World of elves [Probíhá Korekce]

70.kapitolka

Lucia

Ráno mne vzbudila služka, že je čas. Nadšeně jsem vstala z postele a ona mi pomohla do šatů. Následně mi učesala vlasy. Trvala jsem na tom, že je chci mít rozpuštěné, tak mi alespoň do nich vletla jemné bílé kytičky. Pak jsem se musela obout do střevíčků. Bylo to strašné. Byla jsem zvyklá chodit na boso. Byl to nezvyk a několikrát jsem spadla. ,,To se nikdy nenaučím" vzdychla jsem. ,,Měla jste říct dřív, že v tom neumíte chodit. Teď to musíte zkoušet na poslední chvíli" rozčilovala se semnou. ,,No tak promiňte" pokračila jsem rameny.
Ale pak už mi to vcelku šlo. Zaradovala jsem se jak já, tak ona.
,,Pojďte, je čas" řekla a já vyšla ven z pokoje. Tam stál Legolas. V bílé tunice. Byla krásná, sváteční. ,,Co tu děláš?" zasmála jsem se mu. Bylo to zvláštní, nevidět jej v zelené či hnědé. Vlastně i Thranduil bude v bílém a to také bude zvláštní pohled, ale přesto krásný. ,,To se ptáš? Dělám ti doprovod. No a ty mi. Thranduil už bude u oltáře s Tauriel" seznámil mne s průběhem svatby. ,,Tak to jsem nevěděla" pokrčila jsem rameny. Následně mi nabídnul své rámě a už jsme si to kráčeli chodbou k zadnímu vchodu. ,,Já se bojím" řekl, když jsme se blížili. ,,Čeho?" usmála jsem se.
,,Nemáš se čeho bát." pokývla jsem na něj povzbudivě hlavou. ,,Je to horší než před bitvou" zasmál se. ,,Nemysli na lidi okolo. Mysli pouze na svou Tauriel. Jen a jen na ni. Že už budete navždy spolu" uklidňovala jsem ho. Zabralo to. ,,Dobrá. Tak jdeme?" řekl, když jsme se zastavili na chvíli před vchodem do zahrady. Z hluboka jsem se nadechla a vydechla. ,,Jdeme" nasadila jsem úsměv. Stráž nám otevřela dveře, nejdříve mne osvítilo světlo, ale pak se mi naskytnul nádherný pohled na zahradu a hlavně na les. Kousek jsme kráčeli sami, ale pak už jsem viděla lávky po stranách plných lidí, elfů a spatřila jsem i trpaslíky. Procházeli jsme kolem toho davu. Spatřila jsem Balina s několika známými tvářemi. Radagast. Nacházel se zde i Shire s Keth. Však pozorovala dění pouze elfka, můj dozor. Byl zde i přítel Legolase- Hraničář. V první řadě jsem spatřila Celeborna s mými přáteli z Lothlorienu však, ale bez Galadriel. Vedle nich i Elrond se svými elfy. Povzbudivě se usmíval jak na mne, tak na Legolase.

Legolas

Když jsme vešli, vše vypadalalo perfektně. Bílé keře poseté květy a to samé i stromy. Úzká cestička byla posetá bílými okvětními lístky. Aragorn na mne povzbudivě mávnul a mrknul na mne. Usmíval se na mne i Balin s trpaslíky, které jsme kdysi zajali. Nebyli všichni. Chyběl hobbit, který jim pomohl utéci a samozřejmě i Thorin. Pak už jsem ale jen pozoroval to, jak se blížíme k altánku. Viděl jsem Thranduila stojícího pod altánkem a Tauriel, která postávala nervózně vedle něj. Mezi nimi stál náš oddavatel a tím byl Mithradir. Nabídnul se. Radagast zase zařídil něco jiného, ale nikomu to nechtěl říct. Myslím, že to ví jen Gandalf. Lucia pozorovala okolí a vím, že někoho hledala. A tím někdo byla Galadriel, která tu dnes nebyla. Bylo mi jí v tomto ohledu líto.

Tauriel

Otevřely se dveře a já viděla dvě osoby v bílém jak se pomalu přibližují. Legolas a Lucia. Vedle mne stáli Mithrandir s Thranduilem, dívajíc se stejným směrem jako já. Ale já nejvíce zkoumala elfa s blonďatými vlasy v bílém kvádru. Princ nyní už nádherného Zeleného hvozdu šel po boku Lucii, čarodějky z Lothlorienu, dcery Galadriel. Byl nádherný, jak on tak ona. Nevím však, koho napadlo, že přijdou ti dva spolu a já s králem. Bylo zajímavé jít mu po boku a jak oddaně a šťastně stál před mou komnatou. Docela jsem se jej lekla, když jsem ho uviděla. Teď musím počkat zde. Podle mne, to bylo zvláštní. Když jsem uviděla Thranduila v bílém, vzpomněla jsem si na naši předešlou královnu, ale rychle jsem to zahnala. Už se blížili, už byli skoro u mne. Legolas pustil Lucii a ta se vydala k Thranduilovi a on sám přišel ke mne. ,,Moc ti to sluší" šeptnul ke mne. ,,Děkuji, tobě taky" oplatila jsem mu pochvalu. Stáli jsme obě dvě dvojice vedle sebe a Gandalf mohl začít.

Thranduil

Už přicházela ke mne. Legolas mi ji předal a sám šel za svou snoubenkou. Něco jí řekl, ta se na něj usmála a pak už jsme se všichni dívali na Gandalfa, který začal s nudným proslovem. Mluvil a mluvil, skoro jsme jej nevnímali. Bylo to vidět jak na mém synovi, tak na Tauriel. I já ho skoro neposlouchal. Což bych jako král asi měl alespoň malinko. Jen Lucia bedlivě vnímala jeho slova. ,,Nyní můžete políbit nevěstu" slyšel jsem a když jsme se k sobě otočili, Lucia se mi koukala do mých očí. Zaujatě je pozorovala a čekala, co udělám. Chvíli jsem nedělal nic a tak se mi vrhla kolem krku a políbila mne. Mé ruce spočinuly na jejím jemném pasu. V tom jsem slyšel zpěv ptáčků a samotného lesa. Byl to uklidňující hlas šťastného a zdravého hvozdu. Radagast, pomyslel jsem si. Pak ale začal potlesk a já ji pustil. ,,Miluji tě" řekla. ,,Já tebe také" usmál jsem se na ni co nejvíce mile jsem uměl.

Pokračuj dál prosím... ;)