World of elves [Probíhá Korekce]

48.kapitola.

Těšíte se jak to dopadne? Dobře! Tak do toho!

,,Ano, poslouchám. Řekni co máš na srdci" usmála jsem se na něj. ,,Chtěl jsem se ti omluvit" klesnul hlavou. ,,A za co? Vždyť jsi nic neprovedl" konstatovala jsem. ,,Ale ano. Byl jsem dosti upřímný v trůním sále. Víš, nemohl jsem pobrat to, že můj otec miluje někoho jiného než mou matku. Ikdyž je několik set let po smrti" posmutněl. Bylo mi ho líto. Zvedla jsem mu bradu a zahleděla se do jeho blankytně modrých očí. ,,Nic se přeci nestalo." uklidňovala jsem jej a následně ho srdečně objala. V této pozici jsme byli několik minut. Pak jsem ho pustila. Na stole ležely tři skleničky a kousek od nich dóza s bílým vínem. Nalila jsem mu i sobě.

Asi hodinu jsme povídali a pili víno. Byla tma a tak jsem šla zapálit svíčky, ale poté jsme v konverzaci pokračovali. ,,Ty jsi byla minulou noc s Thranduilem, že ano?" zeptal se najednou. Změnil nečekaně téma.
,,Ano to je pravda" přikývla jsem a čekala na jakoukoli jeho reakci. Jen se usmál. A tak jsem v tomto rozhovoru pokračovala. ,,A ty předminulou noc s Tauriel" mrkla jsem na něj. Začarvenal se a pokývnul na souhlas. Cítila jsem, jak mi v žilách koluje napjetí, víno a pocítila jsem i trošku vzrušení. ,,Proč se ptáš?" řekl. ,,Jen jsem ti oplatila otázku" Pocítila jsem, že jsem zase opilá, jako tenkrát se Shirem. Seděli jsme těsně u sebe a pozorovali se navzájem. Měla jsem divný pocit v žaludku. Bylo ticho a chvíli se nic nedělo. Pak ale začal Legolas kmitat pohedem mezi mými rty a zeleno-modrými oky. Přibližoval se. Pomalinku. Zřejmě čekal na nějaké mé reflexy nebo reakce. Já ale seděla a koukala na něj jako přibitá. Nevěděla jsem co dělat. Byl už na milimetry ode mne. V tom ale hluboko ve mne něco křiklo ,,Je to syn Thranduila!" Chytla jsem jej dlaněmi za krk. Tím jeho pohyb zastavila. Ucítila jsem, jak mu proběhnul mráz po zádech. ,,Promiň" řekla jsem. Projela jsem prstama jeho blonďaté vlasy a tím sjela z krku. Oddálil se ode mě. ,,Ne to já se ti moc omlouvám. Nechtěl jsem" zakoktal rychle. ,,To je v pořádku, zažila jsem to. To bude tím vínem." usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. Najednou bylo zase strašné ticho. Pak se ale postavil. ,,Už asi půjdu" řekl s úsměvem a vydal se ke dveřím.
,,Dobrá. Tak zíra. Dobrou noc" rozloučila jsem se, aniž byl se zvedla z pohovky. Jakmile se dveře zabouchly, chytila jsem skleničku s vínem a chvíli ji jen v klidu pozorovala. Ale pak jsem se rozzuřila a hodila ji do země. Tak prudce, až se skřepy rozletěly po místnosti. Vzala jsem druhou, Legolasovu, a udělala to samé. Se třetí jsem naštvaně sekla o zeď. Nádobku se zbytečkem vína jsem chytla a šla k oknu. Otevřela jsem okenici. ,,Už tě nechci nikdy vidět" řekla jsem si sama pro sebe a hodila ji ven. Dívala jsem se, jak letěla vzduchem a skončila roztříštěná na zemi. Nevydalo to skoro žádnou ránu. Ještě chvíli jsem ji takto pozorovala, ale následně jsem se podívala na noční oblohu. Byl úplněk a měsíc se nádherně třpytil na černé obloze. Zavřela okenici. Poté jsem se otočila a pohlédla na tu spoušť. Začaly mi po obličeji stékat slzy. Sesypala jsem se na zem a dala se do intenzivního pláče. Bylo strašné, že se mnou víno pokaždé něco udělalo. Asi po dvou hodinách jsem se zvedla a opatrně, abych nešlálnula na střepy ulehla do postele. Schovala jsem se pod peřinu. Tam jsem ihned usnula.

Thranduil se posadil ve své posteli. Shodil nohy z ní a mnul si oči. Bylo krátce po rozbřezku a včera po tolika skleničkách vína se sotva pohnul. Postavil se a otevřel velkou dvojkřídlou skříň. Probíral se několika kabáty a nakonec vybral šedý, dlouhý až na zem. Uvažoval, zda-li si má dnes vzít svou korunu. Nakonec si to rozmyslel a jen ji pečlivě uschoval. Upravil se a pohlédl na svůj odraz v zdrcadle. Jen tak tam stál a prohlížel se. Nakonec se od svého pohledu odtrhnul a otočil se ke dveřím ven. Otevřel dveře a šel po chodbě. Pomalým tempem se doslova "doplazil" až k trůnu a vyšel schůdky. Posadil se na pohodlný trůn a rozhlédnul se. Vše bylo v pořádku. Neviděl nic zvláštního. Po chvíli se začal nudit a tak počítal elfy, které uviděl. Pak si je začal třídit podle barev vlasů. Ale v tom se mihnul jeho syn v dáli na jedné z cestiček. Všimnul si jeho pohledu a tak zrychlil a uhnul očima jinam. To bylo zvláštní. Jako by s ním nechtěl mluvit a chtěl se mu vyhýbat. Thranduil se postavil a křiknul na něj. Legolasovi se nejdříve za otcem moc nechtělo, ale následně musel poslechnout svého krále. Přišel a uklonil se. Jako by to jeho otec nebyl. Nepodíval se mu však do očí.
,,Co se děje?" optal se Thranduil. ,,Nic" odpověděl rychle. ,,A proč nemáš odvahu, podívat se mi do očí a neoslovíš mne" zajímal se dál. Princ neodpověděl. Král k němu přistoupil. ,,Jestli ještě jde o to, ohledně včerejška..."začal, ale byl přerušen. ,,Ne to rozhodně ne. To jsme přece vyřešili. Nic se neděje, jen se chystám k té říčce jak jsi mne včera poprosil. Můžu odejít?" zalhal. Nechtěl mu říct o včerešku. A bude lepší, když se to nedozví. Thranduil pokývnul a Legolas co nevidět zmizel. Thranduil nad tím jen zakroutil hlavou a znovu se posadil. Bohužel zapomenul číslo, kolik elfů kolem něj prošlo. Začal tedy znovu.

Děkuju za všechnu podporu v votes a také v komentech. Těším se na vaše názory a reakce! Tak Vaše Deri ;)