World of elves [Probíhá Korekce]

63.kapitola

Thranduil

Skoro celou noc jsem probděl. Stával jsem na balkóně a pozoroval zahrady nebo na hvězdy. Přemýšlel jsem o svatbě, psal příkazy na zítra k přípravám. Stále pero v ruce nebo papír pod nosem. Ale byl jsem velmi rád, že se budu ženit. Slyšel jsem, jak se občas Lucia pohla nebo sladce oddechla ze spaní. Byla strašně nádherná až roztomilá ve spánku. Byla ponořená do nejhlubších snů a přání. Bavilo mne ji pozorovat, ikdyž jsem si připadal maličko hloupě. Ráno, před svítáním jsem k ní ale zalehnul. ,,Pročpak nespíš?" optala se s úsměvem se zavřenými očky. ,,Ale to nic. Odpočívej" pohladil jsem ji po vlasech. ,,Ne to ne. Už musím vstát. Jdeme s Tauriel vyzkoušet šaty." otevřela oči a otočila se mým směrem, na druhý bok. ,,A ukážeš se mi?" zeptal jsem se torufale. ,,Ne ne. Počkej do pozítří" šibalsky se na mne usmála a natáhla se ke mne. Sladce mi věnovala polibek na rty a vstala z postele. Odešla pryč.

Lucia

Rychle jsem odešla a taky jsem rychle vystřelila do svého pokoje, aby mne nikdo neviděl neupravenou a ještě něco málo rozespalou. Vešla jsem k sobě, do svých komnat, a první co jsem udělala bylo to, že jsem se převlékla. Následně jsem se opláchla obličej a učesala vlasy. Následně jsem na sebe pohlédla v zrdcadle a zhodnotila svůj stav slovy ,,Teď vypadám alespoň malinko k světu" uchechtla jsem se. Následně jsem si to namířila do vedlejšího pokoje k Tauriel. Vešla jsem a zpozorovala elfku, jak kouká z okna se spojenými dlaněmi za zády. ,,Tauriel" řekla jsem a ona se ke mne otočila. ,,Ahoj, už na tebe čekám, přijdou každou chvíli. Velmi se těším" řekla radostně a já se k ní šťastně přidala. Zanedlouho se ozvalo zaklepání a dovnitř vešla hlavní švadlena, která se chlubila, že šije a navrhuje šaty. Následně další čtyři, ale však jiné než včera. Dvě z nich nesly na věšácích jakési bílé látky. My dvě jsme jasně věděly, co to bude. Služebné nám do nich pomohly a my jsme se navzájem prohlédly.
,,Tobě to nehorázně sluší!" vykřikla Tauriel a zatleskala. ,,To ty jsi v těch šatech překrásná" ukázala jsem jemně dlaněmi na ni. Pak jsme se obě vrhly k zrdcadlu. ,,Tak to je..." ztratila jsem slova. ,,...nádhera" vydechla za mne Tauriel. ,,Ano" Za chvíli jsme se hlasitě zasmály a objaly hlavní švadlenku.
,,Děkuji ti moc! Jsou nádherné!" vypískla jsem. Byly jsme radostí bez sebe. Pak služebné na chvíli odešly a my jsme zůstaly v šatech samy dvě.
,,Já tomu stále nemohu uvěřit" řekla jsem a ještě jednou se prohlédla v zrdcadle. ,,Ani já ne" přišla ke mne elfka. ,,Budeme se vdávat" vydechla jsem tiše. Pak jsem se jen mlčky prohlížela v zrdcadle. Přestala jsem vnímat okolí a už vůbec Tauriel. Nevšimla jsem si ani služek, které přišly. Pouze jsem myslela na jedno. Kéž by tu byla a radovala se semnou... Doufala jsem a modlila se, ať přijde. Musím ještě poslat pozvánku do Lothlorienu, Roklinky a také Radagastu. Za ním zajdu osobně. Viděla jsem to celé před sebou. Kráčím já po cestičce s kyticí v ruce. Všichni přítomní mne pozorují. Docházela jsem až k Thranduilovi. Ve předu, v první řadě seděla Galadriel a usmívala se na mne. ,,Lucio!" křičel na mne najednou, někdo. ,,LUCIO!" ještě hlasitěji ječel ten hlas. Probrala jsem se zasnění a zjistila jsem, že ten hlas patří Tauriel a mává mi rukou před obličejem. Následně se zasmála. ,,Byla jsi neuvěřitelně mimo tento svět" mrkla na mne. ,,Služebná ti pomůže z těch šatů. Fress říkala, že je ještě zkontroluje, jestli jsou na sto procent perfektní." usmála se a zašla někam za roh. Ještě jednou jsem se podívala do zrdcadla a pak už mi pomáhala elfka ven z těchto nádherných šatů.

Děkuji vám za přečtení a chci vás poprosit o vote k Sauronové Dceři. Píše jej kamarádka. Chce s tímto příběhem skončit a to já prostě nemohu dovolit. Moc vás prosím o tuto laskavost, pro mne a také pro ni. Děkuji moc. Tak zítra Vaše Deri ;-)