World of elves [Probíhá Korekce]

62.kapitola

Lucia

Věděla jsem, že se to stane! Teď mu něco udělá, ikdyž za to nemůže. A můžu za to já. Byla jsem nešťastná. Byl strašně rychlý, nestíhala jsem ho. Stráž mu raději ustupovala, místo aby mi pomohla. Ani se jim popravdě nedivím. Když vrazil do jeho pokoje, věděla jsem, že bude ve vteřince po Legolasovi. Rozběhla jsem se a vešla za nimi. Thranduil stál uprostřed pokoje a díval se na svého syna, kterému z ruky vypadla slenička vína. A jak ve zprávnou chvíli. Ušklíbla jsem se. Legolas vyskočil na nohy a postavil se před něj. Zřejmě se jej nebál, ikdyž byl teď jeho otec naprosto neovladatelný a jako divoký býk, naprosto rozzuřený. ,,Jak sis to mohl dovolit?!" křičel. ,,A co?" nechápal Legolas. ,,Tak ty by jsi chtěl políbit Lucii? To jsi přehnal" Legolasovi ihned došlo oč tu jde. ,,Ale to bylo omylem a nic se nestalo. Uklidni se laskavě" třásl se mu hlas. ,,Thranduile! Nech toho!" křikla jsem na něj. Až teď si Legolas všimnul, že jsem tu taky. Už mu chtěl Thanduil vrazit pěst, ale nasadila jsem (V reflexu) uhrančivý pohled a král se zastavil uprostřed pohybu. Chytil se za hlavu, ale než se skácel bolestí k zemi, skončila jsem. Postavila jsem se rychle mezi ně. ,,Řekla jsem, nech toho" řekla jsem tvrdě a Thranduil se na mě vražedně podíval. Pak ještě hůř na Legolase. A dost. Řekla jsem si a vrhla jsem se na něj. Legolas, ne Legolas, byla jsem v tu ránu přilepená na jeho rtech. Cítila jsem, jak se na nás princ dívá. Věděla jsem to. Ale věnovala jsem co nejvíce lásky do toho polibku, že jsem skoro nevnímala okolí ani čas. Když jsem ho pustila, stále jsem byla těsně u jeho nádherné tváře. ,,Nic se nesalo. Miluji tě" zašeptala jsem k němu a následně jej pustila. Otočila jsem se k Legolasovi, ale co jsem viděla jeho obličej a to, jak se strašně tvářil, jsem se zase raději otočila k Thranduilovi. ,,Pojď " řekla jsem a vykročila k východu.

Legolas

Civěl jsem na ně s otevřenou pusou. Mé oči byly taky obrovské a připadal jsem si jako blázen. Ale hlavně, že mi zachránila život a důstojnost před mým otcem, ale nemusela mu to říkat. Lucia se vydala k východu a Thranduil se na mne ani nepodíval a kráčel si to za ní. Když jsem se probral z šoku, rychle jsem zamrkal a zavřel ústa. Když jsem si to celé vybavil, usmál jsem se. Vrazí za mnou rozzuřený král, otec, a rozeřve se na mě, kvůli toho, že jsem skoro políbil jeho snoubenku. Následně sem sama nakráčí, dá mu šok a pak jej vášnivě a přede mnou začne líbat. Následně zase oba odejsou. Dal jsem se do smíchu. Toto bylo velmi komické. Když jsem se přestal smát, zjistil jsem, že je tma. Otočil jsem se směrem k ložnici a vzal si poskládanou tuniku z postele a obléknul si ji. Své staré oblečení, ve kterém jsem dnes byl, jsem položil na komodu, služebné se o to postarají. Odkryl jsem peřiny a položil se do postele. Zababuchal jsem se v jemných příjemných látkách a usínal. Myslel jsem na Tauriel, ale stále se mi před očima vyjevolal obraz otce a Lucii. Několikrát jsem se kvůli tomu i probudil.

Dnes malinko kratší, ale určitě toto nikdo z vás nečekal. Tak děkuji za podporu a votes. Zítra klasiccky kilem poledne Vaše Deri ;-)