World of elves [Probíhá Korekce]

46.kapitola

,,Nemůžeš myslet jen na sebe" otočil se Thranduil zpět ke svému synovi. ,,To ty" odvětil tvrdohlavě. ,,Proč?" podivil se král. Spojil si dlaně za zády a napřímil se. ,,Myslíš, že je mi příjemné, dívat se na tebe a Lucii?" odpověděl. ,,A já myslel, že už jsi dospěl" zakroutil hlavou jeho otec. ,,Snad sis nemyslel, že budu do smrti sám?" zeptal se ho klidně Thranduil. Legolas neodpověděl. Díval se zaraženě do země. Věděl, že to co dělá není správné, ale chyběla mu matka a nevěděl, jestli je správné, aby miloval někoho jiného než svou ženu. Ikdyž byla po smrti. ,,Ty jsi s Tauriel taky šťasten a nijak ti neodporuji. Chci aby jsi byl šťastný a proto ti do tohoto vztahu nemluvím. Já myslel, že to bude oboustranné" přistoupil k němu. ,,Takhle jsem nad tím nepřemýšlel" řekl nakonec po chvíli Legolas potichu. ,,Musíš se na věci dívat z více stran. Vždycky jich je více" pokračoval Thranduil. ,,Omlouvám se" zašeptal princ. Král využil toho, že zde nikdo nebyl a obejmul ho. ,,Mi taky chybí, a dívá se na nás a určitě by nechtěla, aby jsme byli pořád smutní a zaseknutí v minulosti. Nechtěla by, abychom se stále trápili. Musíme jít dál. Už bylo dost smutku" řekl král svému synovi do jeho blonďatých vlasů. Tomu bylo do breku...

Objevila jsem se před Tauriel stojící na chodbě. Ta se mě lekla a hodně.
,,LUCIO!" křikla. ,,Promiň" odvětila jsem a nasadila omluvný úsměv. Tauriel byla dosti zvědavá a hned se mě začala vyptávat. ,,Co tím Legolas myslel?" optala se. Nechtěla jsem jí to říkat. Ale nakonec jsem si řekla, že jsme na stejném postavení. Ona a princ, já a král. Super. Pomyslela jsem si. ,,No víš, já a Thranduil jsme byli minulou noc spolu" začla jsem a doufala jsem, že jí to dojde. Naštěstí, je dosti chytrá a hned se do tohoto druhu rozhovoru pravdivě vrhla. A to po hlavě. ,,Ano to já a Legolas taky" mrkla na mě. ,,Tenkrát, jak jsem vás vyrušila?" podivila jsem se. Tušila jsem to, ale teď se mi to potvrdilo. Přikývla ,,Ano" usmála se. Úsměv jsem jí oplatila. V tom kolem nás prosfištěl Zelený List a zabouchnul za sebou dveře. Vyměnily jsme si s Tauriel nechápavé pohledy a zaklepala jsem na dveře Legolasových komnat. Následně jsem stiskla kliku, ale bylo zamčeno. Tauriel mne chytla za paži.
,,Pojď, asi pořebuje být chvíli sám" řekla klidně a já přikývla. Procházely jsme se kousek dál až na konec chodby, kde byl malý výklenek. Bylo tam zábadlí a výhled na hlavní bránu. Přišlo mi to dosti nebezpečné, že by skřeti měli přístup hned na chodbu ke královským pokojům. ,,A jaký je král?" zeptala se mě Tauriel. Byla jsem myšlenkami mimo a tak jsem zprvu nepochopila a slova mne předhonila.
,,Jak to myslíš?" řekla jsem. ,,Dost se po tvém příchodu změnil. Divila by ses, jak se choval" konstatovala. Měla pravdu, neměla jsem ponětí o tom, jaký byl Thranduil před tím naším vztahem. ,,Opravdu? A jaký teda byl?" zajímalo mne. Tauriel se dívala do dálky. Chvíli jen mlčela a nic neříkala. Já však byla trpělivá.
Pak se ale rozpovídala. ,,Byl velmi přísný a dochvilný, což v tomto dosti změknul. Ale tvrdohlavost mu zůstala, tu má i Legolas. Prý ji mívala i královna. Nikdy se moc nesmál ani letmý úsměv mu po obličeji neproběhnul. Nyní se s tebou směje skoro neustále. Ještě více než kdysi. Obrnil se vůči ostatním a nedával najevo city, ale s tebou je vše jinak. Mnoho elfů říká, že jsi zázrak co měl přijít a změnit našeho krále k lepšímu, ale mnoho z nich se také bojí že odejdeš" otočila se pohledem na mě při posledním slově. ,,Bojí se toho, že se ti něco stane a král bude ještě horší než když odešla královna" dokončila svůj proslov. Odvrátila jsem se pohledem na nemocný les. Nevěděla jsem co říct. Opravdu jsem takového Thranduila neznala. Ale byla jsem ráda, že se změnil k lepšímu. Miluji jej. ,,Neodejdu" vrátila jsem se pohledem k ní. ,,To doufám" řekla a dívala se zpět do dálky lesa.

Tak vám děkuji za shlédnutí. Prvním odstavcem chci pozdravit KikaPekov a vyřídit jí, že už může spát ;) Tak zase zítra! Vaše Deri! ;)