World of elves [Probíhá Korekce]

6.kapitola

„Máš tvrdohlavou dceru" řekne Elrond ke Galadriel. Ta jen sklopí hlavu. „Ona se změní. Určitě" konstatuje a jde k výhledu na západ slunce. „Je večer a skřeti brzy zaútočí. Opravdu je dobře, že jste tady. Elronde, postarej se o našeho hosta, Thranduila." Rozkáže a oba odejdou. „Galadriel, víte, že tu Lucia nezůstane" zvedne se a přistoupí Gandalf. „Ano, vím. Už teď je pryč." Otočí se k němu. Mithrandir pozoruje západ slunce. Když se znovu podívá, Galadriel je pryč. „No ano. Doufám, že Lucia nebude stejná" usměje se a jde zpět z altánku do budovy.

Objevila jsem se u trůnu. V tom ucítím na zádech něčí ostří. Zavřu oči a zmizím, objevím se za zády elfa. „Co si to dovoluješ?!" řeknu. „Promiňte. Jsme nervózní ze zmizení krále. A ty jsi také zmizela. Pojď za mnou, dovedu tě k Legolasovi." Odpoví. Já od něj odstoupila a nechala se jím vést. Za chvíli jsme došli k místnostem, kde nesmí chodit nepovolaní elfové. „Dál nesmím, ty ale ano, vstup" řekne a odejde pryč. Otevřu dveře a přede mnou se zjeví obrovská místnost se stolem z krásného dřeva a židlemi ze stejného druhu dřevin. Zahlídla jsem Legolase, jak sedí na jedné z nich. Hlavu měl v dlaních a vypadal zoufale. „Legolasi. Jsem zpět" řeknu mu. Ten okamžitě reaguje a vstane ze židle. „Kde je Thranduil?! Kde je můj otec?" vyhrkne na mě, že musím odstoupit. „Je v Roklince, Rivendellu. Bojí se skřetů a nechal se chránit mou matkou a Elrondem. Měla jsem tam zůstat také, ale já vás tu nemohla s Tauriel nechat. Utekla jsem" odpověděla jsem klidným hlasem. Chytla ho za dlaně, které měl semknuté v pěsti, aby se uklidnil. „A to nás tady nechal?" zeptal se zklamaně. „Tvrdil, že se o sebe postaráš a o království také. Věří ti" uklidňovala jsem ho. „A kde je Tauriel? Myslela jsem, že budete spolu" optám se ho. „Tauriel střeží hradby a hlídá království před skřety. Každou chvílí by mi měla podat hlášení, co je nového" řekne už lepším hlasem. „Nesmíš se bát. Vždyť jsi toho už tolik zvládl. Porazil jsi Azoga a také Saurona. Jsi silný a odvážný. Nesmíš se za žádnou cenu vzdát. A jsem tu, a já nedovolím, aby se někomu něco stalo. Chceš, abych pomohla?" zeptám se ho. Legolas přikývne. „Rendun ana valsentas. Gelsir fiklas" řeknu. Legolas se na mě podívá udiveným pohledem. „Co jsi udělala?" zeptá se mě. „Vytvořila jsem kolem celého království silové pole, které ho chrání před posly zla. Dokud budu mít dost sil, nikdo se sem nedostane" řeknu. Dveře za námi se otevřou a dovnitř vrazí Tauriel. „Lucio, jsem ráda, že jsi zpátky" otočí se k Legolasovi. „Kolem celého království se objevilo jakási bariéra, přes kterou nic nemůže projít. Já jí sice projdu, ale někteří elfové ne." Řekne. „To jsem byla já. Vytvořila jsem hráz, přes které neprojde nikdo, kdo udělal v životě něco špatného. Budu ho udržovat, dokud to půjde a dokud budu mít síly. Zatím se nemusíme bát" odpovím a usměji se na ni. „Vadilo by vám, kdybych si šla odpočinout? Jsem unavená, a abych si udržela síly, musím mít energii." Optám se mých přátel. „Ano určitě, běž." Řekne s úsměvem Legolas. „Kdyby se něco dělo, proberte mne" odejdu.
