World of elves [Probíhá Korekce]

67.kapitola

Mithrandir

,,Na ně!" zakřičel jsem do boje a vrhnul jsem se statečně vpřed. Mečem i kouzly jsem se bránil jak jen jsem mohl. Radagast mi také pomáhal. Lucia někam zmizela, ale jak ji znám a také jak znám Galadriel, něco vymyslela. Skřetů jako by neubývalo, ale nám síly už skoro nestačily. Radagastovi jeden podrazil nohy a zaútočil na něj. Svou holí se bránil jako štít. Chtěl jsem mu jít na pomoc, když v tom se objevila zář. Bílá záře. Lucia. Všachny skřety to oslepilo a já s Radagastem jsme je společným kouzem zabili. Čarodějka za námi přiběhla. ,,Honem, jdou další!" křikla a my jsme se dali ke stromu.

Lucia/Mithranir/Radagast

Namířili jsme své dlaně na zničený strom. Soustředili jsme se na jedinou věc. Pouze na jedinou. A to na záchranu lesa a zvířat. Vyhnání zla a skřetů z tohoto náherného hvozu. Byli jsme postaveni v Trojúhelníku kolem stromu. Začali jsme společně odříkávat kouzelné fráze. Strom začal prozařovat, začal chytat barvu. Kolem nás se vytvořilo tvrdé silové pole. Slyšeli jsme další skřety, ale bohužel pro ně se při doteku tohoto silového pole proměnili v zrníčka prachu. Strom se začal zelenat a růst. Jeho kmen začal sílit. V tom se silové pole kolem vrhnulo do širého okolí. Zničilo to skřety okolo, ať utíkali sebevíc rychle. Pevnost Dol Guldur začal obrůstat břečťan. Okolí lesa a samotný les začal sílit. Jako by se právě hluboce nadechnul a zazelenal se. Jako by se probudil z nekonečného spánku. Následně jsme po ukončení kouzla všichni padli vyčerpáním k zemi.

Thranduil

Stál jsem v zahradách a kotroloval dění okolo, když v tom přes nás proběhla jakási silná tlaková vlna až jsme všichni skončili na zemi. Oklepal jsem se a otevřel oči. Postavil jsem se a pozoroval okolí s otevřenou pusou.
,,Můj les, ožívá" vydechnul jsem. Neměl jsem slov. V tom přiběhnul Legolas a nastavil stejný výraz jako já. ,,Jsi v pořádku?" optal se. ,,Ano a-a ten les také" řekl jsem. Po chvíli bylo okolí zdravé a přiběhnul jeden ze stráží. ,,Já vím Pane co se stalo. To byla Lucia s čaroději. Odešli spolu" oznámil nám udýchaně. ,,A odkud to šlo?!" zděsil jsem se. ,,Z pevnosti Dol Guldur Pane" odpověděl a já se otočil k princi. ,,Jdu s tebou! Jsou to naši přátelé" řekl tvrdohlavě a já mu neodporoval. Vzali jsme s sebou několik elfů a dali jsme se do běhu. Zanedlouho jsme byli na mostu. Všichni jsme se zastavili při pohledu na tu zříceninu. Zelenala se. Ach takhle si to všechno už skoro ani nepamatuji. Zamyslel jsem se, ale rychle jsem se probral při vzpomínce, že tam někde mám Lucii. ,,Rozdělíme se na dvě skupinky. Legolasi pojď se mnou" zavelel jsem a rychle jsme se rozdělili. Zanedlouho jsme prohledali celou pevnost, až jsme se synem dorazili k velkému starému stromu. U něj ležely tři osoby. Ihned jsem se k jedné vrhnul a ostatní k těm dvěma dalším.

Krása ;-) Tak děkuji za shlédnutí. Těšíte se na konec? Já ani nevím. Pište názory do komentů :-P
Deri ^-^