. ,,Co tu chceš?'' Optal se tvrdě. Otočila jsem se a spatřila jsem Gandalfa. V dáli Radagasta, přijíždějící na svém vozu s králíky.
,,Omlouvám se" řekl Mithandir. ,,Nic se neděje" usmála jsem se a sundala si svou kapuci. Radagagast k nám přispěchal. ,,Gandalfe, něco jsem ti řekl ne?" Mithrandir odpověděl jen
,,No ano". Dala jsem se do smíchu. Stále tvrdohlavý a obětavý Gandalf.
,,Přišel jsi na návštěvu?" optala jsem se jej. Přikývl. ,,Ty ostatně také ne?" řekl Radagast a nabídnul sezení a čaj.

Po několika hodinovém sezení u Radagasta jsem se zvedla s tím, že se musím vrátit. Bylo již pozdě a my jsme probaji všelijaká kouzla a zaklínadla. Nejrůznější osoby a místa. A také události. Radagast si utahoval z Gandalfa kvůli mé matce a Gandalf mi to oplácel vůči Thranduilovi. Radagast se měl nejlépe. Toho neměl kdo škádlit.
Odvázala jsem Cremell a poděkovala za návštěvu. Gandalf udělal to samé a rozhodl se, že pojede kousek se mnou. ,,Jak se má vlastně Garadriel?" optala jsem se jej. ,,Nemám ponětí. Dlouhou dobu jsem nebyl v Lothlorienu." konstatoval. Přikývla jsem. Po nějaké chvíli jsme dojeli k hlavní bráně království. ,,Zde se musím rozloučit." řekl. ,,Děkuji za doprovod. Snad se zase brzy setkáme" odpověděla jsem zdvořile a sesedla z koně. Dvojkřídlé dveře mi stráže otevřely a já vešla dovnitř. Sešla do stájí a předala jsem Cremell Emethovi. ,,Děkuji ti" přikývnul a já se otočila k východu. Vzala jsem to do pokojů oklikou, abych se vyhnula trůnímu sálu a královským pokojům. Kde se mohl Thranduil nacházet. Stráž mi otevřela dveře od mé komnaty. Hned se za mnou dveře zabouchly a já šla směrem ke skříni. Otevřela jsem ji. Prohlížela jsem si postupně šaty, pověšené v ní. Nakonec jsem vybala jedny, které skoro nenosím, jelikož jsou mé nejmilejší a nechci si je zničit. Byly nahoře úzké a dole volné. Od zhora dolů byly čím dál tím víc do modré barvy. Nahoře bílé a dole modré. Rozčesala jsem si kaštanově zbarvené vlasy a nasadila zpět čelenku. Prohléla jsem se v zrdcadle. Poupravila jsem si náhrdelník kočky tak, aby byl na šatech a byl zřetelně vidět. ,,Můžu" oddychla jsem si a otočila se směrem k východu. Bylo k večeru, ale slunce ještě svítilo. Kráčela jsem po schodech nahoru. Na chodbách nikdo nebyl. Jídelna byla na stejném patře, jako královské pokoje. Elfové mi otevřeli a já vešla dovnitř. Elfové dveře opatrně zavřeli. Přede mnou byl kulatý stůl s židlemi pro čtyři osoby, ale byly prostřeny pouze dva talíře. Za stolem stál u okna Thranduil.

Budu vás ještě chvíli napínat ;) Děkuji za shlédnutí, like či komentář. Tak zítra, Vaše Derinovka ;)