World of elves [Probíhá Korekce]

64.kapitola

Lucia

Zbytek dne uplynul jako voda. Ani jsem se nenadála, a byl večer. Thranduil věčně něco zařizoval a neměl čas. Legolas to samé. Mne a Tauriel nikdo nechtěl zapojit do příprav svatby samozřejmě na přání prince a krále. A nesměly jsme do zahrad, ani na balkóny. Byly jsme dokonce i hlídané. Já dostala jako dozor Keth. Ale k její smůle jsem jí stále mizela. Tauriel ztrávila den se svým dozorem. Tu elfku jsem neznala, ale Tauriel očividně ano. Vůbec jí nevadilo, že jí neustále sleduje a ani to, že se nehne od ní na krok. To mne to nehorázně vadilo. A Keth zrovna taky nebyla zrovna nejlepší společník a to zrovna ne, když za námi stále chodil Shire. Tak jsem se jí prostě vypařila. Dlouhou chvíli mne hledala a vím to tak, že jsem pro změnu a pro zábavu sledovala já ji. Ale v tom smyslu, že o mne nevěděla. Dost jsem se divila, co všechno při hledání stihla dělat. Stihla zajít pomoct na zahradu, kde jsem s ní nešla, sama to všechno chci jako překvapení, jak říkal Thranduil. Následně stihla zajít ke Shirovi do pokoje, tak jsem raději taky nešla, a pak když se král dozvěděl, že mne ztratila, dostala nářez. Tak se mě vydala hledat pečlivěji. A teď je už večer a já už ji nechala, ať se projde a chtěla jsem ji nechat malinko podusit. A ať si také uvědomí, že hlídat čarodějku není lehké. Připadala jsem si malinko, jako malé nezbedné dítě, které utíká mamince a nechce se nechat chytit a dělá naschlály. Teď jsem seděla u svého pracovního stolu a kreslila. Tauriel ve svatebních šatech. Dala jsem si záležet. Byla jsem plně soustředěná a zabraná o obrázku, když v tom dovnitř vrazila elfka a zařvala ,,LUCIO!" lekla jsem se a z jemného tahu se stala jedná velká, tlustá a silná čára přes půlku obrázku. Okamžitě jsem vstala. ,,To nemůžeš být slušnější?" ukřivdila jsem jí a probodávala ostrým a káravým pohledem. ,,Omlouvám se, ale ty nejsi o moc lepší. Proč jsi mi utekla?" optala se. ,,A proč s námi musel být i Shire?" oplatila jsem ji dotěrný dotaz.
,,Obrátila pohled ode mne někam do rohu pokoje. Následně se ale podívala zpět na mne. Mračila se. ,,Jestli ti vadil, měla jsi to říct..." začla ale hrubě jsem jí skočila do řeči. ,,Jestli mi vadil? Na toto se opravdu ptáš? Odbornice na psychiku, opravdu ti to nedošlo samo?" vykřikla jsem. ,,Odejdi" řekla jsem už tišeji. ,,Ale to opravdu ne" odmlouvala. ,,Řekla jsem zmiz!" už zase jsem přidala na hlasitosti. ,,Ne" trvala na svému. Vydala jsem se k ní a ona o krok, dva couvla. ,,Běž pryč" pohlédla jsem jí do očí vražedným pohledem. Už naštěstí nic neřekla a otočila se na patě k východu. Ještě jsem chvíli zabíjela pohledem dveře, kdyby se hodlala vrátit. Pak jsem v obličeji změkla a následně mi ukápla slza. Otočila jsem se a pohlédla na obrázek. Měl na sobě tlustou a hlubokou čáru. Přejela jsem po ní prstem. A násleně ještě jednou a ona zmizela. Pousmála jsem se na obrázek a nechala ho ležet na stole. Zvedla jsem hlavu a pohlédla do hluboké noci. Pozvánky do Lothlorienu a Roklinky poslal Thranduil. Však přijala ji zatím pouze Roklinka, Elrond. Doufala jsem, že přijedou alespoň přátelé z Lothlorienu nebo Celeborn. Ale zatím nikdo.

Doufám, že se líbí. Tak zítra a děkuji za votes a shlédnutí. Vaše Deri ;-)