World of elves [Probíhá Korekce]

17.kapitola

Tato část je bonus na přání. Pro boskovku12 !! Nebojte se, toto je bonus, zítra vydám klasicky pravidelný díl. Tak do toho!!! ;)

„Legolasi, to ji necháš jen tak jít?" zeptala se jej Tauriel. „Bude to tak lepší. Není elfka a to by nedopadlo nejlíp. Nemyslím, že by Galadriel byla pro." opáčil. „I po tom, co všechno pro nás udělala?" přemlouvala ho stále Tauriel. „Ano. Vím, že toho udělala mnoho. Zachránila mého otce, ale ten teď s ní být nemůže" řekl. Tauriel už nevěděla, co na to říct. Nechtěla se s ním hádat a tak odešla. „Kam jdeš?" zeptal se jí a vstal z křesla. „Do obřadní síně. Je oslava a my sedíme tady" řekla a odešla. Legolas za ní nešel. Musel vstřebat to, co viděl. Chtěl otci dopřát to nejlepší, ale zase toto to nejlepší není.

Tauriel uviděla v dálce Galadriel jak se baví s Elrondem. Zrychlila krok. „Ehm... Elronde potřebuju mluvit s Galadriel, necháš nás osamotě?" zeptala se a Elrond vyhověl. „Ano jistě" s těmito slovy odešel. „Co se děje, Tauriel?" zeptá se klidně. „Thranduil a Lucia. Co ti to říká?" Galadriel zbystří. „Ano vím o nich. Lucia se mnou zítra odjíždí z tohoto důvodu a také kvůli Legolasovi." řekne. „A co si o tom myslíš ty?" zeptá se Tauriel. Galadriel se zamyslí. Sama totiž nevěděla, co si má o tom myslet. Dlouho uvažovala nad svou odpovědí, ale Tauriel je trpělivá. „Není to nejlepší, ale srdci neporučíš" řekla nakonec moudře. „Ano to je pravda, ale myslíte, že je správné je rozdělit, nebo nechat pospolu?" pokračovala Tauriel. „To nevím. Ty a Legolas jste elfové a jste spolu šťastní. Lucia je čarodějka, on král elfů" řekla a posmutněla nad tím. „Lucia se rozhodla odejít, pak se uvidí, ano?" uzavřela konverzaci s Tauriel a odešla za Elrondem. Tauriel šla do svých komnat a po cestě narazila na krále. „Pane?" řekla, když k němu přistoupila. „Tauriel, kde je můj syn?" zeptal se. „Asi u sebe v pokoji" odpověděla. Thranduil už nadále nic neřekl a odešel pryč. Nevypadal ani nijak smutně, či zničeně, nebo vážně jako obvykle. Tauriel nevěděla, co si má myslet. Nikdy tady ten pocit vůči králi neměla. Šla tedy dál po svém.

Thranduil zaklepal a vešel ke svému synovi, poté co ho se slovy „Dál" postil dovnitř. Jakmile jej Legolas spatřil, vstal z křesla. „Otče?" řekl neutrálním hlasem. „Legolasi,..." začal, ale nedořekl. Nevěděl totiž, jak pokračovat. „Ano, viděl jsem vás. Lucia zítra odjíždí do Lothlorienu se svou matkou" usnadnil mu to Legolas. Řekl to ale velmi tvrdým hlasem. Thranduil se zděsil. „Ona odjíždí?" řekl překvapeně. Legolas přikývl. Thranduil nevěděl co říct a tak odešel. Nechtěl se hádat se svým synem.

Seděla jsem na okraji balkónu a dívala se do ticha a prázdnoty v lese. Byla tma. Byla jsem nešťastná. Už vím, jak se cítil Legolas, když nemohl být s Tauriel. Ale teď jsou oba spolu šťastní, já a Thranduil? Z toho nesmí nic být. Je to ještě větší odchylka než jejich postavení. Nikdy jsem ho nemilovala, ale když jsem se mu dívala do očí, byla jsem z něj na hranici života a smrti. Tento pocit jsem nikdy neměla. Nejhorší je, že kdyby chtěl, mohla bych mu přivést zpět k životu jeho ženu, Legolasovu matku. Galadriel byla také proti a nezbývá mi nic jiného než odjet. Dívala jsem se na řeku, tekoucí kolem hradeb království. Začalo se pomalu rozednívat a já věděla, že je můj čas. Východ slunce byl nádherný. Seskočila jsem ze zábradlí balkónu a šla dovnitř pokoje. Oblékla jsem si svůj černý plášť a přehodila přes hlavu kapuci. Otevřela jsem dveře a vešla na chodbu. Šla jsem k hlavní bráně, kde už byla Galadriel a čekala u dvou koní na mě. Beze slov jsem nasedla a vyjela napřed. Galadriel se rozjela za mnou.