„Pšt! Ještě spí! Nevzbuďte ji!" zaslechnu čísi hlas. Otevřu oči a vstanu ze země. „Vidíte? Je to ona" zašeptá další, cizí hlas. „Kdo jste?!" zařvu přes celé okolí. „Je naštvaná. Nerozzuřte ji ještě víc" zašeptají. „Ano ano, buďte ticho" další. „Tak nemluv přece" „Ale já nemluvím to ty!" „Ne to opravdu ne! Hlavně potichu! Určitě nás slyší!" už jsem se musela chytnout za hlavu. Bylo to strašné, jak mě z nich bolela. „Neboj se. Jsem s tebou. Vrať se ke mně, prosím" ten hlas znám. Otevřu oči. Vzbudila jsem se. „Tak to byl strašný sen" řeknu si sama pro sebe a vstanu z postele. Podívala jsem se z okna. Bylo krátce po úsvitu. Ale počkat, co se stalo s Legolasem a Tauriel?! Rychlostí blesku jsem se oblékla a nasadila opatrně čelenku. Vystartovala jsem ze svého pokoje. Na chodbě jsem do někoho vrazila. „Au, promiň" řekla jsem, a ani jsem nevěděla, ke komu mluvím. „To nic" odpoví a pomůže mi vstát. „Prosímtě, kde je Legolas? Nebo Tauriel?" vyhrkla jsem na nějakého elfa, nikdy jsem ho tu neviděla. „M-myslím, že jsou v obřadní síni" koktal. To bylo divné. Měla jsem zvláštní pocit, že už jsme se viděli, nebo že se známe. Nemohla jsem si však vzpomenout odkud. „Dobře díky" poděkovala jsem, aniž bych si s tím nadále lámala hlavu. Běžela jsem přes chodbu a po schodech nahoru. Otevřela jsem velké dveře obřadní síně, kde jsme byli včera. Nikdo tam nebyl. Vešla jsem dovnitř a dveře se zabouchly. Šla jsem dál kolem velkého stolu. Bylo tu ticho. Došla jsem na konec místnosti a byl tam vchod do další. „Co potřebuješ?" ozvalo se za mnou. Lekla jsem se a trochu vyskočila. Otočila jsem se. „Zdravím, co tu děláš?" zeptala se Tauriel. „P-promiň. Vyděsila jsi mě" usmála jsem se. „Dělo se v noci něco? Kde je Legolas? Je vše v pořádku?" optala jsem se. „Ne nedělo, byl klid. Legolas? Ten přemýšlí. Zaskočilo ho včera to, co řekl Thranduil" odpověděla. „A co silové pole?" Tauriel mě vedla do vedlejší místnosti. „Byl to velmi dobrý nápad. Všichni ti důvěřujeme. Já i Legolas jsme rádi, že ses vrátila." Potěšila mě. Usmívala jsem se, ale věděla jsem, že bych neměla. Vešly jsme do vedlejších komnat, kde nesmí nikdo, než královská rodina. Stál tam Legolas a díval se do ohně, který hořel v krbu. Vypadal velmi špatně. Úsměv mi spadl. Podívala jsem se na Tauriel, ale raději jsem nic neřekla. Přistoupila jsem k němu. „Legolasi, co se děje?" zeptala jsem se ho, abych se ujistila ve svých pochybách. „Nic Lucio. Blíží se válka, a mě nebaví jen stát a čekat, až přijde" měl velké pochyby. Otec ho zradil, protože se bál smrti. Odešel do bezpečí, aniž by cokoli řekl. „Nikdo se sem nedostane, to víš." Snažila jsem se ho uklidnit. „Zatím. Co budeme dělat, až ti dojdou síly?" sklopila jsem hlavu a dívala jsem se někam do rohu místnosti. Sama jsem věděla, že se nemůžeme věčně schovávat ta zdí, a že tu zeď, dlouho neudržím. Vydávám veškerou energii na udržení této bariéry. Dřív nebo později, padnu. „Mám mnoho sil. V nejhorším případě, budeme bojovat. Neztratíme království. To se nestane" Odvrátil se ode mě a otočil se k východu. „Když tu není král, nemáme oporu" řekne a odejde pryč. Tauriel jde za ním. „Legolasi!" volala na ním. „Nemůžeš na ni být tak krutý. Vrátila se k nám a snaží se co nejvíce pomoci. Vím, že se trápíš, ale nemůžeš si to vybíjet na ní. Ona je z toho potom nešťastná a neudrží štít. To přece víš" řekne mu. „Ano, vím." Posmutní. „Nesmíme se bát války, vyhrajeme ji" utěšuje ho Tauriel. Legolas nic neřekne a dál odchází pryč.