Tauriel vešla k Legolasovi do jeho komnat. „Lucia a Galadriel jsou už pryč" řekla namísto pozdravu. „Dobře" přikývl. „Bude ti alespoň chybět? Nehledě na to s králem?" zeptala se ho a posadila se k němu na postel. „Ano, bude" přiznal Legolas. Tauriel ho objala. „Pochop Thranduila. Je ve stejné situaci, jako jsi byl ty. Povol jako on" přemlouvala ho. Legolas setřásl její ruce a odešel pryč. Tauriel se na otevřené dveře komnat dívala ještě dlouho po tom, co odešel. Velmi ji překvapilo, to co udělal.

Legolas vešel do dveří svého otce. Ten se prudce otočil. Nikdo nic neřekl. Legolas k němu přistoupil. „Miluješ ji?" zeptal se najednou. Thranduil nevěděl, co má říct. Nevěděl, jestli se s tím jeho syn smířil, nebo je stále proti. Thranduil nakonec pouze přikývl vážným pohledem. Teprve teď bylo ticho. „Víš, že nemůžete být spolu?" zeptal se Legolas. Thranduil zase pouze přikývl. „Už je pryč. Nejdeš pozdravit alespoň Elronda?" optal se jej. „Ano" řekl a šel ven. Došli oba k hlavní bráně kde už se Elrond připravoval k odchodu. „Byl jsem velmi rád zde s vámi, králi Thranduile." řekl Elrond, jakmile je oba spatřil. „To já jsem byl poctěn vaší návštěvou a také vaší pomocí. Dobře dojeďte do Roklinky." pozdravil jej Thranduil. „Děkuji, ale nejdříve asi pojedu do Lothlorienu, za dávnými přátely. Mám to po cestě" řekl a nasedl na koně. Thranduilovi zamrazilo při slově Lothlorien. Zmohl se pouze na přikývnutí. Poté Legolas s králem šli zpět dovnitř království a Elrond odjel pryč.

„Co budeš dělat?" zeptal se Legolas svého otce. „Nevím. Měl bych něco udělat?" byl vážný a bezcitný. Aniž by chtěl Thranduil slyšet nějakou odpověď odešel na trůn. Chtěl být sám. Legolas byl šťastný, ale on ne. Měl zemřít v bitvě. Oživení, není správné, myslel si najednou a ze všeho se obviňoval. Chtěl, aby se nikdy nic nestalo...

Legolas na něj volal, ale Thranduil jej neposlouchal. Nakonec to vzdal a šel do svých komnat. Seděl nad hromadou papírů. Nejrůznější staré vyhlášky a zákony. Otec ho už dávno pověřil, aby je obnovil, nebo zrušil. Bylo to ještě před příchodem Lucii. Což bylo už hodně dávno. Legolas si v tu chvíli uvědomil, co všechno se stalo, od jejího příchodu a co všechno pro něj udělala. Uklidňovala jej, když to potřebovala, spojila ho s jeho láskou, s Tauriel. Pomáhala mu i království ve všech případech a nouzích. V bojích pomáhala proti skřetům, obživila mu jeho otce a on věděl, že by nemohl přijít o dalšího rodiče. Už jeho matka mu velmi chyběla. Uvědomil si, jak moc mu Lucia chybí, i přes to, že ji miluje jeho vlastní otec a král. Položil pero s inkoustem a postavil se. Ikdyž sám nevěděl, co právě provede.

Tak tady je můj bonus! Děkuji za podporu a like! ;) Těšte se na zítřek a pravidelnou část. Zítra ahoj!